Radek Jaroš viděl shora šest osmitisícovek. Byly to Mt. Everest, Kangchenjunga, Cho Oyu, Broad Peak, Shisha Pangma a v roce 2005 Nanga Parbat. To je snad nejstručnější a zároveň nejvýstižnější sportovní curriculum jednoho z našich současných předních horolezců. O jeho zkušenostech s vybavením jsme si povídali pro Malého Průvodce v roce 2004.
Radek Jaroš viděl shora šest osmitisícovek. Byly to Mt. Everest, Kangchenjunga, Cho Oyu, Broad Peak, Shisha Pangma a v roce 2005 Nanga Parbat. To je snad nejstručnější a zároveň nejvýstižnější sportovní curriculum jednoho z našich současných předních horolezců. „Curriculum? Tak to slovo opravdu neznám!“, směje se Radek, když má vypočítávat své cesty. „…Anebo tam taky připiš Mali v Africe!“
Kterého ze svých výstupů v poslední době si nejvíc považuješ? (rozhovor vznikl v lednu 2004) V roce 2002 to byl výstup na třetí nejvyšší horu světa Kangchenjungu (8598 m) a v roce 2003 jsem byl jako druhý Čech na vrcholu Broad Peaku (8047 m). A také působení na K2 – osmkrát ve stěně, vrchol opět odolal. Snad napotřetí.
Jaká rizika jsou s takovými výstupy spojená? Pokud pominu, že cesty vedou většinou do nebezpečných zemí a nejchudších regionů a sem tam hrozí nebezpečí od lidí, tak je to hlavně nebezpečí, které plyne z pobytu v horách a v extrémních podmínkách (nadmořská výška, nedostatek kyslíku, nízký tlak, objektivní nebezpečí hor…). Vyrovnat se s tím dá zkušenostmi, tréninkem a kvalitním vybavením.
Co musí takové kvalitní vybavení vydržet? Obrovské tepelné rozdíly.
Od +60 ºC až do -40 ºC. Někdy jsou to změny i během několika minut, jindy jde o hodiny. To znamená, že materiál a oblečení musí skutečně fungovat na 100 %, opravdu může jít i o život, pokud by bylo nekvalitní.
Co například v extrémních podmínkách nefungovalo? Benzinové vařiče! Měl jsem je na třech expedicích a pokaždé nastal problém. A takové zkušenosti jsem měl nejen já, ale všichni, co tam byli. Na drtivé většině expedic používám náš VAR a jsem s ním absolutně spokojen. A to jsme například na K2 vařili i na dvou dalších, půjčených, ale jak jsme se dostali k VARu, hned to bylo zase něco jiného! A problémy jsme měli i se solárními panely. Letos to snad už budeme mít „vychytaný“.
A co se naopak osvědčilo? Poslední roky už v tom mám zcela jasno. Nejdůležitější je kvalitní oblečení. Už pět let používám jako první dvě vrstvy termoprádlo Craft – i ponožky. Od té doby, co se začal jako druhá vrstva používat mikroflís Shift, stalo se neuvěřitelně funkční. Na to používám jako třetí vrstvu oblečení High Point od firmy Sport Schwarzkopf, včetně péřových bund a spacáků.. Tahle kombinace se ukázala jako absolutně nejlepší a funkční.
Které tvoje vybavení je služebně nejstarší? Kupodivu je to foťák.
A které ti v horách přijde spíš kuriózní? Trochu divně působí, když s sebou taháme po kopci satelitní telefon. Ale doba je prostě jiná.
Přesvědčil jsi se někdy na vlastní kůži, že dodržování bezpečnostních pravidel není samoúčelné? Samozřejmě že ano. Bohužel i hodně blízko mě – naposledy letos na K2, kdy zemřel jeden horolezec, který zcela jasně nedodržel správný aklimatizační postup a zahynul ve výšce 8000 m.
Určitě si vzpomeneš na situaci, kdy na vybavení opravdu záleželo. Na všech třech nejvyšších horách světa jsem v posledním výškovém táboře neměl spacák. A to bylo i ve výšce 8300 m. A dohromady snad deset nocí nad 7500 m jsem bez něj přežil díky opravdu kvalitnímu oblečení. Na K2 a Kangchenjunze jsme zažili opravdu šílené počasí a všechno bylo vcelku v pohodě. Až na ty nohy. Boty, to ale bude slabina výbavy asi vždy. A vaření pro devět lidí v 6000 m na benzinovým vařiči ve vichřici a uzavřeném stanu mě taky jednou způsobilo pořádné problémy.
Na Kangchenjunze jsem taky zažil docela zvláštní moment, teď po čase už skoro humorný. Zůstal jsem po výstupu na vrchol úplně sám v posledním výškovém táboře. Pode mnou ještě měly zůstat tři tábory komplet vybavené na přežití několika dnů sestupu. Sestupoval jsem strašně vyčerpaný a dehydrovaný. Jeden tábor tam nebyl vůbec a ve druhém chyběla jediná věc, jinak byl kompletní. Vařič na plynovou bombu!! Strašné.
Kolik času jsi v posledním roce strávil na cestách? Tři neděle na skalkách ve Francii, tři měsíce v pohoří Karakoram na K2 a Broad Peaku, měsíc v Mali při lezení a poznávání Afriky…
A co plánuješ? (2004) Letos se chystám na dvě expedice. Na Cho Oyu pojedeme s Martinem Koukalem na jaře a budeme s sebou brát lyže, něco chceme sjet. Uvidíme. A na podzim do jižní stěny Shisha Pangma v týmu: já, Martin Minařík, Petr Mašek a Zdeněk Hrubý.
Tak ať se obě cesty vydaří.
