S dětmi na sněžnice

Co je na sněžnicích s dětmi super? Nemusí umět lyžovat. Nemusí se učit nic nového, chodit umí v podstatě každý. Sněžnice jsou cenově dostupné a snadno si je i půjčíte. I ty dětské. Neboří se ve sněhu, chůze je v rámci možností ve volném terénu pro ně pohodlnější než pouze s nesmeky nebo čistě v botách. Je zde prostor pro řadu her. A dostanete se s dětmi dál od lyžařských středisek a areálů. Ale! Aby si túru užily děti, buďte jako rodiče připraveni, a to na mnohem víc nástrah, než přináší turistika v létě.

Kdy začít?

Ideální věk, od kdy začít s dětmi výletovat na sněžnicích, je diskutabilní. Některé prameny uvádějí 8–10 let, jiné už 6 let. Kdo má děti, tak ví, že tyhle tabulky je třeba brát s určitou rezervou. Každé dítě je jiné, má jiné zkušenosti s turistikou a jiné zážitky ze zimy. Obecně se uvádí, že málokteré děti do 6 let jsou natolik vysportované a sžité se zimními podmínkami, aby se vyrovnaly s náročností prostředí. Pro menší děti mohou taky sněžnice být těžké a díky své šířce i nepohodlné. Rodinný výlet se tak snadno změní v noční můru. S menšími dětmi přibalte sněžnice ke klasickým zimním radovánkám, sáňkování či stavění iglú na vyzkoušení. 

Jak naplánovat túru?

Túry na sněžnicích s dětmi se těžko plánují týdny, nebo i měsíce dopředu. Stěžejním kritériem pro výběr konkrétního výletu je bezpečnost. Udělejte si zcela jasnou představu o sněhové situaci. Pokud v oblasti, kam se chystáte, hrozí laviny, nepřichází výlet absolutně v úvahu. Zjistěte si stav sněhové pokrývky. Prachový sníh je pro turistiku na sněžnicích mnohem lepší než rozbředlý jarní mokrý sníh. Sněhové podmínky se často podceňují a orientace ve volném terénu může být v zimě náročná. I viditelnost a oblačnost hraje svou roli. Děti asi nenalákáte na výlet v mlze, kde nic neuvidí. Dospělí by měli mít dostatek zkušeností s pohybem ve volném zimním terénu. Vyberte atraktivní trasu, kde bude možnost se občerstvit, kde je lákavý cíl. Aby si děti užily túru, musejí si ji užít i rodiče. Hodí se mít s sebou GPS s plánovanou trasou a powerbanku pro případ, kdyby se vybil mobilní telefon. 

Zapomeňte na nachozené kilometry. Pohyb na sněžnicích je mnohem namáhavější, rozhodně nepočítejte s „letními časy“ z portálů typu Mapy.cz. S dětmi potřebujete dvojnásobek i trojnásobek času než se stejně velkou skupinkou dospělých. Víc než pět kilometrů jsem za celý den s dětmi v zimním terénu nešla (tou dobou jim bylo 5 a 7 let). Ze začátku neplánujte túry, které budou trvat déle než tři hodiny. Není od věci „natrénovat“ zimní turistiku někde v okolí chaty nebo hotelu dřív, než vyrazíte na delší sněžnicovou túru. Lépe jste tak schopni vyhodnotit, kolik času vám plánovaný výlet zabere. Bohatě stačí i české hory, než vyrazíte do Alp. 

Výlety s dětmi na sněžnice plánujte v rovinatém terénu, případně pouze v mírném stoupání (do 20 stupňů max). Strmější svahy dělají někdy problémy i dospělým, natož pak dětem. 

Na výletě

Jak máte hravé děti? Pokud je po ně zimní krajina něčím zcela novým, počítejte s tím, že spoustu času zabere i objevování sněhu a všech jeho vlastností, a to zejména na začátku zimní sezóny. Nezapomeňte na pravidelné kratší přestávky a vybavte se řadou termosek: na nápoje i jídlo. Svačiny během túry řešíme sezením na batohu, někdy s sebou beru skládací sáňky, na kterých v druhé polovině výletu vezu dětské batohy. Klidně nechte děti během túry prošlapávat stopu, ale v rozumné míře tak, aby se plně nevyčerpaly. Je to součást jejich dětského světa a další hra do sbírky. 

Co si vzít s sebou?

Tak hlavně ty sněžnice. Dětem půjčte nebo kupte dětské sněžnice. Jsou menší, mají jednodušší zapínání. Zimní oblečení není příliš odlišné od oblečení na letní hory. Navíc přibalte:

• Turistické hole (ideálně teleskopické, ať se dají připnout k batohu, když je nebudete používat) pro rovnováhu a stabilitu. Často využívám i k různým hrám, malování ve sněhu atd.
• Sluneční nebo lyžařské brýle, opalovací krém a pomádu na rty. 
• Opravdu nepromokavé zimní boty (děti nosí klasické sněhule).
• Návleky (beru, i když kalhoty mají dole stahovací část).
• Oblečení, které se dá vrstvit (místo jedné teplé bundy a jedněch oteplováků raději merino spodky, merino tričko, fleece mikina, vesta, softshell bunda). Vždy dětem beru i čepici, do batohu navíc balím kuklu a několik extra párů rukavic pro každé dítě i pro mě.
• Vnější vrstva oblečení z nepromokavých materiálů. Děti se budou válet ve sněhu o 300 % více než dospělí. 
• Termosku s teplým nápojem (používám takovou, aby se s z víčka mohl udělat hrníček), hodně svačin s obsahem cukru.
• Sobě do batohu beru vybavení typu lavinová lopata, bivakovací vak, lékárnička. Pomůcky pro orientaci, naplánovanou trasu, GPS, náhradní baterie, mapu. 

Kam vyrazit?

Jestli si netroufáte hned do naprosto volného terénu, porozhlédněte se po upravených zimních stezkách. Je snad samozřejmostí, že nebudete ničit běžkařské stopy, půjdete vedle. A ideálně volným terénem. V řadě alpských oblastí už jsou trasy pro sněžničáře speciálně značené, velmocí je v tomto směru Švýcarsko, ale i v Rakousku se síť stezek pomalu rozrůstá. Často se dá výlet na sněžnicích spojit se sjezdem na sáňkách. Na vlastní kůži vyzkoušeno na Monte Pianu v Dolomitech nebo na Muottas Muragl ve Švýcarsku.