Výstup na vrchol Seckauer Zinken

Tento vrchol hledejme ve východní části Seckauer Tauern. Přestože není nejvyšším vrcholem pohoří, je vrcholem nejnavštěvovanějším (pokud se to tak dá v těchto podmínkách vůbec nazvat). Výchozím místem bude roztroušená osada Seckau na jižní straně pohoří. Značená cesta č. 32 stoupá nejprve k samotám Geiner, Kühberger a chatě Grafenhütte (bez ubytování). Stále po široké cestě dojdeme až k malebnému kostelíku Maria Schnee na vrcholu Hochalm (1 822 m) s nádherným rozhledem. Míjíme vrchol Kumpspitzen (1 924 m) a dostáváme se tak na hlavní hřeben Taur (značená cesta č. 983). Cesta míří k prvnímu výraznému vrcholu Schwaigerhöhe (2 214 m) a vrstevnicovou cestou dojdeme na rozcestí pod vrškem Hammerkogel (2 253 m). Pod jižními srázy leží pěkné jezero Goldlacke (vede tudy zároveň nejkratší výstupová cesta ze Seckau na Seckauer Zinken). 

Táhlým a na několika místech i náročným výstupem ve velkém oblouku vycházíme ke kříži na vrcholu Seckauer Zinken. Za svůj název vděčí starým dolům na zinek, které se nalézaly v severních srázech hory (čemuž odpovídají i další názvy v okolí – Zinkerkar, Zinkenschütt a další). Z vrcholu krásný rozhled, možná snad bohatší než z nejvyšších vrcholů. Po tzv. Maiersteig sestoupí hlavní hřebenová cesta do sedla Vorwitzsattel (2 100 m, odtud možný dlouhý sestup do údolí v blízkosti Seckau, 3–4 hod.).

V sedle dobré podmínky pro táboření (pramen vody). V dalším dni nejprve prudce vystoupíme na skalnatý vrchol Maierangerkogel (2 356 m) a následuje dlouhý sestup do sedla Brandstättertörl (2 021 m). To již se před námi vypíná druhý nejvyšší vrchol pohoří Hochreichart, k němuž vede dlouhý skalnatý hřeben. Další postup hřebenem je popsán v kapitole o přechodu Seckauer Teuern. Celkový přechod Seckauerských Taur zabere při optimálních podmínkách 3 až 4 dny.

Vlastní

Na hřeben Seckauer Tauern lze nastoupit z dlouhých a hlubokých dolin jak od severu, tak od jihu. Komunikačně dostupnější jsou místa na severu v dolině Liesingtal, kudy vede hlavní silnice a železnice. V tomto případě to tedy bude obec Kalwang (754 m, žel. stanice), odkud vede značená stezka přímo na vrchol Hochreichart. Pro výstup z jižní strany pak zvolíme osadu Ingering, odkud je možno pokračovat autem horskou silnicí dalších 9 km do hloubi hor k penzionu Ochsenwaldhütte v blízkosti jezírka Ingeringsee (cca 1 000 m).

Jsme však v jednom z nejopuštěnějších míst rakouských hor, kde dávají lišky dobrou noc a tak nástupním místem pro celkový přechod hřebene je obec Seckau(843 m) se slavným a dodnes „živým“ benediktýnským klášterem z let 1140–42. Posledním výchozím, ale spíše cílovým místem je obec Wald am Schoberpass(841 m, 755 obyvatel), ležící opět v údolí Liesingtal (pouhých 5 km od Kalwangu). V obci pěkný barokní kostelík s malbami Johanna Lederwasche a jeden z nejstarších evangelických kostelů ve Štýrsku.