ROZHOVOR s Honzou Žďánským: Bikepacking je o tom užít si jízdu

Žďáno, pokud se bavíme o cykloturistice a bikepackingu, řekl bych, že jsi ten pravý na slovo vzatý. Když jsme si domlouvali tenhle rozhovor, ptal ses, jak ho chci pojmout, abychom jen neslovíčkařili. Tady je má první otázka: Dokážou Češi vůbec rozlišovat mezi klasickou cykloturistikou a bikepackingem?

To je právě ono, nerad bych mluvil za veřejnost nebo vynášel nějaké soudy. A vlastně si ani nejsem jistý, jestli je nutné to od sebe rozlišovat. Proto na to půjdu trochu zeširoka a tomu slovíčkaření se z počátku stejně nevyhnu. Já to vnímám tak, že pro většinu lidí je cykloturistika jenom jedna. Je to činnost/zájem. Jednoduše máš na kole sbalené věci na nějaký počet dní a přesouváš se z místa na místo. S tím naprosto souhlasím. To, jakou formou k tomu přistupuješ, se už moc nerozlišuje. To že my rozlišujeme tzv. klasickou cykloturistiku, které zpravidla znamená nosiče a postranní nosičové brašny a bikepacking, už je trochu osobní pohled na věc. Tedy abych se dobral k nějakému konci, myslím, že rozdíl mezi tou formou cykloturistiky, tedy tzv. klasickou cykloturistikou a bikepackingem, vnímáme a rozlišujeme víc my bikepackingoví nadšenci než veřejnost. Já osobně vnímám bikekpacking jako definici způsobu, kterým na kole cestuji.

Základem je náklad v ose kola

Pokud se podíváme na technickou stránku klasické cykloturistiky a bikepackingu. Jaké jsou nejpodstatnější rozdíly ve způsobu balení věcí?

Způsob balení je vlastně to, co dělá bikepacking bikepackingem. Tím se rozumí použití beznosičových brašen, které se upínají přímo na řidítka, sedlo, rám atd. Veškerá bagáž se drží v ose kola tak, aby co nejméně promlouvala do jízdních vlastností. Zatímco pro tu tradiční cykloturistiku tak, jak ji vnímáme, jsou synonymem nosiče a na nich zavěšené sady brašen. S tím jde ruku v ruce užitný objem zavazadel. U bikepackingu je člověk tlačen do minimalismu, zatímco do tradičních brašen se dá naložit výrazně víc.

Znamená to, že pro bikepacking nemusím mít speciální rám s očky na namontování nosičů brašen a můžu použít jakékoliv kolo, podle toho, kam chci vyrazit?

V podstatě ano. Můžeš to navěsit úplně stejně na BMX jako na závodní silničku nebo mtb. Jsou potřeba jen řidítka, sedlo a rámový trojúhelník. Myslím, že to je jeden z hlavních aspektů stále rostoucí popularity bikepackingu, protože je úplně jedno, jaké kolo máš doma. Stačí přinést pár brašen a vyrazit ven.

Sbalit se na lehko

Troufnu si říct, že jsi jediný v Česku, který dokáže velice dobře popsat rozdíly jízdních vlastností naloženého touringového a bikepackingového kola. Můžeš se o své zkušenosti podělit? Jak dlouho si jezdil na klasice, než jsi přešel na „temnou stranu“?

Já si určitě netroufám říct, že jsem jediný, protože znám více lidí, kteří se oprostili od klasiky a jezdí na lehko. Já jsem možná jen víc vidět. Co se týká jízdních vlastností, ty jsou nesrovnatelné. Natěžko jsem podnikl dvě dlouhé cesty v řádech několika měsíců. Když jsem vyrazil na svou první cestu z ČR do Japonska, připomínalo mé kolo spíš autobus a stejně tak se chovalo. Na další cestu přes USA jsem se už snažil trochu šetřit váhu, ale stejně se o jízdních vlastnostech nedá moc mluvit. To kolo zkrátka jakž takž jede a člověk je za to rád. Oproti tomu je bikepacking především o tom užít si samotnou jízdu. Proto se vše balí do osy kola a hmotnost se drží na minimu, právě kvůli zachování jízdních vlastností. Často se mi dřív stávalo, že jsem projížděl nějakou pěknou oblastí a říkal si, jaká by to byla paráda, kdybych tu byl bez bagáže a mohl si to kolo pořádně užít. Při bikepackingu už se mi to nestává, protože i když pořád cestuji, dokážu se při tom na kole skvěle bavit.

Jsou tyto dva druhy cykloturistiky v něčem stejné, nebo jsou naprosto odlišné?

Především jde o to vyrazit ven. Zabalit si do brašen pár věcí a užít si přírodu, živost na cestě a pohyb. V tom jsme všichni stejní a to nás baví.

V čem jsou zásadní plusy i mínusy obou stran?

Obávám se, že pro každého v něčem jiném a tudíž neexistuje jednostranná odpověď. Můžu mluvit jen za sebe. Popravdě si už vůbec neumím představit, že bych vyrazil na cestu s tradičním setupem dvě postranní brašny vpředu, tři vzadu. Chvíli mi trvalo, než jsem vychytal vybavení tak, aby bylo dostatečně lehké a skladné pro efektivní bikepacking. Ale dnes bych se nebál vyrazit ani na půlroční cestu v bikepackingovém stylu. Díky výrazně nižší hmotnosti i lepší aerodynamice dokážu jezdit dál, rychleji a s menším vypětím sil. Nebo se naopak pouštět do hodně těžkých terénů, které dříve vůbec nepřipadaly v úvahu.

Ideální vybavení si každý musí najít sám

Jakou nejvíce zbytečnou věc jsi s sebou někdy vezl a co je tvůj nejoblíbenější kus výbavy, bez kterého nedáš ani ránu?

Tak to vím naprosto přesně. Tedy do Japonska jsem vezl celou řadu věcí, které jsem použil opravdu výjimečně. Ale na jednu věc jsem za celý ten půlrok nesáhl. Malé skládací umyvadlo. Myslím, že jsem ho tenkrát vezl proto, abych si měl v čem vyprat oblečení, ale vůbec na něj nedošlo. V neporušeném stavu jsem ho přivezl domů. S těmi oblíbenými kusy výbavy je to těžší. Prošla mi rukou obrovská hromada vybavení, než jsem si našel to nejideálnější. Nejzásadnější je pro mě samozřejmě kolo a na mého oceláka Surly prostě nedám dopustit. Z těch menších věcí je to asi tarp Deschutes Plus, který je prostě geniální a tahám ho úplně všude.

Občas zaslechnu, že bikepacking není vhodný na dlouhodobé cestování.

Chápu, že pro mnoho lidí je to nereálná představa, ale je to stejné jako s pěší turistikou. Někomu stačí na měsíční trek 40litrový batoh, jinému je 70 málo. Tento názor na dlouhodobé cestování á la bikepacking, se mi do jisté míry podařilo vyvrátit mou měsíční cestou po indickém Ladakhu. Ba co víc, jako bikepacker s lehkým kolem a širokými pneumatikami jsem projel řadu míst, kam se cyklocestovatelé do té doby nedostali. Ono je podle mě jedno, jestli člověk jede na týden nebo na dva měsíce, protože už na ten týden si musí zabalit vše, co potřebuje k životu. Nicméně drtivá většina bikepackerů se orientuje na kratší výlety.

Bikepackingová komunita

Komunita je výraz, který se občas vnímá pejorativně. Naopak u bikepackingu mi to přijde jako skvělá věc. Co se v ní všechno děje?

BIkepackingová komunita vyrostla raketovým tempem, a proto je hodně aktivní a hlasitá. Za celosvětovou oblibou bikepackingu stojí především krátké rychlé výlety přes noc. Protože lidí, kteří rádi jezdí na kole a rádi kempují, je na světě opravdu hodně. Zároveň jsou takové výlety ideální na setkání s přáteli a poznávání nových míst. To znamená, že se vytvářejí a sdílí zajímavé trasy, pořádají se srazy, vyjížďky atd. Celkově se dá říct, že je bikepackingová komunita velice sdílná a nápomocná. Například když vyrážím do zahraničí, zkouším nejdřív kontaktovat někoho z daného státu nebo oblasti, abych si nechal doporučit trasy, nocležiště, pravidla pohybu apod. A ještě se nestalo, že bych nedostal plno dobrých rad.

Jak je na tom český bikepacking? Jsou to jen nadšení jednotlivci v různých koutech republiky, nebo se tady formuje slušná základna?

Řekl bych, že od obojího trochu. Na jednu stranu na sociálních sítích sleduji stále se zvyšující počet bikepackerů, stejně jako neustálý nárůst čtenářů našeho webu Bikepacking.cz. Zájem o bikepacking v ČR tedy stále roste. Na druhou stranu potkat v lese kolegu s nabaleným kolem je celkem svátek. Účast na podzimním bikepacking meetingu sice také stále roste, ale je to v řádu jednotlivců. Tedy u nás je to asi tak, že ano, základna se stále formuje, ale není moc vidět. Upřímně, jsem za to rád. Bikepacking se do mainstreamu nedostal a už ani nedostane, což je jedině dobře.

Dá se udělat nějaké zásadní rozdělení mezi tím, co je cykloturistika a co bikepacking?

Čeština nám to trochu komplikuje, protože cykloturistika je všeobjímající název. Zkusil bych to tak, že bikepacking je druh cykloturistiky, který se snaží maximálně zachovat zábavnost jízdy na kole. Bikepacking staví samotný zážitek z jízdy do stejné roviny jako zážitek z cestování. Zatímco u tradiční cykloturistiky je spíš cesta cílem, než že by šlo o to pěkně se svézt.

Jan Žďánský

Redaktor webu bikepacking.cz, bikepacker, packrafter. V roce 2013 se ještě klasicky vydal z Mladé Boleslavi do Japonska, aby viděl východ slunce z hory Fudži. Projel skrz Spojené státy, podnikl extrémní cykloexpedici na zamrzlém jezeře Bajkal. V roce 2016 již bikepackingově projel indický Ladakh a v roce 2019 i s packraftem skotské Highlands. Najdeš ho na Instagramu: @janzdansky