W Trek je jeden ze dvou věhlasných treků v chilské Patagonii v samotném parku Torres del Paine. Divočina, smaragdová jezera a úchvatné horské scenérie. Že jsem tě nalákala? Přečti si článek, zabal krosnu a vyraz během naší zimy (jihoamerického léta) také!
„Hele, Maruško, a fakt tam takhle fouká?“ Píše Martin a posílá nějaké instagramové video. Reaguji obratem: „Ukaž? Ne. Tohle je jen vánek.“ Pokud jsi ještě nebyl/a v Torres del Paine, nevíš, co znamená vítr. Tohle je jediné místo na světě, kam si vždycky balím šňůrku na brýle, aby mi někam neodvlály. Vítej v nejznámějším národním parku Chile, kde se můžeš nechat unášet nejen krajinou, ale i větrem.
Podívejte se na kompletní fotogalerii
Přejít do galerie
Kam vyrážíte?
Plážová válečka s koktejlem v ruce asi nebude ve tvých představách dokonale strávené dovolené. Očividně se chystáš strávit 30 hodin v letadle a přistát v jižní Patagonii. Pravděpodobně budeš nadšenec do divočiny, tak trochu blázen a taky máš chuť pocítit na vlastní kůži vyhlášený patagonský vítr, který tě klidně svlékne, i když máš na sobě navrstvení jako cibule. Takové kvalitní dobrodružství pro drsňáky. A k tomu koktejlu – i tady si můžeš vychutnat pisco sour (koktejl typický pro peruánskou kuchyni a národní nápoj Peru, pozn. red.). Zas taková divočina to už taky není.
Než se pustím do popisu všech radostí a strastí, která ti W trek přinese, je potřeba pár slov o NP Torres del Paine. Tento národní park leží na jihu Chile, v samotném srdci Patagonie. Ano, přesně tam, kde končí svět a tvé trekové hůlky se mění ve větrné turbíny. Dostaneš se sem buď letecky z chilského hlavního města Santiaga do Puerto Natales. Nebo pozemní cestou z Argentiny, kdy přes Buenos Aires doletíte do El Calafate a hranice překročíš jízdou v autobuse.
Park byl založen v roce 1959 a od té doby se stal jedním z nejnavštěvovanějších míst v Patagonii. V roce 1978 byl zařazen na seznam biosférických rezervací UNESCO.
Patagonie je známá svým nevyzpytatelným počasím, a národní park Torres del Paine je v tomto směru absolutním šampionem. Na otázku „Jak bude zítra?“ stačí univerzální odpověď: „Ano, bude“. Ráno svítí slunce, v poledne tě zasype sníh, pak přijde liják a než si stihneš dát sušenku, slunce ti znovu připálí nos. Vítej na W treku!
Proč W trek?
Název „W trek“ neznamená žádný tajemný symbol ani výškový profil, ale jednoduše připomíná tvar trasy na mapě. Když se podíváš na mapu, zjistíš, že schéma skutečně připomíná písmeno W. Už jsem ale slyšela i jinou verzi: W jako „Why?!“ – „Proč tohle vlastně dělám?!“ Ačkoliv v rámci světově profláklých treků tento patří mezi ty nejjednodušší, i tak dokáže potrápit.
Trasa měří přibližně 70 – 80 kilometrů a provede tě třemi ikonickými údolími. Můžeš jít oběma směry. Prošla jsem trek již několikrát a ráda začínám v údolí Grey, které tě přivítá obrovským ledovcem stejného jména. Pokračuju přes Valle Francés a končím ve Valle Ascencio, v domově slavných věží Torres. Připrav se na široké cesty, pláže, bláto, suť a pár momentů, kdy se budeš modlit, aby ti boty vydržely. Nejen boty.
Den první: K ledovci Grey
Začínáme pohodlně. Z Puerto Natales dojedeš za 2,5 hodiny autobusem k jezeru Amarga, kde se musíš zaregistrovat. Respektive potvrdit registraci, kterou jsi udělal/a už z domova, abys byl/a do národního parku vůbec vpuštěn/a. Katamaránem se přeplavíš přes tyrkysové jezero Pehoé k prvnímu tábořišti, kempu Paine Grande. Plavba je skvělou příležitostí, jak se naladit na to, co tě čeká. Snadno nabydeš dojmu, že tohle bude nejkomfortnější trek tvého života. Zabydlíš se a nalehko vyrážíš dále údolím Grey ke stejnojmennému ledovci. Užívej si ty výhledy! Obloha a země se spojují v modrobílou symfonii. Vítr ti strhává brýle z očí a počítáš odlomené obří kusy ledu, které z ledovce Grey s hukotem odpadávají do jezera. Přírodní diskotéka. Kam dojdeš, tam dojdeš a vracíš se stejnou cestou zpátky. Večer usínáš ve stanu s výhledem na věže Los Cuernos.
Den druhý: Mirador Francés
Pokračuj údolím Francés. Krajina se mění, vstupuješ do jiného světa. Lehce na tebe ještě dolehnou pozůstatky velkého požáru z roku 2011, kdy bylo zničeno 160 m2 národního parku (ano, je to ten požár, který nešťastnou náhodou založil Čech). Odměnou druhé etapy je vyhlídka Mirador Francés. Stoupáš a otevírá se před tebou masiv Paine Grande a věže Los Cuernos. Čas se úplně nezastavil, ale mohl/a bys tady zůstat věčně. (Osobní hack: stejným údolím, kterým stoupáš, se vracíš zpátky. Můžeš si tedy batohy nechat u budovy rangerů a podstatnou část této etapy jít nalehko, jen se svačinkou a pitím v menším batůžku. Po 600 nastoupaných metrech tu menší zátěž tvé plíce ocení). Z úložny batohů na další ubytování je to pak jen 45 minut. V kempu Los Cuernos, kde tato etapa končí, se uveleb, usrkávej kávu a koukej na padesát odstínů tyrkysu a modré, která tě obklopuje.
Den třetí: Fotografické orgie a Windy Pass
Pro mě osobně nejkrásnější úsek celého W treku. A taky nejdelší. Poctivá porce modrého nebe, zaplněné paměťové karty a modravá jezera Nordenskjöld a vzdálené Pehoé tě budou provázet celý den. Taky příjemných 15 kilometrů do dalšího kempu Chilleno. Jediné stoupání třetí etapy je do sedla Windy Pass, kde už podle názvu tušíš, co tě čeká. Vichřice, která odfoukne i tvou babičku, pokud půjde na trek s tebou. Dlouhý večer v kempu Chilleno nepodceňuj, spánek se hodí, zítra vyrážíš brzy ráno!
Den čtvrtý: Za východem slunce
Závěrečný úsek do Valle Ascencio. Za svitu čelovek opět vyrážíš nalehko z kempu, věci si můžeš nechat ve stanu a sbalit až po návratu. Trasa se klikatí nejdříve lesem, poté po kamenitém svahu. V praxi pocítíš, co znamená výraz „prudké stoupání“. Vstávačka v brzkých ranních hodinách právě proto, aby ses odměnil/a za veškerou tu námahu nezapomenutelným výhledem na tři ikonické a majestátní žulové věže Torres. Při východu slunce se tyčí nad smaragdově zelenou lagunou. Návrat do kempu, druhé překonání Windy passu a sestup k laguně Amarga. Jsi na konci W treku. Čekáš na autobus do Puerto Natales. Odjezd do civilizace. Zvládl/a jsi to!
PS: Odměň se plavbou za tučňáky, koupáním v ledových vodách jižních moří, kávou v nejjižnějším městě na světě Ushuaia, ginem v jihoamerickém Chamonix (ano, bavíme se o El Chalténu) nebo procházkou podél dalších morén jihoamerického pevninského ledovce – Perito Moreno. Jižní Patagonie není jen NP Torres del Paine, ale nabízí spoustu dalších zážitků, které se zaryjí pod kůži.
Patagonská divočina
Národní park Torres del Paine není jen o dramatických scenériích a ledovcích. Park je domovem různých druhů zvířat, která můžeš při treku spatřit. Nejtypičtější jsou stáda lam guanako pohybujících se po pláních. Pokud budeš mít štěstí, zahlédneš také andského kondora. I místní vegetace je přizpůsobena extrémním podmínkám: traviny, keře a odolné rostliny, jako například místní „neneo“, dokáží přežít i v silném větru a suchu.
Jak si trek užít?
Praktické rady, aby pro tebe trek nebyl dřina, ale čistá radost.
Ubytování: Na treku se dá spát pouze na oficiálních tábořištích. A to buď pod střechou, v erárním stanu, nebo ve vlastních stanech. Tábořiště je potřeba přes internetové formuláře rezervovat a zaplatit opravdu hodně dopředu, místa jsou rychle fuč. O postelích pod střechou ani nemluvě. Pokud stanuješ, můžeš si dokonce půjčit i spacák. Stany se v posledních letech radikálně obměňují a jsou velmi komfortní. Spaní na divoko a mimo oficiální kempy rezolutně zakázáno. Tímto se velmi výrazně omezí i počet trekařů, které na přechodu potkáš. Ceny nejsou zrovna lidové.
Jídlo: V kempech se i vaří. Opět za ceny, za které by ses najedl/a v michelinské restauraci. Můžeš si však sbalit vlastní zásobu jídla a energetických tyčinek. Každý kemp má oddělené prostory pro vlastní vaření, kde je neustále k dispozici horká voda. Jestli nechceš tahat plynovou kartuši, lze plný žaludek vyřešit i sbalením dehydrované stravy, kterou stačí zalít jen horkou vodou. Ušetříš nějaké ty gramy v batohu a čtyři dny se dá takto přežít i bez ešusu.
Počasí: Připrav se na všechna čtyři roční období během jednoho dne. Teploty od nuly po 30 stupňů celsia. Vítr, déšť, sníh, azuro.
Vybavení: Zásadní je být připraven/a na všechno. Vše, co lze označit za nepromokavé, je tady základ. Od batohu přes kalhoty po ponožky. Potřebuješ bundu, která přežije konec světa. A pod ní pár vrstev, které tě ochrání i před neznámými vesmírnými silami. Nebo taky jako na potvoru poneseš vše zbytečně a budeš mít štěstí na 4denní počasí stylu „Karibik“. Nezapomeň tedy i opalovací krém s hodně vysokým SPF!
Signál, wifi a další civilizační požadavky: Na každém tábořišti už funguje možnost dokoupit si zásoby jídla, tyčinky, dát si čepované pivo. Signál zde nechytíš, ale na omezenou časovou dobu si můžeš zaplatit připojení k internetu. Nabíjení je komplikované, ale vynalézavý Čech si vždy nějakou tu schovanou zásuvku v hospůdce přidružené ke kempu najde. Nedostatek energie lze vyřešit na tuto krátkou dobu i výkonnější powerbankou a telefonem v leteckém režimu.
Varianty: Trek si můžeš zkrátit o jednotlivá údolí, kam se zachází. Pokud bys naopak chtěl/a delší trasu, nabízí se v parku ještě varianta tzv. O treku, který na tento navazuje. Jde o delší okruh, jehož tvar má písmeno „O“. Nenabízí až tak komfortní trekování. Vlastní stan a větší zásoba vlastního jídla nutností.
Praktické informace:
- Země: Argentina a Chile
- Délka: 69 kilometrů
- Počet dní: 4 dny chůze (i s cestou), 3 noci v kempech
- Převýšení: 2 500 m stoupání, 2 500 m klesání
- Nejvyšší bod: konec údolí Fracés, dle vlastního uvážení, cca 1 100 m n. m.
- Začátek trasy: Kempink Paine Grande
- Konec trasy: Albergue Chileno, případně až laguna Amarga
- Permit: Ano, povinná registrace předem přes webové stránky národního parku
- Doprava na trek: Lokálním autobusem z Puerto Natales do přístavu, katamaránem přes jezero k Pehoé, zpět opět autobusem
- Pro zobrazení trasy mrkni na https://out.ac/eobbt
