Prosinec je takový divný měsíc. Někdy přichází zima, která se třeba už potom ani neobjeví, někdy prší, slunce zaleze někam do peřin hluboko za obzorem a tak nějak se toho nedá moc podnikat. Tedy u nás. Ovšem na jihu Španělska je situace naprosto odlišná. Místní prosinec je ekvivalent našeho října, krajina hraje všemi barvami a přesto, že dny jsou již krátké, přímo vyzývají k horským toulkám.
Největší španělská provincie Andalusie je svou rozlohou 87 000 km² o kousek větší než Česká republika. Z toho je patrné, že tady skutečně bude co dělat. Povrch je velmi různorodý, ale převažují hory, které zde v rámci pevninského Španělska rostou do největší výše (Mulhacen, 3 479 m n. m.). Ale je toho tady mnohem více. Tak alespoň pár tipů.
Podívejte se na kompletní fotogalerii
Přejít do galerieOkolí nejvyšší hory pevninského Španělska
Název Sierra Nevada není na horkém konci Španělska asi tím nejlepším pojmenováním. Po většinu roku si tento gigantický val vysokých, víceméně zaoblených kopců může o sněhu leda tak nechat zdát. Bez bílé pokrývky je to jen poněkud nudná hromada kamení a sutí. Ale pak přijde zima, s ní Mikuláš a hory se zázračně promění. Ty tam jsou spálené a šedivé svahy, hory pod sněhem dostávají rozměr skutečných velehor, a to je přesně ta chvíle, kdy je třeba vyrazit vzhůru. Nejlépe dostupný je trojlístek nejen nejvyšších kót pohoří, ale také vizuálně nejkrásnějších vrcholů – Pico del Veleta, nádherná hradba Alcazaba a samozřejmě král Mulhacen. Navíc to jsou cíle, které nám zaberou jeden den, takže ty další můžeme věnovat dalším krásám Andalusie.
Pico del Veleta je nejsnadněji dostupná třítisícovka. Zde stačí vyjet do lyžařského střediska Pradollano, resp. k bufetu a infokiosku Hoya de la Mora, a pak jednoduše po mírných svazích vylézt až pod samotnou horu, která se z této strany prezentuje jako zajímavá skalnatá špice. Přestože se až takřka k samotnému vrcholu dostaneme po vysokohorské silničce, rozhodně lze doporučit přímý výstup po ostré skalnaté hraně, která tomuto jinak snadno dostupnému štítu dodá punc skutečného horského dobrodružství. Mikulášský prosinec je povětšinou proslulý čistým a chladným vzduchem, takže rozhledy jsou z výše 3 396 metrů nad mořem skutečně fantastické. Hory, pestrobarevné nížiny, blízké moře. Nádhera! Poznámka – přechod na nejvyšší vrchol Mulhacen je lákavý, hora se zdá na dosah, ale jen sotva to zvládneme v rámci jednodenní túry.
Praktické informace:
- Délka: 11 km
- Čas: 5 – 6 hod.
- Převýšení: stoupání 860 m, klesání stejné
- Výchozí bod: Parkoviště Moya e Moro (v zimě bez veřejné dopravy)
- Mapa trasy zde
K vrcholu Mulhacen se můžeme vydat opačné strany, tedy od jihu. Tato úrodná část pohoří Sierra Nevada je sama o sobě krásným turistickým cílem. Právě zde se díky suchému a chladnému vzduchu suší proslulá iberská šunka, kterou sem svážejí farmáři z celé Andalusie. Procházka po proslulých „pueblos blancos“ je nejen vizuálním požitkem, ale je záležitost především pro čichové buňky. Pojďme však do hor. Pokud se po Andalusii pohybujeme pronajatým autem (v podstatě to při horských toulkách ani jinak nejde), vydejme se z vesnice Capilleira po úzké, ale slušné silničce do lokality Hoya de Portillo (2 150 m n. m.). Odtud pak opět velmi snadno vyjdeme nejprve k vrcholu Alto del Chorrillo (2 710 m n. m.) a stále se zužujícím, ale i ve sněhu schůdným hřebenem vyjdeme ke kříži na nejvyšším vrcholu „sněžných hor“, až do výše 3 479 m n. m.. Návrat pravděpodobně povede stejnou cestou, ale z vrcholu lze sejít k bivaku Caldera a pokračovat přes Pico del Veleta do Pradollano. Nebo se můžeme pokusit dosáhnout asi nejkrásnějšího vrcholu oblasti – Alcazaba (3 369 m n. m.). V tom případě se z túry stane minimálně dvoudenní přechod s bivakem v horách.
Praktické informace:
- Délka: 24 km
- Čas: 8 – 9 hod.
- Převýšení: stoupání 1 300 m, klesání stejné
- Výchozí bod: Parkoviště Hoya del Portillo (bez veřejné dopravy)
- Mapa trasy zde
Sierra de Las Nieves
V horké a suché Andalusii to podle názvů hor vypadá, jako by zde sníh byl domovem po většinu roku, což je pochopitelně poněkud úsměvné. Dalším atraktivním horským cílem při našich mikulášských toulkách bude tak trochu zapomenuté, ale překrásné pohoří Sierra de Las Nieves. A přestože „nieves“ znamená sníh, narazíme na něj zde opravdu jen výjimečně. Celá oblast byla v roce 2021 vyhlášena národním parkem, takže zde platí určitá omezení (zákaz táboření se však týká pouze letního období). Hlavním cílem bude asi vrchol nejvyšší – Torrecilla, který se takřka dotýká dvoutisícové hranice (1 919 m n. m.). Opět to bude příjemná a snadná túra nabízející skvělé výhledy a naprostou samotu. Výchozím bodem je parkoviště Los Quijegales (cca 1 300 m n. m.), kam lze dojet od hlavní silnice A-397 (kempink). Největší stoupání nás čeká především na prvních třech kilometrech (skoro 500 výškových metrů), ale jakmile dosáhneme hřebene, sklon se narovnává a krajina kolem nás je čím dál krásnější. Jedná se o klasickou středomořskou oblast s krasovými poli, pokroucenými borovicemi a omamně vonícími bylinami (ano, i v prosinci!). Před samotným finišem se nám do cesty ještě staví vrchol Cerro de Pillar, ale pak se už jen nezadržitelně dereme k bodu nejvyššímu, kde nás vítá velká kamenná mohyla s deskou, která nám oznamuje, že jsme konečně tady. A opět zde platí to, co pro ostatní jihošpanělské vršky – dokonalá viditelnost, modré nebe, dole v údolí barvy podzimu a povětšinou zde nenarazíme na živou duši.
Praktické informace:
- Délka: 15 km
- Čas: 7 hod.
- Převýšení: stoupání 700 m, klesání stejné
- Výchozí bod: Parkoviště Los Quejigales. Pouze vlastním autem, štěrková cesta.
- Mapa trasy zde
El Chorro
Tato víceméně lezecká oblast je známá především svou Královskou stezkou – Caminito Del Rey. Ovšem ty tam jsou doby, kdy se jednalo o silně adrenalinovou akci s příchutí zakázaného ovoce. Před léty jsem to šel ještě před natažením pomocného lanka ve stěně a musím zpětně konstatovat, že jsem se bál jak nikdy. Poškozené kusy betonu tvořící samotnou „stezku“ nebyly v té době zrovna v dobré kondici a pod zrezivělými podpěrami zela propast tak hluboká, že ještě teď mě z toho mírně mrazí. Dnes je vše jinak. Nad původním „caminitem“ byla postavena nová, bezpečná cesta, která je zcela v moci svého provozovatele. Přechod je pouze organizovaný, rezervace přes net nutná a i v prosinci bývá dost vyprodaná (vstupné 10 euro, s průvodcem 18 euro + autobus na počátek stezky 2,5 euro). Zájemci na asi 8 km dlouhý úsek vyfasují přilby, a přestože se jedná o hodně komerční záležitost, může se tato stále závratná taškařice stát příjemným zpestřením cesty po Andalusii. Pro ty, kteří mají vyšší ambice a mají rádi ferraty, je zde od roku 2017 přímo nad obcí El Chorro poměrně těžká stejnojmenná ferrata. Obtížnost je ohodnocena jako „C“, na cestě jsou dva drátěné mosty a jeden úsek je nutný sjet po zip line (nelze obejít, kladka nutná!).
Peňon de la Mata – španělský „Rozsutec“
V okolí nádherné a historicky nesmírně cenné Granady najdeme obrovský počet horských cílů. Kolem města se mimo Sierra Nevady tyčí hned několik zajímavých horských celků, které dosahují až ke dvou tisícím metrů. Při jedné z mnoha mikulášských jízd nám do oka padla krásně osamělá skalnatá hora Peňon de la Mata (1 669 m n. m.), kterou jsme si okamžitě přejmenovali na místní „Rozsutec“. Pohled do mapy napověděl, že lze na horu nejen vylézt, ale i celou obejít a to v rámci polodenní túry. Startovním místem je vesnice Cogollos de la Vega, odkud se vydáme po slušně značené cestě do skalnatého labyrintu. Na první pohled je jasné, že mnoho turistů tady nechodí, domovem jsou zde především ovce, které nám sem tam zkříží cestu. Při výstupu musíme nejprve celou horu podejít po jižní, strmými skalními stěnami ověnčené straně. Jakmile dosáhneme sedla, k vrcholu zbývá jen snadnější lezení po hřebeni. Díky osamělé poloze jsou z vrcholu dokonalé kruhové výhledy přes půl Andalusie. Především pohled na čerstvě zasněženou Sierru Nevadu nemá chybu. Sestup pak nemusíme vést stejnou cestou, můžeme celý masív obejít po severní straně. Okruh zabere cca 3 hodiny (11 km).
Praktické informace:
- Délka: 12 km
- Čas: 5 – 6 hod.
- Převýšení: stoupání 650 m, klesání stejné
- Výchozí bod: Vesnice Cogollos de la Vega. Spojení autobusem č. 0305 z Granady.
- Mapa trasy zde
…a ty další
Mikuláš v Andalusii se pro mě stal pravidlem. Na tento nádherný konec Evropy létáme s kamarády každý druhý rok, a přestože jsme zde byli už mnohokrát, stále je co objevovat a v podstatě nikdy jsme nebyli na stejných místech. Na závěr tedy připojuji pár tipů, kam se ještě vydat. Východně od Malagy se přímo z vod Středozemního moře zvedá impozantní horstvo Sierra de Tejeda. Zde se ani ne 15 km od moře tyčí do výše 2 000 m impozantní hora Maroma. Výstup od parkoviště (a tábořiště) El Robledal není těžký, ale je dost dlouhý – 16 km v obou směrech, převýšení takřka kilometr. Ovšem výhled od obrovského kamenného sloupu na vrcholu je famózní. Atraktivní je rovněž skalnaté pohoří Sierra de Grazalema (Ronda). Lákadlem je jistě nejvyšší a snadno dostupný štít El Torreon (1 664 m n. m.), ale je třeba upozornit, že většina hor a túr v tomto přírodním parku je dostupná pouze s permitem, který vydává správa parku v El Bosque (a v Grazalemě). Bez permitu se pak můžeme vydat do krasového labyrintu mezi štíty Simancon a Reloj přímo nad bílým městečkem Grazalema.
Andalusie je také nesmírně bohatá na jeskyně. Naprostou peckou je velkolepá Cueva de Nerja ležící nedaleko moře u stejnojmenného města. A pak zde najdeme jeden dost dobře utajený geologický zázrak – Geoda Pulpí. Leží zcela na východě Andalusie a je druhou největší geodou na světě. Jsou zde gigantické krystaly sádrovce. Vstup je velmi omezen a pouze na objednávku. Cena za prohlídku s průvodcem činí 22 euro a je nutná předchozí rezervace.
A tak bychom mohli pokračovat. Nesmírně rozmanitá krajina, vysoké hory, skalní města (např. Antequerra), půvabné bílé vesnice, k tomu pak srdeční a veselí lidé, kteří se skutečně umí bavit. Když přidáme výbornou kuchyni a skvělé víno, dostaneme naprosto ideální turistickou destinaci. Takže zapomeňte na punčochy za oknem a Mikuláše přivítejte v zemi slunce a modré oblohy. Stojí to za to!
Další informace:
Doprava: Letecké spojení s ČR je v současné době velmi snadné. Přímé lety do Malagy a Alicante začínají od 2 000 Kč. Na místě pak doporučuji pronájem auta, místní doprava je omezená (především v prosinci) a v horských částech nedostatečná až nulová.
Mapy a průvodce: Turistických map existuje celá řada, a to jak pro hrubou orientaci (automapa), tak pro pohyb v horách (Sierra Nevada a další). Bohatě postačí stažená off-line mapa Andalusie z aplikace mapy.cz. Na trhu je rovněž bohatá nabídka turistických průvodců. Na hory se zvláště hodí Rother (červená řada) – Jižní Andalusie (nejkrásnější turistické trasy, vydáno v češtině).