Každý z nás asi někdy zažil lehce „chycená“ ramena nebo krk po slunečném dni v horách, zvlášť na jaře, když ještě na sluníčko nejsme zvyklí. Ale ve vyšších nadmořských výškách mohou být spáleniny od slunce tak silné, že vás vyřadí třeba na tři dny, ne-li víc.
Ve vysokých nadmořských výškách je slunce spíše problémem než pomocníkem. S nabývajícími zkušenostmi ve vysokohorském prostředí se mi zdá, že dva největší problémy jsou slunce a vítr. Pokud pomineme zvýšení objektivního nebezpečí (nestabilní terén) a propadání se v kaši, tak vám sluníčko může udělat nepříjemné spáleniny.
A když mluvím o vysokohorském prostředí, tak nemám na mysli jen závratné výšky, ale třeba už hranici kolem 2500 metrů. Když si k tomu přidáte chůzi po ledovci a zanedbání některých základních opatření, tak je na problémy zaděláno.
Co vám může „žlutá tvář“ způsobit?
Nevolnost
Pokud půjdete celý den po ledovci a na silném slunci, navíc bez opalovacího krému, tak věřte, že si můžete pořádně znepříjemnit život. Rostoucí pocit únavy a bolesti hlavy mohou být samozřejmě z nadmořské výšky, ale umocněny o působení sluníčka.
Podívejte se na kompletní fotogalerii
Přejít do galerie
Spáleniny
Ty mohou postihnout všechny části těla, ale nejcitelnější jsou na hlavě. Obličej, uši, rty nebo nos jsou místa, která chcete mít nejméně spálená, nemluvě o očích.
Sněžná slepota
Pokud nebudete, především na ledovci, nosit brýle, může se dostavit sněžná slepota. Jedná se o stav, kdy postižený není schopen pro bolest vůbec otevřít oči a je tedy prakticky slepý. Bolest může být v závislosti na míře poškození oční rohovky tak intenzivní, že víčka jsou křečovitě stažena a mnohdy je problém i jejich pasivní rozevření ve snaze aplikovat kapky či mast.
Přečtěte si více o nebezpečí, které se skrývá pod pojmem sněžná slepota. |
Co proti tomu dělat?
Každopádně si pořídit krém s co nejvyšším ochranným faktorem, nosit sluneční brýle (existují i s krytkou na nos) a pokrývku hlavy. Pokud je slunce opravdu silné, jste vysoko a k tomu na ledovci, tak se nebát zakrýt krk a uši ještě šátkem.
Vrstvu krému je dobré v průběhu dne obnovit. Dokonce jsem slyšel i o spáleninách nosních dírek v důsledku odrazu slunečního záření od ledovce (může odrážet až 90 % záření). Takže můžete promáznout i je. Nejlepší prevencí proti všem „sluneční problémům“ je vyjít brzo ráno, kdy paprsky ještě nemají takovou sílu.
Pět smažek na Grossu
Je tomu zhruba měsíc, co jsme šli s klukama Pallaviciniho. V den nástupu na „Glockner Biwak“ (3250 m) jsme se ráno sbalili a potom přišel poslední úkon před výstupem – namazat se. Takže někdo zvolal: „Máte krém?“ A dostalo se mu odpovědi, kterou mám spojenou spíše se sháňkou po zubní pastě: „Myslel jsem, že vezmeš ty“. Takhle se vyjádřili téměř všichni z naší pětice. Nakonec se jeden opalovák s faktorem 24 přeci jen našel.
Večeř, při dosažení bivaku jsme byli všichni totálně spálení. Někdo měl dokonce i vypálené pruhy na nohou à větrání na boční straně kalhot. Tak jsme si říkali, že takové slunce jsme ještě nezažili. Ticho prorazí hláška: „Ty vole, to je poopalovák a 24 není faktor, ale doba účinnosti v hodinách“. Záhada byla tedy rozlousknuta. Naše ksichty se z toho dostávaly ještě týden.
A kdybychom na bivaku čekali jen den na počasí, tak můžeme výstup zabalit kvůli „vtipnému důvodu“ – spálené ksichty. Ty se totiž za dalších zhruba 36 hodin po dosažení bivaku staly tak citlivé, že nesnesly ani zataženou oblohu a někteří museli sestupovat k autu se šátky přes obličej. Následné sloupání, opary a puchýře byly třešnička na dortu po celý týden.
