Devatenáctiletá německá lezkyně Martina Demmel se až do svých patnácti věnovala závodně lyžování, ale pak objevila lezení a s ním i velkou vášeň a nemalý talent. Během uplynulých čtyř let vypilovala svůj lezecký um natolik, že se jí nedávno podařilo přelézt cestu Joe Cita za 9a ve španělské Olianě, a to navíc v pouhých pěti pokusech. Během uplynulého roku strávila neskutečných 218 dní na lezeckých výjezdech a přelezla více než 200 osmiček ve francouzské klasifikaci, z toho dokonce 30 na onsight.
Na jakou lyžařskou disciplínu ses v mládí specializovala?
Obecně se dá říct, že jsem se věnovala alpskému lyžování. Do 15 let ještě není dovoleno účastnit se rychlostních disciplín, takže jsem se logicky věnovala technickým disciplínám, jako je slalom a obří slalom, stejně jako všechny ostatní děti. Dneska si ale raději vyjedu mimo sjezdovky, nejlépe samozřejmě do prašanu.
Je pro tebe lyžařská průprava přínosná i pro lezení? Máš například lepší vytrvalost, lépe zpevněné tělo nebo nevnímáš tolik stres během závodů?
Po fyzické stránce nevnímám žádné zásadní výhody, snad jen že se mé tělo rychleji přizpůsobuje nové aktivitě bez toho, abych přišla k nějakému zranění. Psychicky mi to ale pomáhá hodně, protože v tomto ohledu je lezení hodně podobné lyžařským závodům. Je tam vždycky cítit tlak na to odvést co nejlepší výkon na první pokus, také se musíte vyrovnávat s chybami a selháními, musíte se umět soustředit a rozhodovat se intuitivně, ale také představit si trať nebo cestu a vizualizovat si pohyby předem. Jedna drobná chyba pravděpodobně nezpůsobí to, že zcela selžete, ale pokaždé ztratíte trochu síly nebo nějakou tu sekundu. Pro oba sporty je tak klíčové dobře vnímat své tělo a najít to správné flow.
