Golem Korab (2764 m) v národním parku Mavrovo tvoří společně s dalšími vrcholy pohoří Korab hraniční hřeben mezi Makedonií a Albánií. Nejvyšší bod obou zemí byl donedávna dost nepřístupný, ale v situace se rychle mění.
Korabi – Makedonie
Mapa oblasti
Mapa oblasti
Podrobný popis
Z makedonské strany je východiskem Mavrovské jezero. Turistické značení je skromné, ale přítomní pohraničníci v dolině rádi poradí cestu.
Jediná přístupová cesta pod horu totiž vede kolem policejní stanice Strezimir (1500 m, vzdálená 14 km od hlavní cesty), kde je stála hraniční služba. Speciální povolení ani ohlašování předem již není v současné době potřeba. Přístupová cesta k výchozímu bodu Pilana-Stirovica (1454 m – bývalá budova pohraniční stráže) je podle našich měřítek nezpevněná polňačka.
Cesta na vrchol
Od stanice Strezimir začíná červeno-bílé značení, které vede až na samý vrchol. Cesta nejprve vedla lesem k opuštěné salaši a pak přes rozkvetlé louky ke skalám, které však po celou dobu výstupu trávu zcela nevytlačily. S naskakujícími výškovými metry ubylo květin a přibylo sněhu.
Dlouhý traverz pod hraničním hřebenem nás zavede do závěrečného kotle pod Korabem. Přibývají sněhová pole a malé potůčky, travnatý hřeben na vrchol zdobí vápencové skalky. Sněhová pole naštěstí nebyla nikde extrémně prudká, přecházeli jsme je pouze s trekovými hůlkami. Sníh však místy znesnadňoval orientaci, neboť značení pod sněhem nebylo vidět. Výrazný vrchol Malého Korabu (2683 m) se obchází zleva, je však možné na vrchol Malého Korabu vystoupat a po hřebeni přejít na Golem Korab.
Samotný vrchol Golem Korab je označený zdálky viditelnou červenobílou kruhovou značkou. Vrcholový a pravděpodobně i hraniční kámen byl ideálním místem na focení dramatických panorámat hor Balkánu, ať již směrem na vysokohorské pastviny kosovské Šar planiny nebo směrem na nebezpečně vyhlížející albánské hory známého masivu Prokletije.
Odlehlý kout hor
Výstup nám trval něco přes pět hodin, je v rámci možností pohodlný a pokud jsme se drželi značení, nenarazili jsme na žádné nebezpečné nebo technicky náročné místo. Akci jsme uskutečnili jako jednodenní výlet nalehko. Přestože byla červencová neděle s úžasným počasím, byli jsme v horách široko daleko až na jednoho ovčáka naprosto sami. Dovolat se nějaké pomoci v případě problému tak může být složité, proto je vhodné makedonské hory rozhodně nepodceňovat.
Na zpáteční cestě nám na polní cestě upadnul výfuk. Za pomoci okolojedoucích dřevorubců skončil rozložený v kufru našeho Forda a následně byl za symbolickou cenu 10 EUR v půl osmé večer navařen v nejbližším městečku zpět na své místo. Díky tomu jsme mohli pokračovat bez výrazného zdržení podle původního plánu směrem k jezeru Ohrid.
A tak, třebaže jsme v zemi nebyli dlouho, měli jsme možnost následně odjíždět s přesvědčením, že Makedonci možná disponují menší kupní silou než my v Čechách, ale zcela určitě jsou v mnoha ohledech bohatší.
Ubytování a jídlo
vlastní
Potřebné vybavení
Obvyklé věci na turistiku včetně trekových hůlek a pohorek. V létě nezapomenout na sluneční brýle a opalovací krém.
Přístup na začátek
Dostat se dnes do Makedonie je snadné, navíc také levné. Z ČR se tam dostaneme jednoduše vlakem přes Bělehrad do Skopje. Pak si stačí domluvit odvoz do hor a po pár hodinách je tu Mavrovské jezero, choulící se u paty nejvyšších hor (cesta z ČR přímo pod Korab zabere cca 28 hod.).
Základní trasa
Další možnosti túr v okolí
Výstup z Albánie na vrchol Golem Korab v hraničním pohoří Korabi
Ahoj, máme rok 2019 a tak bych jen přidal mou zkušenost. Byl jsem tam s dětma na konci srpna, takové 3t balkánské turné.. holka jde v září do první třídy, tak jsem jí dal i ´dárek´ v podobě malého výletu 🙂
Cesta do ´base campu´ vede polňačkou, ale nejhorším kalibrem bych to nenazval, ten jsem zažil až dále v Albánii! Nicméně vrcholová pasáž už by pro osobák fakt byla řekněme nešetrná až riziková. Cestou (možná) potkáte pohraničníky, povolení už zase vyžadují (lze prý vyřídit na infu u jezera, já tam nestavěl, protože mi blbnul startér), ale jeho absenci mi odpustili, chtěli možná jen dostat pivko, nebo tak něco. Cestou zpět nebyli ani přítomni, takže o nějakých svědomitých kontrolách se rozhodně mluvit nedá, vlastně taková práce snů, v té Albánii.. tedy Makedonii (ono je to skoro jedno).
Nahoře jsme vybalili stan, v noci mě ale vzbudil velký rachot v odpadcích (které tu žel pohraničníci jaksi zapomněli). Byl to menší zvídavý medvídek, o nás zájem nejevil, zbytek noci ale už raději v autě, nechtěl jsem čekat, kdy bude chtít něco zakousnout.
Vedle nás spal ještě německý baťůžkář v houpací síti, ten ale bezstarostně chrupal celou noc, jako zabitý.. ráno tu zase bylo několik psů, ale ti byli mírumilovní, asi.
Výšlap byl dlouhý a v úmorném vedru bez mráčku, lezecká náročnost žádná, zvládli jsme hoo! Nutno vzít vodu! jídlo a pokrývku hlavy, ideálně saharu a dlouhý rukáv, protože si nespálíte zadní část rukou jako já. Boty pohodlné, je to přecijen do a hlavně pak z kopce. Značení bez problémů (na zemi + tyče). Vyfotil jsem si jednu zmiji na cestě a aby byl výčet zvířeny úpný, nesmí chybět ovčák se stádem a jeho velkými psi.. nemírumilovnými, ale jen nahánějícími hrůzu, po bafnutí totiž i oni mizí 🙂
Toho dne na kopec vylezli ještě dva Albánci se zkaženými zuby, říkali všehovšudy: Germany is gůůd kántry, best kántry, no problem a nema cigaro?.. tj myslím vše. Dodatečně díky německý příteli, pomohls nám svou přítomností odvrátit pozornost místních borců i v jinak docela pustých kopcích 🙂
Celkově prima, jeden dobyvatelský pocit k nezaplacení.. další cesta nás vedla dál Albánií – riviéra gůůd a čííp, Chorvatskem – tam proběhlo velké vystřízlivění (davy lidí a ´narovnání cen´ zde už evidentně proběhlo), ale to už byl jiný den a jiný příběh :o)
Dobrý den, jak se dostanu do Strezimir z Gostivar ?