Vybavení na Madeiru

Co můžete jako outdooráci dělat když jste okolnostmi nuceni jet někam k teplým mořím na dovolenou? Tento problém lze ideálně řešit dovolenou na ostrově, přesněji souostroví Madeira. Pro dobrodružněji zaměřené povahy je tam možností „užít si“ hodně. Vlastní ostrov Madeira je značně hornatý, sopečného původu a z větší části zarostlý bujnou subtropickou vegetací původní i pocházející z různých koutů světa, dovezenou sem Portugalci během minulých století.

Co tedy lze na Madeiře vidět a zažít? Zájemci o vše zelené zde naleznou několik vegetačních pásem od subtropického pobřeží po horské planiny a hřebeny, na severních stráních jsou pozůstatky vlhkých třetihorních pralesů, na jižních zavlažovaných se najdou opravdu rozličné stromy, keře, kaktusy, sukulenty a hlavně květiny, kvetoucí zde prakticky po celý rok. Najdou se tu v lesích i houby, dokonce hřiby nám známé a jedlé, osobně vyzkoušené! Množství parků a botanických zahrad nám také může poskytnout přesnější poučení, navíc různé trhy, obchody, hospůdky pak s možností nejen vidět, ale i ledacos ochutnat, či přímo vychutnat. Moře je zde na ryby také dost bohaté a setkáte se i s dost neznámými druhy, ale velmi chutnými! Místní pivo je docela pitelné (Coral), vína jsou většinou vynikající místní i dovezená portugalská, a zdejší třtinový alkohol s medem a citrónem, tzv. poncha na zahřátí po dešti v horách, také poutníka nenechá dlouho chladným.

Z živých tvorů uvidíte často ptáky mořské, v horách drobné ptáčky, občas nad údolím krouží dravec. Jsou zde zdivočení králíci, ti se i střílí, větší zvíře, krom domácího dobytka, jsem neviděl. Na kamenech se vyhřívá spousty ještěrek, hada jsem ale nepotkal, občas jen nějaký hmyz či mnohonožka na zemi a v noci údajně i švábi, prostě jako všude u moře. Nic nebezpečného jsem nezaznamenal.

Levády a veredy. Mezi turistické zajímavosti patří cesty a stezky vedoucí podle tzv. levád, což jsou různě široké zavlažovací kanály, strouhy, přivádějící vodu z hor a severní strany ostrova na sušší a slunnou stranu jižní. Jsou majetkem státu, tudíž každý má na ně přístup a o jejich údržbu se také stát stará. Samozřejmě jsou levády už i nepoužívané, staré, většinou také bez vody, kam se nedoporučuje chodit, jejich stav už nezaručuje žádnou jistotu a bezpečí. Pro návštěvníky ostrova na týden, 14 dní, ale je myslím stále dostatek levád udržovaných i když ne vždy pro každého i bezpečných. Průvodce je dělí na tři druhy, barvami podobně jako obtížnost sjezdovek, kde černá také znamená levádu těžkou, se značnou expozicí bez sebemenšího zajištění okrajů nad stometrovými skalními stěnami, navíc i velmi dlouhé a úzké, nízké tunely, za deště a mokra tedy opravdu nebezpečný terén bez možnosti jištění. Modré levády jsou naopak naprosto pohodové pro každého, nebezpečná místa jsou opatřena zábradlím a i tunely lze dobře procházet, samozřejmě se spolehlivým světlem. Červeně označené levády jsou tak mezi, někdy se kloní k modré, někdy víc k černé, ale bývají alespoň provizorně zabezpečeny i když jsou někdy dost „vzdušné“. Dost mi to někde připomíná „feráty“ v Alpách nejen expozicí, ale i vůbec tou možností do strmých a nepřístupných roklí, skalních stěn, k vodopádům, do neprůchodných pralesů se dostat.

Značení co jsem zmínil ovšem nečekejte časté, srozumitelné a tam kde ho očekáváte! Dobré je opatřit si nejméně jednu dobrou mapu, měl jsem dvě různé, a hodně pomůže i průvodce (např. Rother) zakoupený na místě. Vybíral jsem tak, že byla-li shodná cesta na obou mapách, tak pak asi je i ve skutečnosti a vycházelo to! Kromě levád jsou na ostrově i různé cesty a stezky, také podobně barevně rozlišené, tzv. veredy. Vedou po hřebenech hor, jejich úbočími i přímo na vrcholy a lze je dobře kombinovat i s některými levádami.

Počasí je u moře celoročně pro našince na koupání, tj. občas sice může zapršet, ale jen krátce a za příjemného tepla, v moři je, kromě za bouře s velkými vlnami, hlavně na teplejší jižní straně velmi příjemné koupání a při šnorchlování, potápění pod vodou vidíte mnohem více života, hlavně různých ryb, než kdekoliv ve Středozemním moři. V horách je díky pozici ostrova napříč severnímu proudění počasí občas velmi proměnlivé, mraky, mlhy, jindy je dost větrné a změny sem přicházejí náhle, zvlášť když nevidíte na návětrnou severní stranu hor. Bouřka může přijít dost rychle a asi pravděpodobně i celoročně, pak se vyschlá řečiště rychle naplní vodou, některé levády i přetékají a ze skal se uvolňují kameny, někdy dojde i k místnímu sesuvu půdy, vaše další cesta může být proto i dočasně neprůchodná. Stejně rychle jako déšť přijde i zmizí a prudké slunce vše rychle, vysouší. Pozor ale na příliš mnoho slunce, má i na podzim stále značnou sílu!

V zimních měsících prý někdy v nejvyšších polohách padá i sníh a na planinách (1500m) by pak šlo se projíždět i na běžkách. Lyžovat z ostrova se prý jezdí až do Alp, ale náhoda při možném zdejším horském sněžení přeje pak jen připraveným 😉 
V létě, zvlášť suchém jako letos, bohužel i zde dochází k větším lesním požárům, pak takové místo, když jím procházíte, vypadá jakoby zdejší sopka byla ještě stále činná. Únik odtud při ohni nemusí být snadný, proto v létě si dávejte i na ohně pozor a sledujte možné příznaky a taky požár nezpůsobte!

Táboření je zde málo známý pojem, zakázané není, oficiální kempy jsou zde snad dva. Při cestování s přenocováním v horách je nutné počítat se silným větrem, přívalovým deštěm a nezapomenout na nebezpečí padajících kamenů, je to dost častý jev! V zimě nad 1400m může někdy i trochu mrznout.

Výbava, výstroj stačí dost podobná jako u nás v létě do Krkonoš, dobré neklouzavé trekové boty, pohorky, náhradní ponožky, spolehlivé oblečení do větru a deště. Máte-li zajištěn hotel, tak tam se vždy usušíte a dáte i snadno výstroj do pořádku, při vícedenních trecích bez ubytování je už kvalitní výbava důležitější. Vše jsem odchodil koncem října v krátkých kalhotách, funkčním tričku a kvalitní větrovce. Boty s GTX byly kotníkové s vibramem, hodily se i dlouhé návleky. Šusťáky a flísku jsem měl v batohu, ale nedošlo na ně. V zimních měsících je ale nutné s teplým oblečením počítat! Protože některé levády začínají i uprostřed města (L. dos Piornais), lze je prozkoumávat, a je tam v zahradách a plantážích kupodivu i co, když je v horách očividně nevlídno a pak se zde hodí i deštník na přepršky co sem občas přijdou z hor dolů, začátek zmíněné levády je pak už docela jiný a náročnější. 
Namočená zdejší sopečná hlína a čedičové kameny také místy dost kloužou a proto pozor, dvakrát jsem tam upadl jakoby na ledě, naštěstí bez následků! Nezapomeňte na spolehlivou čelovku, baterku, noste nejlépe obě, ve skalních tunelech dlouhých někdy i stovky metrů až kilometr se budou hodit! Buzola, mapa, výškoměr a GPS se také určitě pro orientaci hodí, no a dobrý dalekohled ten vás určitě často potěší. Majitelé GPS zde zatím bohužel nemohou využívat funkci WAAS ani Egnos, chybí zde pokrytí této části Atlantiku signálem družice AOR-E. Mobil sebou mějte hlavně pro svou bezpečnost, v nouzi lze volat 112 a v blízkosti civilizace signál je, proto si jej rozhodně nezapomeňte!

Zásoby jídla není potřeba sebou z domova vozit, ve zdejších sámoškách za celkem přijatelné ceny zakoupíte, vyjma masových konzerv, mají jen LuncheonMeat, pravděpodobně vše co potřebujete na cesty. Nepodařilo se mi objevit obchod s outdoorovým vybavením, kde by měli např. plynové kartuše do vařičů, ale možná jsem špatně hledal, čas byl pouze někdy a jen večer a tak některý čtenář bude mít třeba víc štěstí. Vody je v horách dost, ale asi s dost rozdílnou mikrofaunou než doma, bez převaření jsem ji nepil a tudíž jsem neměl ani problémy. Filtr na vodu by také asi byl pomohl, ten jsem si doma bohužel zapomněl. Dobrá balená voda se tam také koupí všude. Zdejší pravidla pro chytání ryb bohužel neznám, v moři je jich ale dost a ve velkých levádách jsem viděl domorodce lovit pstruhy.

Horolezení zde samozřejmě také trochu znají, ale je to velmi okrajová záležitost a informace se obtížně shání. Trvalým jištěním je tu dokonce osazena i 10-15m skalka na pláži (Praia Formosa) a přelézání těch několika cest by tak mohlo rozptýlit nudu z pobytu „jen“ u moře. To jsem bohužel netušil a výbavu neměl, turističtí informátoři tento sport ale také neznají a dost jsem je dotazy překvapil. V horách samozřejmě bude někde i kvalitní lezení, ale tady jsem už žádné info nenašel. Snad by pomohl dotaz na místní adrese: al*********@ma**.pt.

Jinak turistický průmysl Madeiry všude kvete, staví se bohužel další betonová supermonstra hotelů, jejich návštěvníky pak tlačí hlavně na tzv. atraktivní místa, pořádají různé autobusové a off-road výlety, i okolo břehů lodí, či vrtulníkem, také školy potápění se tam uživí. Naštěstí zbývá ještě spousta míst kam lze dojít jen pěšky a je to i dost do kopce, nebo se tam prostě jen hůř dostává, či když není jisté počasí, pak nepotkáte za den nikoho, nebo jen jedince podobně zaměřeného, často Skandinávce.

Hromadná doprava ostrova je poměrně hustá, má však svá specifika. Městské autobusy vás za necelé Euro vyvezou od moře skoro 800m vysoko, tam pak končí i osídlení a dál jsou jen lesy a hory, až na výjimky bez lidí, procházíte pak eukalyptovými, vavřínovými, kaštanovými a cypřišovými lesy, spíš pralesy a skutečně taková cesta stojí za to, ať už jdete podél levád nebo veredou. Všechny městské autobusy jsou žluté a jejich trasy si musíte najít na mapce na větší zastávce, pak jen zakoupíte v trafice nejlépe zpáteční lístek na 3. zóny a odhadnete příjezd, protože se uvádí pouze čas odjezdu z konečné. Odvezou vás stejně spolehlivě i zpět. Všechny stanice jsou pouze na znamení, takže uvnitř se zvoní a venku mává na řidiče. Jezdí se tu dost ostře, úzkými uličkami do strmých kopců a na centimetry! Mimoměstské autobusy jsou ale už různé typy a barvy, luxusní i otloukánci, ale pravidla cestování jsou obdobná, ceny mírné. Problém ovšem je, že odpoledne už jen rozváží děti ze škol a lidi z práce a pak z konečné tzv. zatahují, takže turisti tam čekající mají smůlu a musí se dostat dost dolů (stovky metrů) až na hlavní cesty, kde občas něco ještě zpět večer jede. Autostop Madeiřané moc neznají, ale přece jen asi 30. auto zastavilo a odvezlo nás přímo do Funchalu. Vhodně zvolenými dálkovými spoji lze také snadno objet postupně celý ostrov i se zastávkami, vyjde to také podstatně levněji než s organizovaným výletem a vidíte většinou totéž.

Samozřejmě lze si půjčit i auto, asi od 30€ na den, nebo motorku či kolo, má to ovšem výhody i nevýhody, možná zkusím to auto příště, letos jsem vystačil s autobusy. Pro našeho běžného řidiče tamní úzké a strmé cesty se zatáčkami ať v horách či ve městě zůstanou ale určitě také trvalou vzpomínkou na dovolenou, takže půjčení nelze doporučit pro začátečníky či bojácné.

Madeiřané jsou většinou vlídní lidé a soudě podle místních výrobků, terasovitých políček a levád i dost pracovití a zruční. Mají rádi oslavy a pikniky v přírodě, jedou prostě tam kam až se autem dostanou a zůstává tam bohužel po nich většinou dost smetiště, ostatně někde i po turistech, byť skryté pod skálou nebo keři. Obyvatelstvo, jako u nás, odpad uklízí do roklin a při záplavě se ten vyplavuje do okolí a někdy až do moře. To však zůstává stále překvapivě čisté, oproti pobřežním státům Evropy. 
Co tedy na závěr dodat, chcete-li spojit typickou dovolenou u teplého moře s alespoň občasným outdoorem, neváhejte a zvolte Madeiru, nebudete litovat. Byl jsem příjemně překvapen a jel bych tam znovu a na déle i ještě dobrodružnější místa, kterých tak rychle po celém světě ubývá. Není tam nutná žádná nová drahá výbava, do letadla se vše vejde a užijete si tam v každém ročním období pravého outdooru do sytosti. Naučte se rozhodně pár základních frází portugalsky, pozdravit, poděkovat, místní obyvatele tím velmi potěšíte, oni opravdu neumí žádnou jinou cizí řeč, jak se snaží namluvit propagace ostrova. Ani kde je ČR a Praha jim moc neříká, ani s českými fotbalovými mužstvy jsme neuspěli a to je fotbal hlavní sport ostrova. Snad si nás, až budem v EU, časem i víc všimnou 😉