Jan Šťovíček: Afrika bez malárie

Kdo zná předchozí cestopisná dobrodružství expedic Honzy Šťovíčka, ten se může bez obav pustit i do čtení afrického dobrodružství expedice Vector III. Sloh ani jeho šťavnatost se u autora nevytratily a nijak negativně se neprojeví ani skutečnost, že účastníci se na samém jihu Afriky tentokrát mají v plánu více se kochat a méně bourat konvenční cestovatelské přístupy. Ačkoliv…

Jan Šťovíček pravidelně zásobuje trh svými cestopisy zhruba od roku 2004 a právě vydaný titul završil jejich počet na osm (jeden z nich, Chomout trojského koně, jsme již také před časem recenzovali na Světě outdooru). Všechny pojednávají o cestách s kamarády a přáteli po severských i jiných koutech Evropy a přilehlých končin. Jako všestranný dobrodruh a profesionální záchranář popisuje horolezecké i outdoorové příhody svých expedic s nadhledem, zlehka, skoro ležérně, ale nedá se upřít, že zajímavě. Nečekejte expedice plné objevů a neprobádaných končin, přesto s autorem leccos objevíte a leccos probádáte. Vzhledem ke schopnosti komunikovat s místními lidmi dávají Štovíčkovy cestopisy i představu o životě tamních obyvatel. Zážitky z cest jsou doplněny decentními exkurzy do historie, takže čtenář se v případě zájmu postupně orientuje i tomto ohledu.

Podobně je tomu i tentokrát při cestě do destinace přece jen od Evropy více vzdálené, do Jižní Afriky. Projdete se Kapským městem v prostoru i v čase a uvidíte Střelkový mys jako na dlani (potěší, že oproti turisticky vyparáděnému Mysu dobré naděje autor víc fandí mnohem zajímavějšímu, ale opuštěnému Střelkovému mysu – nejjižnějšímu bodu Afriky). Dobrodružná pouť Lesothem a následně i Dračí hory jsou lahůdkou a několikeré národní parky plné zvěře dávají dobrou představu o pokladech i problémech zdejší přírody.

Fotografií v cestopise není mnoho, ale potěší mapka cesty důležitá pro orientaci v příhodách expedice. Možná bych se jen přimlouval za graficky názornější provedení mapy (v knize je docela malá). Příležitost doplnit informace a na chvíli vystoupit z role vypravěče našel autor ve vysvětlivkách, které tu hrají poměrně důležitou roli. Vysvětlivky nejsou umístěné dole na stránce, ale na konci každé kapitoly, což zpočátku trochu mate, ale čtenář si brzy zvykne. Nakonec mi to přišlo lepší, než třeba globální poznámky shloučené na konci knihy, i když se takto při čtení o něco hůř hledaly.

Kniha je silnější v epickém projevu než v lyrickém, ale mám dojem, že každý si tu něco najde. Jediná vážnější připomínka vyplývá z oblasti, o které se autor hned zpočátku přiznává, že ji moc nemusí. Jde o přírodu, především kytičky ale i keře a stromy jsou v Africe důležitou součástí celkové mozaiky a ta přece jen trochu v knize chybí. Do jisté míry to lze pochopit. Přece jen se mi ale zdá na pováženou, že jedinečnou jihoafrickou rostlinnou říši zvanou fynbos transformuje kniha na shluk několika druhů keře protea. I když výrazná protea skutečně je symbolem Jihoafrické republiky, fynbos jako takový je společenství udivující bohatstvím druhů. Fynbos je známý jako sice nejmenší, ale přitom nejpestřejší mezi šesti rostlinnými říšemi této planety.

Grafická podoba obálky je poněkud odlišná od dosavadní téměř seriálové grafiky vydavatelství Olympia, kde zatím vyšly všechny dosavadní Šťovíčkovy cestopisy. To proto, že u této knihy změnil autor vydavatele, africká cesta vyšla v pražském nakladatelství Brána.

Kniha se čte rychle, cesta ubíhá a při známé akčnosti autora a nakonec (oproti počátečním proklamacím) i akčnosti celé expediční posádky dojde i na nějaká ta dobrodružství. A člověk má při čtení dojem jakoby nasával i něco víc než jen špičkování zúčastněných a navštívené památky, rezervace, hory a města. Z knížky zkrátka zavoní Jižní Afrika a to nemám na mysli jen vůni v původním slova smyslu.

© Svět outdooru 2010, recenzi připravil Jiří Červinka, repro foto Jan Šťovíček a nakladatelství Brána

Placené odkazy k tomuto článku:

Zde může být váš odkaz!Napište nám.