Mára Holeček a Zdeněk Hrubý dokončili úspěšně první expedici ze své horolezecké trilogie Never Stop Exploring. Přinášíme úryvek mailu, který nám horolezci zaslali téměř bezprostředně po dokončení expedice…
Zdravím,
posíláme pozdrav z Nepálu, z místa, které by se bez nadsázky dalo označit, jako horoucí řiť medvěda. Právě již čekáme na letadlo, jež nás posune přes Kathmandu blíže k domovu. Ve stínu je 40 stupňů a i vzduch se líně tetelí. Snad jedině vychlazený Carlsberg padající do našich vyprahlých volátek, se dá označit přívlastkem civilizační vymoženost, jinak hotový středověk:-)
Ale k věci, naše první expedice Never Stop Exploring – Nepál, se dá již označit za exklusivně úspěšnou. Z českého horolezeckého úhlu se jedná o nejlepší výstup od pádu bolšána v Himálajích a to prosím bez toho, že bychom ztratili soudnost. Ze světového pohledu bude patřit mezi nejvýznamnější podniky ve velehorách letošního roku.
Shrnuto a potrženo: Prvovýstup alpským stylem severozápadním pilířem na vrchol Talungu 7349 m, za sedm dní lezení ve stěně a šest přetrpěných bivaků, ve dvou lidech bez další cizí podpory. Délka výstupu 2500 m, obtížnost M6+, WI6. Oblast Kangchenjunga, východní Himálaj – Nepál.
Zdeněk Hrubý a Mára Holeček
Pro zpestření přinášíme i část rozhovoru s Márou, který se týká především outdoorového vybavení. Rozhovor proběhl před odjezdem na expedici a vyšel v magazínu Svět outdooru 2/2013.
Marek Holeček patří už řadu let k předním osobnostem mezi českými horolezci. Sám o sobě tvrdí, že je flákač, lezec, horolezec, cestovatel a požitkář. Pravděpodobně z vrozené lenosti vymyslel a realizoval více než dvě desítky horolezeckých výprav mimo rodnou Evropu do všemožných světových pohoří, lezl v Patagonii, v Hindúkuši, v Pamíru nebo v prosluněných kalifornských Yosemitech. Za skalkařením odletěl například na Kubu, do Laosu, Malajsie či Thajska. Propaguje čistý alpský styl lezení a v posledních letech ve dvojici se Zdenkem Hrubým stále častěji míří společně k velikánům Himálaje i k dalším horám, kde hledají nové cesty a nové výzvy. Miluje české pískovce a jak tvrdí, největším zážitkem z každé expedice je pro něj vždy návrat domů. Pro letošní rok se s lenošením pere srdnatě, se Zdenkem Hrubým se připravují hned na tři expedice – Talung (7349 m), Gasherbrum I (8068 m) a Mount Foster (2105 m).
Talung (7349 m) je letitý rest s plánem prvovýstupu severozápadním pilířem. Pokoušel jsi se o výstup už v roce 2004 a teď se vracíš…
Ano, jedná se o návrat k rozdělané práci. Severozápadní pilíř Talungu je vrcholné umění matičky přírody, které vábí svými tvary, dráždí a vzbuzuje pokoru s příslibem, že dá jen tomu, kdo před ním nejprve poklekne a následně je ochoten předvést tanec smrtihlava.
Čím je pro tebe výzvou právě Talung?
Nevylezená, na pohled těžká, dvoukilometrová hrana, sahající téměř až do sedmi a půl tisíce. Co více si přát! Apropó, zapomněl jsem dodat, že je usazená u východní hranice Nepálu v amfiteátru Kumbakarny včetně osmitisícové Kanchenjungy. Místo, které oproti turisticky přesycené centrální části Himálaje nabízí klid, pijavice, čajové keře a výhledy do rovinatého Shikimu.
Lezeš už několik let se Zdeňkem Hrubým – co vás spojilo, které z jeho vlastností tobě chybí?
Začal bych tím, v čem mě převyšuje. Smutnou pravdou je, že téměř ve všem, včetně věku, ale ten mu jako jediný nezávidím. Takže už asi chápeš, proč s ním „kámoším“.
Často propaguješ alpský styl a pokud vím, pořád je pro tebe prioritou.
Alpský styl je sportovní obdobou toho, co je na skalách RP nebo OS. Čili jedná se o dosažení nejvyšší možné kvality při výstupu, ale pro horský terén. Jinak řečeno, vzít si na záda batoh, dovedností a potřebné štěstí, pak prostoupit v jednom zátahu kopcem, ať takovým, nebo makovým, bez další cizí podpory. Prvovýstup samozřejmě zvyšuje level hodnoty.
(Pozn. redakce: alpský styl je hodnotný styl výstupu bez postupových táborů a bez návratu do základního tábora. RP – Red Point – je ve sportovním lezení cesta přelezená celá při jištění zdola, lezec se může s cestou seznámit předem, OS – On Sight – je podobné přelezení cesty, ale na první pokus a bez předchozího seznámení.)
O vybavení
Které tvoje vybavení přežije nejvíc expedic?
Ze zkušenosti mohu vyzdvihnout pouze vlastní kůži. K ostatním věcem přistupuju macešsky. To neznamená, že jsou naprosto zničené k nepoužití, ale materiál je věcí konzumní, takže obměna v krátké periodě je spíše nutností, respektive prevencí před možnými trably. Vybrat jedno a druhé zatratit by nebylo spravedlivé. Protože jednou rozbijete nebo zničíte věc, která má označení „Heavy Duty“ a naopak vydrží pomyslný „Outsider“ o kterém jste přesvědčený, že nemá šanci pro druhé použití. Já si vybírám pečlivě své věci s ohledem na váhu, funkčnost a s konkrétní úlohou pro daný cíl používání. Každý detail výbavy sleduju, včetně množství novinek, o kterých spíše mohu říci, že vývojové omračující skoky se v zásadě nedějí.
Vím, že miluješ kompaktní vařič JetBoil. Co tě na něm tak nadchlo?
No, co se týče lásky, tak se přiznám, že zatím ji účelně směřuju spíše k vyššímu druhu primáta, kam se těsně vejde o prsa i žena. Jinak „JetBoil“, nemá konkurenci pro ty účely, pro které ho používám. Bacha, prvotně neslouží k vaření jídla uvnitř nádoby spojené s hořákem včetně bombičky, ale především k rychlému ohřevu vody při maximálním manipulačním komfortu. Znamená to být správně vybaven sušenými jídly, která následně jen zalijete vařící vodou do misky. Dále nemusíte mít s sebou termosku jakožto mrtvou váhu, když víte, že vodu po cestě potkáte, tak vařič slouží jako rychlovarná konvice. Celý ho držíte jednou rukou klidně pod zákrytem bundy, přitom výkyvům spojeným s možným vylitím vody brání víčko s otvůrkem, kudy uniká vařící pára. Je lehčí než termoska, jinak řečeno high-tech mezi vařiči.
Při jednom rozhovoru pro Svět outdooru jsi byl nadšený z péřových kraťasů. Stále to nadšení trvá a pokud ano, co je na nich tak důležité?
Kraťasy na zimu v uších lidí vyluzují úsměv. Nicméně tento výrobek, který se nandá během dvaceti sekund jako dětská plena, přitom na sobě můžete nechat už navěšený sedák i membránové kalhoty, přes které to hodíte, má jednu důležitou úlohu – tou je TEPLO. Necelých dvě stě gramů a velikost jak z prdu kulička, která se vejde do ledvinky. V momentě, kdy zažiješ postupné chladnutí tělesné schránky, výsměch automaticky vymizí. Přitom využití je široké nejen do „zóny smrti“, běžky, skalp, kolo, podzimní a jarní lezení, když čekáte u štandu, nebo na zemi. Pravdou je, že v nich nebudete vypadat jako lev módních salónů. Nebo jo?
Na dvanáctistupňovou polévku z plzeňského soudku a na kus krávy. V horách se opravdu trpí a strádá. Je to jen pro přísné askety a chrty. Bramborová kaše a kosmická strava z chaluh a měsíčního svitu. Jinými slovy – jen pro pár vyvolených, kteří si umějí správně naporoučet.
Bereš s sebou nějaký jídelní přepych, který si dáš, když se chceš odměnit?
Ne…, pokud nepočítáš pivo v Base Campu. Nicméně tam bych byl v zařazení mezi odměny zdrženlivější, jelikož ho mám spíše jako nutnou premedikaci, pro zachování sebe sama.
Při alpském stylu se hlídá každý gram zátěže, bereš s sebou nějakou zbytečnost?
Vlastní nedokonalou schránku, čili Marouška blázna.
Rozhovor vyšel v magazínu Svět outdooru 2/2013.
