Návrat do Laponska: Z plánů Peggy Marvanové vám bude běhat mráz po zádech

Myšlenka zúčastnit se závodu Rovaniemi, který se koná každoročně v únoru, se Markétě zrodila už při 10 denní expedici na sněžných kolech v Laponsku v roce 2014. Krajina a ráz Laponska se Markétě tolik zalíbily, že se tam chtěla co nejdříve vrátit. A nebyla by to ona, kdyby to nebyl rovnou extrémní závod.

prohlédněte si další fotografie…

Letos na jaře jsi v Laponsku už závodila, můžeš nám to připomenout?

V Rovaniemi je závod na 66km, 150 km, 300 km a 900 km – což už se nebere jako závod, ale spíše jako extrémní výzva. Chtěla jsem jet 150 km na kole, ale zjistila, jsem, že na to finančně nemám. Proto jsem se rozhodla pro běh. Během závodu jsem pak rychle přišla na to, že to byla velká chyba. Táhnout za sebou saně s povinnou výbavou, brodit se v hlubokém sněhu, svítit si u toho čelovkou a hlídat si, abych nesešla z cesty – nedávala jsem si moc nadějí na úspěch. Nebýt povzbudivých SMSek, nedoběhla bych to.

Nakonec jsi nejen doběhla, ale úspěšně ses umístila.

Ano, byla jsem celkově třicátá třetí a zároveň jsem byla druhá žena v kategorii běžců. Překonala jsem i ženský rekord z loňského roku o více než 6 hodin. Zjištění, že jsem vůbec první Češka, která závod běžela mi také udělalo velkou radost.

Do Laponska se chceš v únoru vrátit, tentokrát na kole. Jakou variantu závodu pojedeš?

Když už jsem tu stopadesátku uběhla, tak by ta třístovka nebyla o moc delší. Rozhodla jsem se tedy zkusit rovnou tu devitístovku.

OK, na Tour Divide jsi zvládla přes 4000 km, ale při podmínkách, které jsou v Laponsku, není 900 km příliš těžký oříšek?

To nedokážu posoudit. Beru s sebou přítele a oba věříme, že se nám závod podaří dokončit v limitu, což je jeden měsíc. I u tohoto si lze vybrat mezi během, lyžemi anebo kolem. V propozicích závodu je uvedeno, že většina tras není pro kolo připravena a tak je nutné ho často přenášet, proto kolo příliš nedoporučují.

Očekávám, že tě to neodradilo.

Očekáváš správně, my to zvládneme.

A jak na závod trénuješ?

Našla jsem si brigádu a dělám messengera. Denně najezdím kolem 80 kilometrů a ještě za to dostanu zaplaceno. Na další trénink mi moc nezbývá síla.

Určitě sis už obstarala kolo, abys nemusela opět běžet.

Mám s přítelem fungl nové lehoučké kolo. Pláště mám široké 4,8″, takže to dobře pojede i v hlubokém sněhu.

Jaké jsou podmínky závodu, co všechno si musíš s sebou brát a jaké jsou možnosti cizí pomoci?

Závod je na podobném principu, jako byl Tour Divide. Tedy vše je absolutně pouze na mně. Ani když pojedeme s přítelem, neměli bychom si vzájemně pomáhat. Budeme mít určenou trasu, GPS lokátor a limit. Ostatní je na nás. Při teplotách hluboko pod bodem mrazu a velmi dlouhých nocích bude obtížné shánět a uchovávat baterie do čelovky, abychom se pak neocitli v naprosté tmě uprostřed ničeho. To bychom toho asi moc neujeli.

A kam dáš všechny věci?

No, to je otázka. To ještě nevím, na kole nebude moc místa a těžký batoh na zádech není nic příjemného. Budu to muset ještě promyslet. Každopádně si nemohu dovolit brát s sebou hodně věcí. Důležité je vlněné termoprádlo, teplá bunda a hlavně péřový spacák.

Co doplňování zásob a spaní?

Trasa sice nevede přímo přes městečka a vesnice, ale odbočení nebude velká zajížďka. Musím si ale nákupy předem pečlivě naplánovat, abych nenajezdila plno zbytečných kilometrů. Spát budeme pokud možno ve srubech, ale většinou to vidím na bivakování ve sněhu.

Na Tour Divide ti energii dodávala postižená Dája, pro kterou jsi závodem vybírala peníze, co tě bude pohánět tentokrát?

Asi sobí maso – to miluji:) Taky se těším na další závody, na jaře Skotsko na kole a pak si chci vylézt něco v Himalájích. To je moje budoucnost, která mě žene dál.

Děkuji za rozhovor a přeji za celou redakci hodně štěstí a určitě budeme držet palce!