Resuscitace neboli oživování či KPR nepatří jen na zlatavé pláže a plavecké bazény nebo přehrady. Může se vám hodit jak v každodenním životě, tak při nejrůznějších sportovních aktivitách.
S oživováním mám osobní zkušenost, na kterou naštěstí vzpomínám v dobrém, protože se mi postiženého podařilo „nahodit“. Bohužel jsem byl svědkem i oživování, které „happy endem“ neskončilo (chyba nebyla na straně zachránců, prostě už bylo příliš pozdě).
Každopádně je třeba si uvědomit, že resuscitace je jednou z dovedností, kterou by měl každý člověk aspoň teoreticky ovládat. Bohužel tomu tak není, i když jde z hlediska provedení o poměrně jednoduchý zákrok, který je doprovázen několika málo podmínkami.
Když jsem hledal videa, která by nejlépe popsala resuscitaci u dospělého, tak se mi nejvíce zamlouvalo to následující, ve kterém je i závěrečný souhrn úkonů.
Ještě bych k videu doplnil…
Podstatou resuscitace je stimulace krevního oběhu, což znamená okysličování těla. Jinak řečeno obnovení základních životních funkcí, nebo alespoň zpomalení odumírání mozkových buněk.
Stlačování hrudníku je sice důležitější než vdechy, ale ani ty nejsou ničím náročným a účinnost KPR1 to ještě zvýší. Na metodiku dýchání z úst do úst se můžete podívat zde. Platí však, že pokud si nebudete jistí, tak zahajte aspoň masáže srdce. Je to lepší než nedělat nic!
S resuscitací končíte, když přijede záchranka nebo pokud oživovaná osoba začne jevit známky života či do vašeho fyzického vyčerpání. S KPR nezačínáte, pokud osoba jeví známky smrti (posmrtné skvrny, mrtvolný zápach, posmrtná ztuhlost). To, že není tep hmatatelný, neznamená smrt!
Zajímavostí je, že za zrodem resuscitace stojí vídeňský Čech Petr Safar, který byl za svůj přínos třikrát nominován na Nobelovu cenu za fyziologii a medicínu.
A ještě jednou to samé v jiném podání
1KPR – Kardiopulmonální resuscitace
