Netvrdím, že použití křesadla je nějak těžký úkon, ale ve videu, které naleznete v článku, je pár dobrých rad, jak své šance na zapálení zvýšit.
S dnešními křesadly by oheň zapálil snad každý, pokud použije vhodný a hlavně suchý troud a aspoň trochu ví, jak křesadlo použít. Některá z nich fungují, i když jsou mokrá.
Co se týče troudu, tak v lese najdete spoustu kandidátů na dobrý troud. Použít můžete například suchý mech, březovou kůru, suché kapradí nebo „vršky“ vysoké trávy.
Zmíněné video, které radí jak křesadlo použít
Křesadlo je skvělá věc, ale stejně pro mě bude vždy prioritní „zapík“, protože je to prostě pohodlnější a rychlejší. Přesto s sebou křesadlo vždy vozím na expedici či do přírody. Není nic horšího, než když máte jen jeden zapalovač, “máknete“ na něj mokrou rukou a potom musíte čekat, než se vám kamínek vysuší. Přitom už vám v ešusu plave dobrý žvanec, ale vy si ho prostě nemáte jak ohřát (ať jde o vařič nebo přírodní oheň). To je potom doslova mučení 
. Křesadlo přežije doslova všechno, mráz, vlhkost nebo tvrdé zacházení pro něj není problém.
… jiný názor na věc
Podívejte se na věc realisticky a pamatujte na to, že křesadlo sice vypadá maximálně „drsňácky“ a outodoorvě-bushcraftově a třímá jej každý v libovolné náhodné zahraniční survivalové show, jenomže zkuste si s ním někdy zapálit třeba takovou svíčku. Pokud je křesadlo vše, co máte, tak hodinu strávenou křesáním raději nahraďte rovnou záložním plánem – první osoba (popřípadě přímo jediná) nechť se podívá na mapu a vydá se 2-3 km k prvnímu vesnickému hřbitovu/kostelu/kapličce a „odpálí“ si tam.
Ta nejlepší kombinace, jakou může peněz i zážitků dbalý tremp/survivalista pořídit, jsou čajové svíčky za pár korun a piezo-zapalovač (ten můžete vytáhnout z vody, mimochodem na níž na rozdíl od křesadla plave a stále funguje, nedá se u něj ztratit křesadlo, v třeskuté zimě jej zase toliko stačí trochu zahřát v ruce/na těle a na chvíli je OK). Navíc, právě čajové svíčky slouží jako perfektní zdroj světla, ohně a tepla v noci, přenesete na nich oheň a navíc jejich původní účel je právě vaření, které je velmi koncentrované, takže sice nudle vaříte hodinu místo 15 minut, ale zato je oheň mnohem menší a není problém jej mít doslova na ruce. Nemluvě o tom, že je to dalších 30-50 W tepla a světla na noc.
Za cenu jednoho křesadla máte zcela bez přehánění karton obyčejných zapalovačů, popřípadě karton-dva čajovek a 2-3 zapalovače. Křesadlo je perfektní do neméně perfektních podmínek (zapálení dokonale suchých a načechraných věcí v peci doma v kamnech), ale v žádném případě od něj nečekejte zázraky, což platí o to více, když s ním nemáte zkušenosti za jiných než právě nešpičkových podmínek – nedejbože, když je vysoká vzdušná vlhkost (mlha, déšť, sníh, …) či dokonce zapalujete věci vyžadující déletrvající oheň (svíčka). Suma sumárum, nic na co by měla osoba „zahučivší“ právě pod (jakoby jen naoko) zamrzlý potok, zrovna extra čas…
Pokud nám nevěříte, tak si zkuste někdy zapálit sami doma něco dokonale suchého křesadlem na dešti a pak poté totéž se sirkami, zapalovačem + čajovkou. A poté proveďte tentýž pokus s něčím pro změnu dokonale mokrým. A prosíme, vyvoďte z toho patřičné závěry, mráz a umrznutí je třeba brát nesmírně vážně! Už jste někdy slyšeli v rádiu, že u nás někdo umřel hladem, žízní nebo nudou? Asi ne že? A co zimou? Několikrát do roka to tam uslyšíte… Sice jde většinou o opilé bezdomovce a podobnou sortu lidí, ale technicky vzato je člověk svým organismem stále tvor stvořený pro Afriku, ne Polární kruh. Vyházejte proto z KPZ typu „stále u sebe“ udice, křídy, knoflíky a podobné voloviny a uvědomte si, co je pro Evropana tou skutečnou hrozbou (tedy kromě podlehnutí svodům vlastnit každou survivalovou blbinu, na kterou se pak stejně práší doma ve skříni…) – mráz!
Někdo by mohl argumentovat tím, že když je skutečně zima, tak člověk nezvládá jemnou motoriku a neškrtne sirkou – takže chopit se křesadla a křesat je jediný pohyb, co jakž-takž jde. Jistě, proto se také v severských chatách nechávají sirky vytažené z krabičky a trčící ven, aby je šlo snadno sebrat napůl zmrzlou rukou), nicméně opět se v nikoliv arktickém ČR vnucuje celá řada alternativ: ono (velmi ostré) doběhnutí ke hřbitovu, chytit do jedné ruky poleno/kámen a do druhé piezo-zapalovač a stlačit jej tímto dřevem/kamenem. Nemluvě o tom, že když máte tradiční „škrtací“ zapalovač, tak když s ním přejedete po zemi (a materiálu zde), resp. otáčíte jeho kolečkem, tak křeše taktéž i bez náplně. Či o tom drobném detailu, že potřebujete dobrou vysokouhlíkovou ocel pro křesání, ne nerezovou (drtivá většina dnešních nožů = nutnost nosit další kus železa, bez nějž je vám křesadlo akorát tak na poškrábání na zádech).
I v „zimní“ KPZ proto radíme raději místo právě křesadla nosit pár sirek (ideálně těch speciálních, dlouhých a „nesfouknutelných“ ve větru + navíc ještě omotaných březovou kůrou/papírem nebo dokonce zakapaných voskem, jako další extra ochranu proti vlhkosti) v objemu aspoň 3-5 kousků. I kdyby to měla být jediná věc, co nosíte, noste ji a to vždy a v kapse kalhot/na krku, protože přijít o batoh a všechno (potažmo i KPZ) v něm není ani v ČR vůbec až tak super-složité… Navíc, je to perfektní cesta, jak proces rozdělání ohně zkrátit o další zbytečné kroky (rozepnutí kapsy na batohu, …), až ho jednou ale „fakt rychle budete potřebovat…“. A když bude po sezóně, zkrátka necháte tuto svoji zimní pidi-KPZ doma, kde vás bude oddaně čekat pro další zimní období…
