Chcete si vzít svého dvoukolého miláčka s sebou na cesty, ale máte obavy z přepravy letadlem? Taky jsem měl, ale buď mě potkalo štěstí začátečníka, anebo na tom možná nic není.
Někdy v zimě jsem pročesával podmínky několika společností, co se týče přepravy kola, vzhledem k cestě do Tanzanie. Všechny nabídky byly vesměs podobné. Tedy cena od dvou do tří tisíc korun na jednu cestu (cesta za hranice Evropy s jedním přestupem). Nakonec jsem letenku koupil u Turkish Airlines. Ne, že bych jim chtěl dělat reklamu, ale jen ať víte, s jakým dopravcem mám konkrétní zkušenost.
Krabice
Způsobů rozložení kola je více. My jsme zvolili takový, aby se kolo vlezlo do klasické krabice, ve které se do obchodů kola dodávají. Pro sehnání krabice není nic lehčího, než zajít do obchodu s koly a poprosit je, jestli by vám nějakou nedali.
Rozměry krabice si už přesně nepamatuju, ale vím, že délka nesměla přesáhnout 150 cm. Váha nesměla být více než 32 kilogramů. Přiznám se, že původně jsem chtěl nacpat dvě kola do jedné krabice, ale nebylo to možné kvůli váze a asi ani do předepsaných rozměrů bych se nevlezl.
Jedna z krabic nevyhovovala rozměrům, tak jsem ji musel zmenšit. Nic složitého za pomoci nože, stahovacích pásek, lepicí pásky a metru.
Rozložení kola
My jsme zvolili úplně jednoduchý způsob. Sundali jsme obě kola, odšroubovali pedály a řídítka, která jsme přichytili lepicí páskou podélně s rámem kola, úplně snížili sedlo. To je všechno. Nosiče už jsme nechali na rámu přichycené a zbytek prostoru krabice vyplnili dalšími věcmi tak, abychom dosáhli limitu 32 kilogramů.
Zabalení krabice
Místa, kde kolo příliš tlačilo na stěnu krabice, jsme vystlali. Můžete použít pěnovku, balicí fólii, nebo kusy oblečení. Na škodu není ani vyztužení krabice stahovacími páskami. Nakonec krabici pořádně obalíte izolepou, následně fólií a je hotovo. Někteří ještě doporučují vzít si na letiště další izolepu, protože se vám může stát, že budete muset krabici otevřít kvůli kontrole.
Pro dobrou manipulaci s krabicí při přepravě doporučuji mít v ní udělané otvory na nošení, většinou jsou už v krabici udělány. Otvory je dobré ještě vyztužit kusem plastu a izolepou, aby se pod váhou kola netrhaly. My jsme použili nastříhanou petku.
Placení
Konkrétně u Turkish Airlines jsme platili kolem 2200 Kč/osoba/jedna cesta. V Praze jsem platil korunami, při zpáteční cestě v Dar Es Saalamu v místní měně. Není však problém platit v dolarech či eurech.
A co náš čekalo, když jsme čekali u pásu se zavazadly?
Nic překvapivého. Obě kola dorazila, a to i přes rizikový přestup v Istanbulu, kterého se hodně cestovatelů bojí jako čert kříže, protože se tam často zavazadla ztrácí (mohu potvrdit při cestě z Tádžikistánu).
Po vybalení a složení jsme zjistili, že kolům nic není. Ještě jedna rada, nezapomeňte si přibalit potřebné nářadí na složení kola, ale to je asi jasné
.
.
