Naprosté napojení, souznění a stejné vnímání světa. Nějak takto si člověk představuje dovolenou s dětmi. Jenže ani omylem. Ty naše plůdky mají svůj život a vnímání světa. Obzvlášť když jsou to dospívající dívky. Jak to tedy pojmout, abychom se z toho všichni nezbláznili?
Základem je dobře nastavit očekávání a respektovat minimální požadavky na komfort. Volíme Rakousko, konkrétně národní park Gesäuse. Místo, kde se dají během jednoho dne kombinovat ferraty, horská kola i koupání v tyrkysové řece a přitom je zde dost civilizace na to, aby se nikdo necítil jako účastník televizní reality show o přežití.
Podívejte se na kompletní fotogalerii
Přejít do galerie
První otázka byla, kde budeme spát. Jako ideální se nakonec ukázala varianta, kdy já s nejmladší budeme spát v dodávce a starší holky ve střešním stanu Thule Widesky. Měly svoje soukromí, já svůj klid a hádám, že jsme tím předešli pár konfliktům. Večer si rozsvítily LEDky, udělaly z matrace pohodlnou sedačku a měly vlastní pokoj s výhledem na hory. Přesně tolik soukromí a pohodlí, kolik člověk v šestnácti potřebuje.
Dále bylo třeba poladit program. Chození do kopce nic moc, ferraty super, kolo v pohodě, koupání v jezeře nejlepší. Takže žádné novinky oproti předchozím letům. Co se však mění je množství věcí, bez kterých se údajně nedá existovat. Když byly malé, řešil jsem pleny a plyšáky. Dnes vozíme tři druhy pantoflí a kosmetickou výbavu, za kterou by se nemusel stydět ani menší salon krásy. Plyšáci však zůstaly. Bylo jasné, že se kola dovnitř auta prostě nevejdou. Zachránil nás nosič Thule Epos na tažné zařízení. Za pár minut bylo vše nainstalováno a mohli jsme vyrazit.
Aby se holkám náhodou nestýskalo po třicetistupňových vedrech u moře, rozhodla se naše dvacetiletá dodávka přestat chladit. V kempu bereme krajní parcelu u vzrostlých stromů a máme tak relativní soukromí. Střešní stan máme postaveny za dvě minuty, příprava spaní v dodávce nám zabere jen o něco málo více.
Mé plány začínat dny brzy ráno, abychom se vyhnuli vedru, byly asi stejně naivní jako očekávání, že v Alpách vydrží týden stabilní počasí. Než proběhne sprcha a všechna nezbytná „care“, slunce už má dávno navrch. V pozdějším dopoledni proto vyrážíme na kole za koupáním v řece. Voda příjemně osvěží a na chvíli zalituji, že jsme s sebou nevzali nějaké plavidlo.
Odpoledne přichází vydatný déšť. My už jsme naštěstí zpátky a vaříme si v útulné kempové kuchyňce. Holky najednou vyděšeně zjišťují, že si střešní stan ani po několika urgencích pořádně nezavřely. Vybíhají ven a za pár minut se vracejí promočené skrz naskrz se salvou nadávek. Nějak mi totiž nevěří, že informaci o tom, že jsem jim stan mezitím zavřel, jsem nezmínil opravdu jenom omylem.
Další den vyrážíme na krásnou Geo-Steig – Klettersteig Silberreith. Přiznám se, že právě tady jsem měl největší respekt. Kvůli nejmladší jsem raději přibalil lano. Nakonec ji však zvládáme v pohodě, byť nám to trvá déle, než je psáno v průvodci. Jedinou ztrátou je helma nezadržitelně se kutálející do údolí. Asi tam stále někde leží mezi kosodřevinou. Pokud ji někdo najdete, tak ji nepoužívejte, proletěla se fakt vydatně. Po cestě zpět do kempu se chceme vykoupat v řece, ale včerejší silný déšť ji změnil v kalný nevábně vonící proud. Holky jsou po 5 hodinách na nohou pořádně vyhládlé a tak vyrážíme doplnit zásoby,. Podvečer grilujeme, hrajeme na kytaru a ukulele, povídáme si o všem možném.
Po odpočinkovém dopoledni sedáme na kola a přejíždíme pár kilometrů pod stezku Wasserfallweg. Počáteční nadšené probírání seriálu o mořských vílách se s postupným strměním stezky a čím dál dusnějším počasím, začíná měnit v reptání a touze po válecí dovolené v Chorvatsku. Pod vodopády najednou mizí všechno hudrání. Vzniká víc fotek než za celý zbytek dovolené a podle výrazů ve tvářích usuzuji, že tohle je přesně ten okamžik, kvůli kterému jsme sem přijeli. Po cestě dolů trháme maliny, rostoucí podél stezky. Ke kolům docházíme řádně zpocení. Ještě pár kilometrů na kole a dopřáváme si vydatnou sprchu. V noci přichází bouřka, která notně prověří odvahu holek a odolnost našeho střešního stanu. Stan obstál na výbornou a holky? Ty mají nezapomenutelný zážitek.
Ráno ještě navštívíme Leopoldsteiner See a poté zamíříme na chalupu k prarodičům. Cestou domů přemýšlím o tom, jak vlastně s dětmi cestovat. A znovu si potvrzuji, že společně překonávat drobný diskomfort – šlapat do kopce, zmoknout, vyřešit nečekané komplikace nebo se uskromnit při kempování – jim dává mnohem víc než dokonale pohodlná dovolená. Protože v těch méně pohodlných chvílích vznikají společné zážitky, na které se nezapomíná. A možná právě o ty jde nakonec ze všeho nejvíc.
Proč rád používám střešní stany Thule?
Miluju kompaktnost, praktičnost a když věci fungují intuitivně. U Widesky to platí stoprocentně. Instalace na střešní nosiče nezabere ve dvou lidech více než deset minut (stan váží pod 68 kg). Během jízdy jsem nepociťoval větší náchylnost auta na boční vítr (složený stan má na výšku jen 20 cm) a ani spotřeba nijak výrazně nevzrostla. Stavba stanu je naprosto intuitivní – uvolní se 4 klapky a o zbytek se víceméně sama postará hydraulika.
Žebřík ke stanu je možné dát ze tří stran jak člověk zrovna potřebuje. Jen je potřeba dávat trochu pozor, aby byl v drážkách pro uchycení dobře umístěn. Velkou výhodou Widesky je, že má hydraulické vzpěry ve všech rozích, což výrazně zvětšuje obytný prostor. LED osvětlení a možnost udělat si z matrace gauč jsou třešničky na dortu. Složení stanu je opět snadné a během pár minut můžete vyrazit na další cestu.
