Mýtus o první pomoci — Má křeče! Honem ho někdo zalehněte!

Jak to celé vzniklo?

Křeče, a hlavně ty epileptické, strašily lidi už od nepaměti. Epilepsie byla nazývána padoucnicí, někdy též svatou či božskou nemocí. Někteří těmto lidem přiřazovali výjimečné schopnosti, někteří si mysleli, že do dotyčného vstoupil ďábel. U schizofreniků šlo prý o spor dvou osobností v jednom těle.

Z těchto historických dohadů můžeme soudit, že lidé si ve většině případů mysleli, že jde o něco špatného neřkuli transcendentního, a tak se projevy nemoci snažili vždy násilně potlačit, stejně tak, jako stavěli nemocné mimo společnost. Že by nějaké tyto středověké polopravdy přežily do dnešních dnů?!

Proč je to špatně?

Epilepsie je neurologické onemocnění, které se u každého pacienta projevuje jinak a něco jiného jej také spouští. Většina nemocných a „zkušených“ epileptiků dokáže poznat, že pravděpodobně brzy přijde záchvat, a to díky stavu označovanému jako aura. Jedná se o předzvěst malého či velkého záchvatu.

Pro dnešní mýtus je zásadní velký epileptický záchvat (grand mal), který se často projevuje explozivním křečováním, a to ať tonickým (křeče pnoucí a statické) či klonickým (křeče explozivní a dynamické) nebo jejich kombinací.

Jakmile křeče nastanou, musí proběhnout, v žádném případě jim nesmíme bránit. Mohli bychom tím vážně poškodit zdraví nemocného — způsobit svalová poranění či zlomeniny, anebo sami přijít k úrazu, epileptici mají totiž během záchvatu skutečně nadlidskou sílu…

Jak je to správně?

Pokud vám epileptik oznámí, že „to na něj asi přijde“, snažte se připravit okolí — odstraňte všechny židle, stůl a jiné nebezpečné předměty či opusťte místnost, jděte třeba na prostornou chodbu.

Na začátku křečí se nemocný sesune k zemi, zde je naším úkolem mu na zem bezpečně dopomoci a zabránit tak úrazu způsobeného pádem. Poté propukají křeče, nyní musíme chránit hlavu, a to tak, že pod ní vsuneme nějakou měkkou textilie, například mikinu a kopírujeme pohyby hlavy — hlavu v žádném případě pevně nedržíme, mohli bychom poškodit krční páteř. Mikina zde slouží pro případ, že by křečový pohyb hlavy směřoval týlem k zemi.

Pokud křeče do 5 minut neustoupí, anebo neznáme normální délku záchvatu nemocného pod námi, voláme ZZS, pokud proběhne krátký záchvat, například jen 2 minuty a následuje ihned další, taktéž voláme neprodleně ZZS, jedná se totiž o status epilepticus (křečový stav), který je pro pacienta nebezpečnější než delší kontinuální záchvat.

V případě, že křeče odezní, dále se staráme o pohodlí pacienta, řešíme přidružené problémy — pokálení, pomočení, možná pokousání rtů atd. Pacient bude velmi unavený a je tak naprosto v pořádku, dopřát mu spánek. Alespoň půl hodiny bychom měli u lůžka strávit s ním a sledovat pravidelnost jeho dechu.

Epileptik, který prožije záchvat a probudí se k vědomí, často nechce, abychom volali ZZS a oznámí nám, že si vše vyřeší se svým neurologem — respektujme toto přání.

Vylámání zubů

Jistě jsme všichni slyšeli, že je nutné pacientovi dát do pusy roubík, aby si neukousl jazyk a mohl dýchat. Je to obrovský nesmysl — dýchací svaly jsou v křeči také, a pacient dýchá jen velmi omezeně, navíc riskujeme poranění vlastních prstů.

Toto však nezabránilo nesmyslnému vynálezu, který vidíte na obrázku vedle. Má sloužit k rozšroubování čelistí pacienta. Uff, způsobí tak maximálně velké poranění zubů… Tento mučicí nástroj byl kdysi přikládán do autolékárniček a dodnes je k vidění v lékárničkách některých vozidel HZS, tak je doufám, že i hasiči ho tam mají jen ze zvrhlé nostalgie a pro strašení dětí na předváděcích akcích.

Pozn.: Firma Spencer patří ke světové špičce mezi výrobci záchranářské techniky, ale i mistr tesař…

Články o první pomoci připravuje PrPom.cz.