Když přijde chuť sbalit karimatku, spacák a prošlápnout boty jinde než po tuzemských stezkách, můžete zkusit největší z Kanárských ostrovů – sluncem zalité Tenerife. Toto místo není jen o krásných plážích a pulzujícím nočním životě, navzdory své turistické pověsti současně otevírá ráj pro hikery s překvapivě pestrou škálou přírodních stezek.
Přes syrovou měsíční krajinu národního parku okolo vulkánu Pico del Teide až po svěží zeleň v přírodním parku Anaga nabízí Tenerife nespočet tras, ať už pro začátečníky nebo pokročilé hikery. Možná vás osloví výzva v podobě zdolání náročných vrcholů, přece jen se tu nachází nejvyšší hora celého Španělska, nebo oceníte pohodové túry prastarými lesy či stezky s výhledy na Atlantský oceán. Tenerife má vše.
Následující řádky vás provedou zajímavými místy této rozmanité kouzelné země, kterou stojí za to prochodit. Zavažte si turistické boty, naplňte lahve s vodou a pojďte objevovat vulkanický ostrov, který si Španělé podmanili na konci patnáctého století.
Podívejte se na kompletní fotogalerii
Přejít do galerie
Malý ostrov, spousta možností
Na Tenerife jsme s kamarádkou odletěly s cílem absolvovat dálkovou trasu GR 131. Ten nám však překazily nedávné rozsáhlé požáry. Naštěstí tvorba plánu B byla rychlá, protože na tomto španělském ostrově se člověk nudit opravdu nemůže. Měly jsme jasno v tom, že chceme chodit, tudíž jsme načetly v telefonu turistickou mapu (doporučuji všude používat mapy.cz) a dívaly se po dalších možnostech treků na ostrově. Svou zelení a krajinou nezasaženou požáry nás lákal severovýchod. Vyrazily jsme tedy do přírodního parku Anaga ležícího nad městy Santa Cruz de Tenerife a San Cristobal de la Laguna.
Pohádkový Rural Park de Anaga
Tento region nadchne všechny, kteří chtějí zažít hornatý terén, nastoupat výškové metry, vidět divoké vulkanické pobřeží s černým pískem a užít si místní jedinečnou floru. Spát se dá pod širákem i v přilehlých městečkách a během několika dní vám region dovolí křižovat některé z mnoha lokálních stezek.
Vzhledem k tomu, že park neleží tak vysoko, možná se spíš vyplatí mít zajištěné ubytování a vyrážet na jednodenní výlety, než se potácet v kopcích v horku s těžkým batohem na zádech. Párkrát jsme stopovaly a nechaly se na začátek dalšího treku převézt autem některými z mnoha turistů. Na ostrově nebyl problém kohokoli oslovit a poprosit o pomoc, dokonce nás několikrát svezli i Češi. Všichni se k sobě chovali jako sousedé, možná právě tím, že Tenerife není tak velký a působí domácím dojmem.
Jedno z místních doporučení, které nás nadchlo, byl trek okolo Roque de Taborno. Vyčnívající nepřehlédnutelná hora v blízkosti vesnice Taborno nás volala svou jedinečností už z dálky. Pokud vyrážíte přímo z vesnice, čeká vás nenáročná malá túra lehkým terénem ovšem s dechberoucími výhledy na oceán. Ráno jsme si v místní kavárničce dopřály kávu a španělský koláč na rozehřátí a vyrazily cestou nad kaňonem s výhledem na špičaté pohoří směrem k nepřehlédnutelnému kusu masivní skály. Byť se jednalo jen o zhruba čtyřkilometrový okruh okolo hory, zážitek z něj byl jedním z nejsilnějších.
Praktické informace:
- Délka: 4 km
- Převýšení: 300 m stoupání, 300 m klesání
- Terén: úzká stezka mezi kameny, nenáročný
- Začátek: Taborno
- Konec: Taborno
- Mapa treku zde
Další zajímavou zastávkou byla pláž s černým pískem a oblázky Almáciga, která se lišila od klasických turistických pláží svou přirozeností. Žádné přilehlé bary ani lehátka se slunečníky. Pobřeží naopak lemovaly surfařské dodávky a atmosféra působila velmi lokálně bez turistických vymožeností. Dorazily jsme sem z vnitrozemí, kde jsme přespávaly v horách, ale pěkná značená trasa vede například z vesničky Chamorga, kde se můžete občerstvit v příjemné lokální restauraci, přes nenáročný lesní terén až k samotným útesům. Chamorgu můžu doporučit jako výchozí bod, záleží však na vás, zda se pohybujete na ostrově autem, stopem nebo po svých. Almáciga leží za hřebenem hor a působí divokým dojmem burácejících vln bez hotelů lemujících pobřeží. Strávily jsme tu celé odpoledne a večer se ubytovaly v přilehlém penzionu Casanaga, kde jsme po ranní lekci jógy na terase sdílely snídani u velkého stolu spolu s ostatními ubytovanými, často mladými lidmi, kteří sem přijeli právě za surfem.
Praktické informace:
- Délka: 5,3 km
- Převýšení: 198 m stoupání, 665 m klesání
- Terén: značená stezka lesem, sestup prudký, ale bez nástrah
- Začátek: Chamorga
- Konec: Almáciga
- Mapa trasy zde
Do třetice zmíním ryze turistické místo, geograficky už mimo park Anaga, které kontrastuje s předchozí pláží, a tím je Playa de Las Teresitas. Ačkoli nejsem příznivkyní moderních letovisek, sem jsme se vydaly čistě ze zvědavosti za pověstí nejkrásnější pláže na Tenerife. Specifický je pro ni jemný bílý písek, který sem byl dovezen ze Sahary. Pláž dosahuje přibližně jednoho a půl kilometru a v horkých dnech je naplněná k prasknutí. Když se na to psychicky připravíte, dá se tu jedno odpoledne v rámci odpočinku i docela pěkně užít.
Za nejvyšší horou Španělska!
Protože spící vulkán Pico del Teide, nejvyšší vrchol Španělska měřící 3 718 metrů, měl v našem itineráři už od samotného plánování treku po Kanárech své místo, rozhodly jsme se horu nevynechat. Měly jsme předem zažádáno o povolení vstupu vázající se ke konkrétnímu datu na samotný vrchol, které bezpodmínečně potřebujete, jinak vás strážci v hlídané době za turniket nepustí. Přístup na samotný vrchol, kam už nevede lanovka, je přísně omezen a povolení si dostatečně s předstihem můžete vyřídit na stránkách národního parku. Nic vás nestojí a současně s ním nepřijdete o posledních sedm set metrů cesty k samotnému úpatí kráteru.
Na Pico del Teide jsme vystoupaly pěšky trasou od parkoviště na místě nazývaném Montaña Blanca, kam se nám brzy ráno podařilo dostopovat. Výstup do první poloviny začíná po pěší dobře značené cestě poměrně nenáročným stoupáním. Další část trasy už nabývá strmého charakteru a vede kamenitým terénem. Lezení nebo ferratové úseky tu ale nejsou. Cestou minete horskou útulnu Altavista, kde jsme se si z batohu vytáhly drobnou svačinu, a po necelé půlhodince pauzy pokračovaly dál. Podotýkám, že jsme šly celou dobu natěžko, takže by měl výšlap zvládnout i netrénovaný hiker s malým batůžkem. Nepodceňte však výškovou nemoc. Za námi pochodovala rodinka a jejich syn měl zhruba kilometr pod vrcholem první příznaky, jako je nevolnost, bolest hlavy, mírná dezorientace. Někteří lidé chytnou výškovku právě při cestě lanovkou, kdy aklimatizace není postupná a lidé se během chvíle ocitnou z postele hotelového pokoje v úrovni hladiny moře ve výšce nad tři tisíce metrů. Náš výšlap se naštěstí podařil bez zdravotních komplikací.
Pouze výstup na úplný vrchol jsme si musely odepřít. Náš permit jsme bohužel o dva dny prošvihly, jelikož se nad ostrovem právě zmítala písečná bouře ze Sahary zvaná Calima a bylo nám doporučeno výšlap na Pico z důvodu nízké viditelnosti a horka odložit. Ochranka byla přísná a ani po vysvětlení okolností nás na vrchol nepustila.
Užily jsme si alespoň výhledy z nejvyššího místa, vyhlídky La Rambleta, kam jsme po svých došlapaly, a rozhodly se pro sestup druhou možnou trasou vedoucí ke skalním útvarům zvaným La Catedral. Míjely jsme po cestě nádhernou sopku Pico Viejo, zatímco nás současně udivoval terén připomínající opuštěnou měsíční krajinu. Tato trasa vedla technicky náročnějším terénem, nebyla mezi kameny vždy přehledná a zřejmě proto jsme na ní potkaly za celou cestu jen dva turisty.
Ačkoli je v národním parku v okolí vulkánu Pico del Teide zakázáno nocovat, vzhledem k tomu, že na nás pomalu padala tma, rozhodly jsme si ustlat spacáky vedle křoví v kulisách skal La Catedral a za silného větru počkat na další přesun až do následujícího rozbřesku.
Praktické informace:
Výstupová cesta
- Délka: 8,8 km
- Převýšení: 1 204 m stoupání
- Terén: začátek pozvolný po široké cestě, druhá půlka strmá úzkou pěšinou mezi kamením
- Začátek: parkoviště Montaña Blanca
- Konec: Mirador de La Rambleta
- Mapa trasy zde
Sestupová cesta
- Délka: 10 km
- Převýšení: 1 415 m klesání
- Terén: technicky náročný, nečitelný, po kamenech
- Začátek: Mirador de La Rambleta
- Konec: Informační centrum, La Catedral
- Mapa trasy zde
Proč právě Tenerife?
Kdybyste stáli před otázkou, kam se na vypravit na příští trek, doporučila bych z několika nabytých zkušeností právě Tenerife. Ostrov má velmi uvolněnou a přátelskou atmosféru. Krajina je zcela jiná, než na co jsme u nás zvyklí, a vulkanický měsíční terén, včetně černých písečných pláží, jsou skutečným obohacením cestovatelského dobrodružství. Na Tenerife zažijete divoký oceán, kaňony, neobvykle špičaté hory a nádhernou přírodu. K mínusům bych zařadila příliš dlouhý pět a půlhodinový let s nízkonákladovou společností (Vídeň – Letiště Tenerife Jih) a dočasně uzavřenou vyhlášenou trasu GR 131. Vždy je dobré být připraven, ale zároveň umět podle situace na místě s klidnou hlavou (u sklenky španělského vína) improvizovat.
