S dětmi je to složité. To ví nejen každý rodič, ale i každý absolvent kurzu první pomoci. Ovšem, jakým způsobem se konkrétně liší resuscitace dětí a dospělých již se často ztratilo v zapomnění. Jak to tedy je?
Jak to vzniklo?
Laická resuscitace prodělala za poslední tři desítky let bouřlivý vývoj. Kromě toho, že osob v ohrožení života, kterým je poskytnuta účinná laická první pomoc, neustále ubývá, došlo například k těmto jevům:
- přenos důrazu z umělého dýchání na srdeční masáž
- úplně vypuštění hledání pulsu z laické první pomoci
- rozmach AED – automatizovaných externích defibrilátorů
- opakované změny poměrů dýchání a stlačování
- ustupuje se od stabilizované i protišokové polohy
- a mnoho dalšího…
Tyto prudké změny se jen velmi částečně odrazily v povědomí veřejnosti – a to zpravidla tak, že vytvořily značný zmatek. Důkazem toho je i obrovská řada mýtů o první pomoci, kterou už máme za sebou – tolik bychom toho nikdy sami nevymysleli 🙂
Většina změn byla motivována dvěma faktory:
- snahou první pomoc zjednodušit a zpřístupnit
- novými výsledky vědeckých výzkumů.
Podívejte se na kompletní fotogalerii
Přejít do galerie
Především ten zmatek. Dalo by se namítnout, že by stačilo, aby si laik jednou za 5 let došel na kurz první pomoci a problém je vyřešen. Jenže – ruku na srdce – kolik lidí si dnes uvědomuje svou zodpovědnost a na kurz první pomoci opravdu přijdou? A kolik procent takových kurzů první pomoci je zážitkových a má potřebnou kvalitu? Zkuste se zamyslet:
- Kdy jste byl(a) Vy naposledy na kurzu první pomoci?
- Kolik si z toho kurzu pamatujete?
- Kolik modelových situací (simulací) jste během takového kurzu absolvoval(a)?
Další problém je, že laici zcela opomíjejí důležitější rozdíly mezi resuscitací dítěte a dospělého, protože jsou zaujati neustálými změnami poměrů mezi umělým dýcháním a stlačeními hrudníku.
Mýty o první pomociVe spolupráci s PrPom.cz vás bude každý týden na stránkách Pohora.cz čekat nový mýtus o první pomoci. Všechny mýty naleznete v nové sekci První pomoc. |
Jak je to správně?
Především shrneme rozdíly mezi resuscitací dítěte a dospělého:
1. Volání na tísňovou linku:
Jste-li na místě sami, nejprve alespoň minutu dítě resuscitujte a až poté volejte na záchranku.
2. Dýchání:
U většiny dětí dochází k zástavě oběhu kvůli dýchacím potížím – například vdechnutí cizího tělesa nebo tonutí. Z toho důvodu:
- plnohodnotná laická resuscitace dítěte začíná 5 umělými vdechy
- plnohodnotná laická resuscitace dítěte určitě obsahuje dýchání z úst do úst – v poměru 30 kompresí hrudníku ku 2 pokusům o umělý vdech
I tak ale pro laické zachránce platí, že pokud dýchání z úst do úst provádět neumíte, tak dýchat nemáte. Pokud se rozhodnete dýchání provádět, u kojenců a batolat (prostě u miminek…) provádíme dýchání do úst i nosu zároveň. To se ale z článku nenaučíte.
3. Nepřímá srdeční masáž:
Podle věku dítěte je třeba přizpůsobit hloubku nepřímé srdeční masáže. Obecným pravidlem je stlačovat hrudník do 1/3 jeho celkové „hloubky“.
Závěrem
Máte pocit, že v článku chybí něco podstatného? Bravo, jste všímaví. V článku chybí opravdu mnoho věcí, které potřebuje laik, aby úspěšně zvládl resuscitaci dítěte. Například praktický nácvik, zvládnutí vlastního stresu, a tak dále. Pokud vás téma zaujalo a umění resuscitovat dítě vám přijde jako užitečná dovednost, pak vás zveme na kurz. Třeba tento.
Články o první pomoci připravuje PrPom.cz.
