Hlavní Beskydská stezka (Glówny Szlak Beskidzki neboli GSB) je nejdelší dálkovou trasou v Polsku, která v délce skoro 500 km prochází přes celkem šest horských celků na jihovýchodě Polska (Slezské a Žywiecké Beskydy, Gorce, Beskid Sądecki, Beskid Niski a Bieszczady). Na jeho překonání budeme potřebovat cca 3 týdny a je jen na poutníkovi, jakou zvolí variantu – zda polehku se spaním na chatách, nebo se stanem a tábořením na trase.
K tomu jsou zde ideální podmínky v podobě mnoha vyznačených tábořišť. Trasa byla vyznačená v letech 1925-1935 propagátorem horské turistiky Kazimierzem Sosnowskim, jehož jméno také zní v podtitulu GSB. Mimo úsek v masívu Pilsko a Babia Góra vede prakticky výlučně polským vnitrozemím, tedy místy, která jsou pro naše turisty poměrně hůře dostupná.
Podívejte se na kompletní fotogalerii
Přejít do galerie
Na Královnu Beskyd s deštěm v zádech
Naše partička se na jeden pozdně podzimní prodloužený víkend (4 dny) rozhodla pro jednu z nejatraktivnějších a nejvyšších částí stezky, a to pro úsek od Královny Beskyd – Babí hory po vrch Stožek ležící již v dosahu města Jablunkov. Startovním bodem tedy byla vesnice Oravská Polhora na slovenské straně hor, kam se lze celkem v pohodě dostat veřejnou dopravou (vlak + bus). Dálkovou trasu tak zahájíme výstupem přímo na její nejvyšší bod. Nejprve přes rozhlednu Trchovnica na chatu Slaná voda a přes Hviezdoslavovu hájovnu pěkně do kopce. Máme v úmyslu postavit stan přímo na vrcholu, ale nahoře jen mlha a silný vítr. Takže scházíme kousek na slovenskou stranu, kde je u vydatného pramene vody skromný přístřešek, který ale hravě pojme naše čtyři těla. Brzy ráno vyrážíme do výše 1 725 m na vrchol Babia Góra. Byl jsem tady mnohokrát, jedná se o jeden z nejlepších rozhledových bodů (především v zimě), ale dnes nám kopec nepřipravil bůhvíjakou podívanou. Je takový sychravější říjnový den, kolem se honí cáry šedých mraků, fouká a viditelnost nic extra. Takže nastupuje na červeně značenou stezku GSB a míříme k druhému významnému bodu v masívu – Malé Babí hoře (1 517 m). Zde se na celý den rozloučíme se skromnými, ale přece jen rozhledy, neb další průběh stezky vede jen a jen lesem po polsko-slovenské hranici. Tady nám při mnoha sestupech a výstupech ani nevadí, že se sem tam spouští drobný déšť, a po celodenní šichtě (23 km) scházíme na silniční sedlo Hliny/Glinne (804 m). Jemný déšť se změnil ve vydatnější průtrž, naštěstí nedalekého hraničního přechodu na slovenské straně funguje něco jako bistro + obchod. Slečna se už měla k odchodu, žádní hosté v dostřelu, ale nakonec se nad námi slitovala, udělala slušné hotdogy a v teple budovy jsme poseděli ve společnosti výborného likéru Demänovky (slavím narozky). Dnes stan nestavíme, spíme pod střechou bývalé celnice jen tak ve spacácích. Předpověď slibuje na druhý den azuro, ale při pohledu na ty provazy deště se tomu moc nechce věřit.
Podzim jako malovaný
Rosničky nelhaly! Obloha vymetená, modro, nádherný podzimní den. Tak rychle na cestu. Hned v úvodu nás čeká značný stoupák na druhou nejvyšší beskydskou horu – 1 557 m vysoké Pilsko. Hlavní beskydská stezka jej sice obchází přes chatu na Hali Miźowej, ale to pro nás není v této fázi podstatné. Čím výše stoupáme lesním průsekem, tím bohatší jsou zpětné pohledy na stále více a více se otevírající obzory. Na vrcholu, ležícím zcela na slovenském území, vše kulminuje naprosto dokonalým horským panorámatem. Tatry jako na dlani, plus celé střední Slovensko a další masívy Beskyd v polském vnitrozemí. Pod vrškem Kopic se opět napojujeme na GSB a velmi strmým a nepříjemným sešupem scházíme do sedla. Následující úsek k chatě Rysianka patří mezi mé velmi oblíbené. Nádherný les je protkán pasekami a vše pak vrcholí dosažením chaty Na Rysiance (1 265 m), která má jednu z nejkrásnějších poloh snad v celém Polsku. Jezdím sem poměrně často a tento nepříliš navštěvovaný kout Źywieckých Beskyd mě vždy uchvátí parádní atmosférou a úžasnými výhledy. Posezení před chatou s pivkem a nad výbornou polévkou žurek patří k těm nejlepším okamžikům treku. Pro příznivce stanování je v blízkosti chaty vyznačeno tábořiště, nebo lze přespat přímo na chatě (kousek dále leží ještě chata Na Hali Lipowskie). Naše cesta však pokračuje dále, obchází vysoký zalesněný vrchol Romanka (1 366 m), jeden úsek je zde zajištěn řetězem (snadné) a stále za doprovodu parádních výhledů schází ke stavbě hostelu Słowianka. Ovšem naší další zastávkou je až chata Abrahamów. Máme za sebou více jak dvacet kiláčků se slušným převýšením a u pivka se jen pak těžce odolává vábení paní chatařky, ať zde zůstaneme na noc. To jsme ale nemuseli tahat ty potvory na zádech, takže statečně odmítáme a kousek pod vrcholem Abrahamów stavíme tábor.
Přes Slezské Beskydy
Ráno studené jak psí čumák, jinovatka všude kolem, stan v lehce zmrzlém, přímo prkenném stavu. Soukám se ven v okamžiku, kdy kolem prochází zelený mužík – polský myslivec. „Zima? Byla vám zima?“ zní dotaz hned po přátelské pozdravu. „Ani ne, jsme dobře vybaveni, teploučko,“ odpovídám. „A co medvěd, neotravoval?“ Medvěd? Co by tady v již poměrně nízké části Žywieckých Beskyd, dokonce v blízkosti větších vesnic, pohledával, říkám si v duchu. Odpověď na sebe nedala dlouho čekat. Jeden „míša“ tady prý chodí loudit kolem stavení na hřebeni. Tak to bych zde skutečně nečekal. Ale noc byla klidná, a pokud byl někde v blízkosti, rozhodně jsme o tom nic nevěděli.
Jak jsme se ráno dozvěděli, právě tudy čas od času prochází medvěd, ale to již míříme dolů do velké vesnice Węgierska Górka. Ideální místo na drobný nákup, než opět vyrazíme vzhůru. Čeká nás dlouhé, ale příjemné stoupaní na vrchol Barania Góra ležící již na území Slezských Beskyd. V délce 12 kilometrů nás čeká bezmála kilometrové převýšení, ale nikam nespěcháme a dosyta si vychutnáváme skvělé výhledy a solitérní hnízda skal. Barania Góra je naší cílovou stanicí. Přímo pod malou rozhlednou na vrcholu chceme postavit náš poslední tábor a zažít západ a východ slunce na tomto populárním polském vrcholu. Máme za sebou další dvacítku kilometrů, takže si to na vrcholu pěkně užíváme. Zdaleka zde nejsme sami, sotva tři kilometry odtud stojí velká turistická chata, ale Poláci jsou družní a veselí lidé a naše stany na úpatí rozhledny svádí k četným rozhovorům. Vrchol Baranie Góry mám taky velmi rád. Výstupy a přechody této části polského Slezska patří k mým oblíbeným, neboť zde mimo samotného vrcholu najdeme hned několik dalších pěkných míst. Pokud bychom na vrchol stoupali od západu, projdeme nesmírně zajímavou oblastí pramene významné polské řeky Wisla, která zde tvoří celou soustavu místy značně vysokých vodopádů, nedaleký vrchol Malinowska Skala je tvořen fotogenickou skupinou skal s rozhledy a nakonec v blízkosti této hory najdeme jeden polský fenomén – volně zpřístupněnou malou Malinowskou jeskyni, kam sejdeme po ocelových kramlích, a můžeme tak prozkoumat podzemní prostory. Ale vraťme se na Baraniu Góru. Západ slunce nad Moravskoslezskými Beskydy byl skvostný, stejně jako portugalské víno zakoupené dole v obchodě. Takový stylový závěr treku.
Východ slunce nic moc. Čekal jsem, až se ta ohnivá koule vyhoupne nad hradbou vzdálených Tater, tomu ale zamezila větší oblačnost válející se nad horami. Ale jinak další nádherný, říjnem vybarvený den. Krátká zastávka na chatě, nebo spíše v hotelu Barania Góra a dále po červené značce GSB k pěknému dřevěnému kostelu Panny Marie z Fatimy ležícímu na hřebeni hor nad přehradou Jezioro Czernianskie. V silničním sedle Kubalonka se loučíme s jedním členem výpravy, který odtud míří busem domů na Slovensko, a zbytek pak stoupá k posledními vrcholu na trase – Stoźek Wielki (978 m). Posezení u stolů před stejnojmennou polskou chatou s výhledy až k Tatrám jsou pak skutečnou tečkou za pěkným, byť nepříliš dlouhým či náročným přechodem. Zbývá už jen sejít k železniční stanici Návsí (Jablunkov). Poslední den byl asi nejdelší, skoro třicítka kilometrů, ale docela na pohodu.
Praktické informace:
- Délka: 103 km
- Stoupání: 4 330 m
- Klesání: 4 620 m
- Začátek: Oravská Polhora
- Konec: Návsí
- Pro zobrazení trasy načti QR kód: https://mapy.cz/s/ludunuzuto
- Ubytování, stravování: Přespat lze pod stanem na mnoha tábořištích nebo přímo na chatách (rezervace není nutná, chataři uloží poutníky i na zemi). Chaty také vyřeší problém s jídlem a pitím. V podstatě není třeba nic extra s sebou tahat.
- Vhodný čas: Prakticky celoročně, lze absolvovat i v zimě (se spaním na chatách). Nejkrásnější období je ale pozdní podzim. Barvy, stabilita, výhledy, minimum lidí.
- Mapy: Bohatě postačí aplikace mapy.cz – Malopolské a Slezské vojvodství
