Přestože naše hraniční hory jsou krásné během celého roku, bílá sněhová pokrývka jim sluší nejvíce a zvýrazňuje jejich drsný charakter. Zimní hory si sice můžeme užít i na běžkách, avšak za nejlepšími výhledy a zážitky musíme až nahoru na hřebeny. Jednou z variant jak se tam dostat jsou sněžnice a tento článek se ti pokusí přiblížit, co to všechno obnáší a kam vyrazit.
Pohyb na sněžnicích je trochu náročnější než letní putování v horách a je tomu proto nutné přizpůsobit výběr tras. Prošlapávání stopy v čerstvě napadaném prašanu je vrcholným zážitkem, který nás může v zimních horách potkat, ale fyzickou náročnost to ještě zvyšuje. K tomu ještě musíme zohlednit krátké zimní dny. Trasy pro sněžnice proto ideálně vedou po hřebenech a začínají buď přímo v sedlech, nebo na výše položených parkovištích. Vyšlapávat na sněžnicích vrcholy přímo z údolí může být sice dobrý trénink, ale pro hezky strávený den v zasněžených horách to není úplně ono.
Podívejte se na kompletní fotogalerii
Přejít do galerie
Co k tomu potřebujeme?
Základem jsou samozřejmě sněžnice. Ty si můžeme buď zapůjčit, nebo rovnou pořídit. Přestože do českých hor nám za většiny podmínek stačí jakékoliv sněžnice, je lepší trochu zainvestovat do takových, které mají zuby i po obvodu. To nám umožní pohyb nejen po sněhu, ale i po ledu a můžeme se bezpečně pohybovat i ve strmých svazích. Velkým pomocníkem je ještě zvedací opěra pro paty, což velmi oceníme při cestě vzhůru. Nepostradatelným pomocníkem pro chůzi na sněžnicích jsou trekové hole se širokými talíři. Díky nim získáme především potřebnou stabilitu. Oproti skialpům mají sněžnice velkou výhodu v tom, že nám jinak stačí běžné vybavení do hor. Kotníkové pohorky, nepromokavé kalhoty a bunda, rukavice a čepice jsou základ. V případě chladného počasí pod nulou ještě přidáme funkční termoprádlo, kuklu, případně péřovku a můžeme směle vyrazit.
Kdy vyrazit?
Na sněžnice můžeme v zimě vyrazit prakticky kdykoliv, ale abychom si sněžnicovou túru co nejvíce užili, je lepší počkat si na vhodné podmínky. Hřebeny českých hor mají výhodu, že z hlediska lavinového nebezpečí jsou ohroženy jen ve výjimečných případech. Proto jsou ideální slunečné dny po intenzivním sněžení. Cesty jsou pokryté čerstvým prašanem, okolní stromy jsou oblečeny celé v bílém a celkově krajina působí až pohádkovým dojmem. Často se v takových dnech setkáme i s inverzním charakterem počasí a moře nízkých mraků pod hřebeny ještě přidává na atmosféře. A v případě Šumavy jsou za takových podmínek téměř zaručeny výhledy na majestátní hradbu Alp.
Přes Trojmezí na nejvyšší horu české části Šumavy
Za výchozí místo hřebenové túry jsem zvolil placené parkoviště na německé straně, které se nachází v nadmořské výšce 1 230 m n. m. jen kousek pod vrcholem Třístoličníku (1 333 m n. m.). Příjezdová silnice k parkovišti byla perfektně protažena, nicméně mít v autě pro všechny případy řetězy je vždy výhodou. Hřebenovka odtud vede přímo po hranici přes vrchol Vysokého hřebene (1 341 m n. m.) a Trojmezné (1 362 m n. m.) do sedla k Trojmezí (1 324 m n. m.). Zde stojí výrazný trojboký žulový sloup se státními znaky jednotlivých zemí – Česka, Bavorska a Rakouska. Cesta k Trojmezí je lemovaná vrcholovými skalkami (na některé lze i poměrně lehce vylézt) a mrtvými lesy po kůrovcové kalamitě. Díky tomu jsou skoro po celou dobu zajištěny výhledy jižním směrem na Alpy. Ze sedla zbývá zdolat výšvih na vrchol nejvyšší hory české Šumavy – Plechý (1 378 m n. m.). Na něm byl v roce 2014 vztyčen nádherný mohutný vrcholový kříž, který byl při mém výstupu zcela obalen v bílém. V případě dostatku času a sil je odtud možnost krátké zacházky na českou stranu k památníku spisovatele Adalberta Stiftera, odkud je krásný výhled na Plešné jezero. Návrat zpátky probíhá po stejné cestě a za odměnu se vyložené vybízí občerstvení v horské chatě Dreisesselhaus na vrcholu Třístoličníku.
Praktické informace:
Místo: Šumava
Délka: 11,5 km
Čas: 5–6 hod.
Převýšení: stoupání 350 m, klesání stejné
Výchozí bod: Parkoviště Dreisessel
Mapa trasy zde
Kolem Roklanského jezera na Roklan
Roklanská hora (Großer Rachel) je se svými 1 453 m n. m. druhou nejvyšší horou celé Šumavy a často je považovaná za nejhezčí horu. Roklan se nachází více než kilometr za českou hranicí a od nás je nepřístupný. Výchozím místem je malé neplacené parkoviště Gfäll (950 m), které je v létě přístupné pouze pro autobusy, ale v zimě se zde může parkovat i osobními auty. Stejně jako v případě Třístoličníku i zde byla příjezdová asfaltka vzorně protažena. Z parkoviště jsem se vydal po cestě s velmi mírným sklonem až k Roklanskému jezeru (1 071 m n. m.). U něj můžete využít krytý přístřešek k odpočinku před hlavním výstupem. Od jezera vede už strmější cesta nad jezerní stěnu a zde se rozhodně vyplatí udělat krátkou odbočku k jednomu z nejhezčích míst Šumavy – k Roklanské kapličce (1 212 m n. m.). Místo bylo opravdu fotogenické, kdy se pohled na krásnou dřevěnou stavbu setkával s jezerem pod ní a Alpami v dálce. Po zdolání zbývajícího úseku jsem se dostal na vrchol Roklanu, který zdobí výrazný vrcholový kříž. Je z něj výhled na další vysoké šumavské hory, jako je Velký Javor, ale především na sever do české části Šumavy. Oproti trochu zdlouhavému výstupu kolem jezera je sestup zpátky k parkovišti o poznání kratší a vede kolem horské chaty Waldschmidthaus. Ta ale byla bohužel zavřena. V jejím okolí jsem však narazil na opravdu kouzelnou zimní krajinu s výhledem na Luzný.
Praktické informace:
Místo: Šumava (Bavorská část)
Délka: 11,5 km
Čas: 4–5 hod.
Převýšení: stoupání 500 m, klesání stejné
Výchozí bod: Parkoviště Gfäll
Mapa trasy zde
Krkonošský okruh na Szrenicu
Další zimní výpravy už mě zavedly do našich nejvyšších hor, Krkonoš. Oproti Šumavě je zde nutné sledovat i lavinovou předpověď, protože za určitých podmínek tu nemusí být ani cesty na sněžnicích bezpečné. Vzhledem k délce a převýšení je na tento výlet lepší mít aspoň nějaké zkušenosti s chůzí na sněžnicích, na druhou stranu jeho rozmanitost a krásná krajina Krkonoš je dostatečnou odměnou za trochu větší náročnost. Výchozím místem je velké parkoviště v obci Horní Mísečky, které je sice velmi drahé, ale umožní dostat se do výšky skoro 1 000 m n. m.. Z parkoviště se projde celou obcí a stoupá se dále po Staré vozové cestě až k Vrbatově boudě a Vrbatovu návrší (1 412 m n. m.). Odtud vede tyčemi značená zimní cesta nad Pančavským vodopádem k Labské boudě (1 315 m n. m.). Nyní přichází na řadu nejnáročnější část cesty, a tou je táhlý výstup po Koňské cestě až na hlavní krkonošský hřeben na horu Vysoká pláň (1 497 m n. m.). Na vrcholu stojí jedna ze symbolických staveb Krkonoš – polský vysílač. Je to opravdu zajímavé místo, neboť hned u něj jsou vyhlídky na Sněžné jámy. Jen je nutné být zde opatrný, protože se nad nimi mohou tvořit značné převěje. Další část cesty už je snadná, neboť se jedná o pozvolné klesání přímo po hřebenu. Cestu zpestřují zajímavá skaliska – Violík, Tvarožník a Svinské kameny. Trochu nepříjemná mi byla veliká koncentrace polských výletníků. Tento úsek cesty je totiž většinou dobře prošlápnutý a mohou po něm jít i lidi jen s minimální zimní výbavou, často nejsou potřeba ani nesmeky. Na závěr hřebene je krátká odbočka do Polska na horu Szrenica (1 361 m n. m.), kde stojí horská chata. Je to ideální místo na delší odpočinek. Uvnitř se dá v teple posedět a zakoupit občerstvení, ideální je mít s sebou v hotovosti zloté. Mohu rozhodně doporučit tradiční polskou polévku žurek. Cestu zpátky už jsem nevolil po hřebenu, ale sešel jsem k Vosecké boudě a odtud po krkonošské magistrále na Labskou louku a k útulně U čtyř pánů. Je to zajímavá stavba a ideální místo na posezení a dopití zbylého čaje z termosek. K Vrbatovu návrší to je odtud už jen kousek a pak zbývá pouze sestup po stejné cestě na parkoviště. Po více než 20 km na sněžnicích nezbývá než se odměnit nějakou tradiční krkonošskou specialitou v chatě Mísečky, která je skoro u parkoviště.
Praktické informace:
Místo: Krkonoše
Délka: 22 km
Čas: 8–9 hod.
Převýšení: stoupání 820 m, klesání stejné
Výchozí bod: parkoviště v obci Horní Mísečky
Mapa trasy zde
Po hřebenu na Sněžku z obou stran
Zimní výstup na naši nejvyšší horu patří k tomu nejzajímavějšímu, co můžeme v českých horách zažít. Samozřejmě musíme počítat s tím, že o vlastní vrchol a jeho okolí se budeme dělit s davy návštěvníků z lanovek, ale myslím si, že na zážitku z výstupu a z nezapomenutelných výhledů to moc neubírá. V zimě jsou výhledy do okolí ještě krásnější než v létě. Vystoupal jsem na Sněžku po hřebenu z obou stran a obě varianty jsou podobně obtížné a zajímavé. Nejhezčí variantou by bylo jejich spojení v jednu dlouhou jednosměrnou hřebenovou túru, nicméně jde o logisticky těžší variantu, kterou by bylo nutné řešit například dvěma automobily nebo domluveným ubytováním.
První možností je začít hřebenovku z Horní Malé Úpy (1 040 m n. m.), kde se nachází několik placených parkovišť. Odtud vede cesta přes Soví sedlo k boudě Jelenka (1 240 m n. m.). Je to jediné místo, kde si během cesty můžeme koupit nějaké občerstvení, ať už na výstupu nebo při návratu. Od Jelenky přichází nejhezčí část trasy, a sice cesta přes Svorovou horu (1 411 m n. m.) a Obří hřeben. Kromě krásných výhledů do okolí a na Sněžku jsem tu narazil na krajinu plnou stromů zcela obsypaných sněhem, které působily jako jakási bílá monstra podobná dinosaurům. Na závěr zbývá prudký přímý výšvih po zimní cestě až na vrchol Sněžky a návrat po stejné cestě zpátky.
Druhá varianta výstupu vede z opačné strany. Východiskem je Špindlerova bouda (1 208 m n. m.), k níž lze vyjet po malé silničce ze Špindlerova Mlýna. V době mé návštěvy byla silnice zasypaná sněhem a byla velká šance, že bude potřeba nasadit řetězy. Cesta na Sněžku odtud nevede přímo po hřebenu, ale kousek pod ním. Po úvodním úseku máte na výběr z české a polské cesty. Na cestu tam jsem zvolil cestu po polské straně a ta mě vedla nad ledovcovými jezery Wielki a Mali Staw až ke Slezskému domu (1 400 m n. m.). Prudký výstup po Cestě česko-polského přátelství na vrchol Sněžky byl trochu výzvou. Většina cesty byla bez sněhu a zledovatělá. Ostré zuby sněžnic si s tím ale bezpečně poradily a brzy jsem si opět mohl užívat výhledů z vrcholu. Na cestu zpátky jsem zvolil variantu po české straně, která vede kolem Luční boudy (1 410 m n. m.). Zdejší vyhlášené kuchyni a pivu se lze jen těžko ubránit a nezastavit se tu by byl skoro hřích. Kousek před Špindlerovou boudou se česká zimní cesta setkává s polskou a zbývající sestup vás rychle dovede až na parkoviště.
Praktické informace:
Sněžka z Horní Malé Úpy:
Délka: 13,5 km
Čas: 6–7 hod.
Převýšení: stoupání 730 m, klesání stejné
Mapa trasy zde
Sněžka ze Špindlerovy Boudy:
Délka: 19,5 km
Čas: 8–9 hod.
Převýšení: stoupání 600 m, klesání stejné
Mapa trasy zde
