Pro bikepackingové túry může být Slovensko překvapivě dobrou volbou – je dostupné rychle vlakem a nabízí pestrý terén. My vyrazili na horských kolech z Košic zpátky do Břeclavi nám trvala pět dní.
Ostrý start plný zážitků
Pokud se někdy rozhodnete cestovat ve skupině s více koly, neváhejte a rezervujte jízdenky hned, jak to půjde. Místa na kola ve vlacích mizí rychle jako lístky na nejžádanější koncerty. Proto jsme také jeli do Košic dvěma různými vlaky. Výsledek cesty byl ale dost stejný: minimum spánku a značná rozlámanost.
Po společném shledání a čištění zubů na nádraží v Košicích jsme byli hnáni přílivem adrenalinu a před obědem dorazili do městečka Medzev. V místním obchodě bylo pečivo očividně vybrané už po ránu, takže jsme se museli spokojit s tuňákem a macesy. Jestli je v Pánovi Prstenů lembas výživný, nikoliv chutný, macesy splňují jen druhý atribut.
Podívejte se na kompletní fotogalerii
Přejít do galerie
Náladu nám sice po nuzném obědě zlepší spektakulární Jasovské jeskyně (památka UNESCO) z druhohorních vápenců, potom ale cesta prudce stoupá a začíná se projevovat únava a silný spánkový deficit. Téměř usínám za jízdy a cítím poslední zbytky příčetnosti, když čtu uvítací ceduli vesnice Hnilčík, která se proklamuje jako „Dedinka plná zážitkov“.
Při tlačení kol do strmých kopců na lesní cestě objevujeme trus medvěda kus od sedla Jedlovec (840 m n. m.). K večeru proto za setmění nacházíme kemp Ihla těsně za hranicí Slovenského krasu, kde se dá nejen osprchovat, což si až do konce trasy znovu neužijeme, ale spíme tu navíc na plachtách za plotem, protože medvěda určitě potkat nechceme ani v noci.
Tatry, kam se podíváš
Druhý den se kocháme okolo Popradu výhledy na Vysoké Tatry, které nás doprovází až do večera. V kontrastu masivního pohoří zaujme cestou drobná travertinová kupa s minerálním pramenem Biely Kameň, kde s nadšením fotím v Česku jinak kriticky ohrožený jitrocel přímořský (Plantago maritima) vázaný na zasolené podloží.
Na okraji Nízkých Tater potom dosahujeme za strašlivého vedra nejvyššího bodu trasy (879 m n. m.) kdesi uprostřed cesty, a naopak bez výhledů. Pořizujeme rychlé „vrcholové“ selfie s Tatrankou v ruce a nadšenými výrazy, protože výškový profil se v průměru bude už jen snižovat. S euforií si vychutnáváme každý delší sjezd na kvalitních asfaltkách lemovaných lány orchidejí.
Horké počasí má podle předpovědi i trochou znalosti meteorologie vyvolat silné bouřky. Na mapách k našemu štěstí nalézáme dřevěný přístřešek u nádrže Podtureň. Než tam dorazíme, při rychlém nákupu v Liptovském Hrádku potkáváme překvapivě českého cyklistu, nalehko vybaveného pohublého chlapíka na horáku, který se představuje jako Milan. V rukou nese ze supermarketu Nutellu a solené brambůrky, přičemž vysvětluje, že jede závod 1 000 mil. Google prozrazuje, že jsme potkali Milana Hanyka, legendu závodu, který ho nakonec ten rok vyhrál a dojel do cíle na západ Česka asi za týden!
Uléháme konečně pod přístřeškem se studánkou, kterým skrz probíhá cesta, kudy po bouřce stále projíždějí závodníci. Utahujeme si z nich odpověďmi, že už nikam dneska nevyrážíme, načež nás považují za líné spoluzávodníky, když se ještě před setměním všichni okolo nás ženou na checkpoint.
Za Žilinu a ještě dál
Ve stopě závodníků, výrazně později než první z nich, míříme do Ružomberoku. Ten minimálně okolo nádraží působí značně „východním“ stylem, což umocňují špičaté vrcholky mladého pohoří Velká Fatra v pozadí. Zadýchaní okolo hradu Strečno pokračujeme do Žiliny podél Váhu.
Protože se kilometry v nohách už dost načetly, bylo hledání místa na spaní dost vysilující a lehce zoufalé. Nakonec pro nocleh zvítězila anonymní louka u nefrekventované cesty uprostřed ničeho a spaní pod širákem. Idylka.
Křížová výprava do Čachtická a do Břeclavi
Příjemně zvlněná krajina dalšího dne nás vede tradičně obhospodařovanými loukami až k vesnici Pohorie, odkud se vine pěkná křížová cesta. Sice je tu značená cyklotrasa, ale vzhledem ke stavu a sklonu cesty je to minimálně do kopce k zamyšlení. Zvlášť tematické je, když skoro a doopravdy padám z kola u Prvého i Druhého pádu pod krížom. Při dosažení vrcholu si prudký sjezd ve stylu downhillu vychutnáváme každý po svém – někdo smaží brzdy, někdo jede najisto bez nich. Otevírá se před námi pastvina s fotogenickým výhledem na Suľovské skály a s doprovodem výrazných hejn much vázaných na všudypřítomné ovčí bobky.
Stoupání končí, když se napojíme na cyklostezku podél Váhu do Púchova, přes kterou se dostaneme až do Trenčína s dominantou v podobě Trenčínského hradu. Na náměstí hraje hudba, vše je čisté a upravené a zasloužená zmrzlina o to chutnější. V dobré náladě se lehce šlape až k Čachticím, kde uleháme u potoka v lese na plácku očividně využívaném ke kempování, nedaleko cedule Hladový prameň. Poslední přespání si žádalo oslavu v podobě přípitku nejlevnější borovičky, která by odradila i Čachtickou paní.
Šťastní, špinaví a zpocení se fotíme poslední den na hranici na mostě přes Moravu a po pár hodinách už dorážíme do našeho cíle – Břeclavi. Máme 520 km v nohách, za celou dobu jsme neměli defekt ani žádnou podstatnou závadu na kole, žádné zranění: začátečnické štěstí funguje. Byla to zajímavá, chvílemi namáhavá zkušenost, která nás ale naučila na příště balit úsporně. Nicméně důležitější než výbava (kromě vždy nutného znecitlivujícího krému na zadek) byla dobrá nálada a parta, která udržuje morálku po cestě, takže je každý kopec přeci jen pocitově nižší a každý kilometr uteče rychleji. Člověk může mít dobrý pocit z ujetých kilometrů, i když není „profík“ a jede na kole v „trempařském stylu“.
PRAKTICKÉ INFORMACE
- vzdálenost: 520 km
- převýšení: + 3 775 m / – 3 815 m
- počet dní: 5
- počáteční bod: Košice
- cílový bod: Břeclav
- nejvyšší bod: 879 m n. m.
- nejnižší bod: 156 m n. m.
- dozásobování: každý den (nákupy v supermarketech)
- nocování: pod širákem/přístřešky po cestě (tarpy, karimatky, spacáky)
Ahoj, jako autor textu bych jen doplnil errata, aby si čtenáři nemysleli, že jsem dyslektik. Oproti tištěnému původnímu článku se při převodu na web vyskytly očividně nějaké chybky (jako třeba to, že vypadla půlka perexu, navíc v půlce věty :D). Toto je původní znění: „Pro bikepackingové túry může být Slovensko překvapivě dobrou volbou – je dostupné rychle vlakem a nabízí pestrý terén. My ho překonali v partě čtyř v červenci roku 2019 na horských kolech z Košic zpátky
do Břeclavi za pět dní. Pro mě to byl první podobně dlouhý přejezd na kole, což dodalo komičnosti celé
výpravě, když jsem trasu 520 km překonal s těžkou krosnou plnou zbytečností na zádech.“ Zároveň asi většině došlo, že nadpis sekce má být „Křížová výprava do Čachtic a do Břeclavi“. Samotná cesta, jak plyne z celého perexu, taky neproběhla v roce 2000 (resp. dříve), jak se píše nad článkem – zase takový borec jsem ve školce nebyl 🙂