Je to měkké. Je to pevné. Je to hebké. Je to růžové. Co to je?
Je to špagát od TENDONU, do kterého jsem se upřímně zamiloval. Vylepšená a osvědčená klasika Master 9.7, která spojením jádra s opletem získala navíc přívlastek TeFIX.
Nejenom že parádně vypadá, a jak říká Ján Smoleň: „Pri pohl’ade na nej ženy vlhnů a muži závidia,“ ale taky je to držák. Od kluků z Bolatic jsem dostal za úkol ho doma na písku pořádně otestovat, a takhle ve zkratce vypadala letošní sezóna očima skaláčníka.
Tak jako ta loňská sezóna v Ráji i ta letošní začala teplým a suchým dubnem, takže nebylo na co čekat a rovnou se navázalo tam, kde se vloni skončilo. Loni byly v módě sochorovky. Cesty od Vládi Sochora, vyznačující se velmi morálovým lezením, špetkou železa, hrstkou přelezů, v průvodci poznámkou „namáhavé“, a které vyžadují maximální kreativitu ve smyčkování a minimální pud sebezáchovy.
Podívejte se na kompletní fotogalerii
Přejít do galerie
ZAČÁTEK SEZÓNY
Dokonce se i nafotil kalendář 2019 na téma těchto cest. Mně se čirou náhodou takhle z jara připletla jedna taková sochorovka (Důchodka VIIIc na Libereckou věž) do cesty, a tak jsem navázal na tento doznívající trend z loňska. Jak to tak bývá, trendy se mění. I letos začal fotit Jakub Frič, pískař matador a fotograf, další kalendář. Tentokrát cesty od Petra „Špeka“ Slaniny. Kdo už slyšel o cestách od vy víte koho nebo měl s nějakou z nich tu čest, ví, že to, co platí o sochorovkách, platí i o špekovkách. Jeho cesty jako Hrobokop, Když do země, tak ode mě nebo Po kolena v zemi a stovky dalších jsou dědictvím extrémního pískovcového lezení hlavně pro jejich typický „nádech dobrodružství“ a tvrdou klasu. Kubův kalendář byl tudíž impulz k přelézání Špekových cest. Já jsem i díky tomu začal objevovat Klokočky, které jsou hlavním hřištěm Špeka. Myslím, že jen tak nezapomenu na horké chvilky v nezajistitelných sedmi metrech pod prvním kruhem Akta X za IXb nebo na dlouhou držku v parádní prstovce Šum Svistu, IXb.
ŠPEKOVA PRSTOVÁ TRILOGIE
Ale teď zpět do Skaláku, protože i tady zanechal, vy víte kdo, své kruhy. A protože zbožňuju spáry a především prstovky, ulpěl můj zrak na jakési trilogii špekových cest, které jsou všechny za IXc a všechny jsou z velké části prstové. Nešikovné ruce na Šavlovnu, Climbing naprudko na Ministranta a Zeby lekrace na Trůn. Jako do první jsem se pustil do Nešikovných rukou, ty mě nakonec pustily a i jako první na RP. Pak mě rozptylovalo mnoho jiných cest, oblastí a aktivit a bylo furt teplo, takže jsem si nechával těžký cesty na podzim. Najednou byl říjen a já se konečně podíval do Climbingu naprudko. 6 metrů nejištěné prstovky a potom boulder nad kruhem a bouldrový výlez s vřesovým topem. Avšak RP téhle cesty mi unikl o tenký vlásek, když jsem spadl v jedovatém oblém a špinavém výlezu za vřes. To už se chýlil konec října a skály přestaly po ranních mlhách vysychat, takže z trilogie jsem zatím vylezl čistě jen tu jednu. Aspoň se mám na co těšit na jaro!
NEJEN SKALÁKEM JSEM ŽIV
Samozřejmě jsem nebyl zašitej jen v milovaném Skaláku, tak jako loni, ale růžovku jsem vzal provětrat během sezóny i za hranice okresu! Podařilo se pár parádních lezeckých dní v Sasku, na Drábkách, Příhrazech, Panťáku i Suškách a samozřejmě nemohlo chybět nepočítaně dnů v zemi zaslíbené…v Ádru. Sečteno podtrženo: kilometry nalezené, kilometry napadané, kilogramy písku vysypaných z vlasů a miliardy kožních buněk sedřeny z bříšek, rukou, kotníků,… A když takhle nostalgicky lovím v paměti a vzpomínám, tak snad ani celá kniha by mi nestačila na popsání všech těch krásných chvil strávených doma na písku s kamarády na jednom špagátě. Díky za to!
TIP: Více o lanech vyráběných v České republice se dozvíš na www.mytendon.cz
