Výstup na Mulhacén – nejvyšší horu pevninského Španělska

Pohoří Sierra Nevada ve španělské Andalusii rozhodně nemůže svou rozlohou konkurovat například Pyrenejím, co do výšky ale předčí všechny vrcholy Pyrenejského poloostrova. Výstup na nejvyšší horu Mulhacén (3482 m n. m.) je proto jasnou volbou, jak se po Andalusii porozhlédnout pěkně svrchu.

Pohoří Sierra Nevada

Pohoří Sierra Nevada na první pohled působí pustě a vyprahle, zeleň neroste ani v okolí horských jezer. Svahy Sierra Nevady se zvedají strmě nad okolní krajinu, takže nabízí úchvatné výhledy do okolí. Z vrcholu Mulhacénu se za dobré viditelnosti rozprostírá výhled na historickou Granadu, 30 km vzdálené Středozemní moře a při troše štěstí až k africkým břehům.

Nejkratší výstup na Muhlacen

Začátek nejlehčí a nejkratší z výstupových tras na Mulhacén se nachází ve středisku zimních sportů Pradollano. Poslední zastávkou autobusu z Granady je parkoviště u horské chaty Albergue Universitario ve výšce zhruba 2500 m. Odtud cesta stoupá po svahu hory Veleta (3396 m), na níž je možné celkem bez zacházky vystoupit. Z Velety už se otevírá pohled na rozeklaný hřeben, na jehož konci se majestátně zvedá vrchol Mulhacénu. Po hřebenu se až k úpatí hory táhne široká cesta, která dává tušit, že se nejedná o žádný horolezecký počin.

Z Velety je nutné mírně sestoupit k Refugiu de la Carihuela, kde se pěšina napojuje na širokou kamenitou cestu vedoucí podél hřebene. Cestu je možné ke konci místo obcházení po vrstevnici zkrátit stezkou přes hřebínek a sestoupit k Refugiu Caldera s krásným výhledem na stejnojmenné jezero.

Od Refugia de la Caldera, kde je možné si odložit batohy, stoupá stezka několik stovek výškových metrů až na vrchol Mulhacénu. Po vychutnání vrcholových výhledů následuje sestup zpět k Refugiu de la Caldera a případný nocleh.

Další den už je na programu buď návrat stejnou cestou nebo alternativně přechod pohoří na jih v podobě táhlého sestupu až do městečka Capileira (zhruba 1 400 m n. m.).

Další výstupové možnosti

Do Sierra Nevady se dá vypravit i v zimě na sněžnicích nebo skialpech. To už ale vyžaduje jisté zkušenosti ze zimních hor a patřičnou výbavu.

Výstup od severu

Krajinově snad nejpoutavějším, ovšem časově značně náročným výstupem je severní trasa. Start je v překrásném horském městečku Güejar-Sierra (1054 m, 17 km z Granady). Toto původně muslimské sídlo (Qaryat Walyar) se může pochlubit nádhernou polohou v bujně zeleném prostředí, kolorit místa podtrhuje svérázný červenožlutý kostel, květy vyzdobená okna a kašna se 16-ti prameny. Dále do hor pokračuje ještě asfaltová cesta, kterou však po půlhodině za prvním tunelem opustíme a dojdeme k vyústění kaňonu San Juan.

Cesta překročí po mostě tok říčky Rio Genil. Od rozcestí pokračujeme stále v blízkosti potoka na východ a po tři čtvrtě hodině dojdeme k bývalé chatě Vadillo, z níž zbyly již jen ruiny. V překrásném prostředí sevřeného údolí Vereda de Estrella stoupáme podél říčky Genil do horního patra doliny k přírodnímu bivaku Cueva Secreta (1750 m, kamenná ohrada pod skalním převisem, asi 8 míst, z výchozího bodu 3,5 – 4 hod.). K bivaku pod vrcholem Mulhacén nám odtud zbývá ještě dobrých 4 – 5 hod. s převýšením 1300m, proto se dobře posilněme, vodu netřeba doplňovat, další průběh výstupu kopíruje dráhu potoka.

Stezka stoupá pod severním hřebenem jednoho z nejkrásnějších vrcholů pohoří Alcazaba a po takřka 3 hodinách vyjde u tyrkysové skvrny malé laguny Mosca, která se ze všech jezer pohoří může pochlubit snad nejkrásnější horskou polohou pod severní stěnou Mulhacénu. Za necelou hodinu strmého výstupu v suti (při sněhové pokrývce to jde mnohem lépe) dosáhneme sedla Collado del Ciervo a odtud buď sestoupíme k bivaku Caldera nebo za půlhodinu vyběhneme vlevo hřebenem na nejvyšší bod pohoří (celkem ve výstupu na jeden zátah cca 10 hod., převýšení 2400 m!). Nocleh v bivaku Caldera je tak jako tak nutností. Další den se přes vrchol Veleta můžeme vrátit přímo do Granady.

Výstup od jihu

K vrcholu vedou v zásadě tři hlavní výstupové trasy. Nejkratší, nejrychlejší, ale krajinově nijak úchvatná je cesta z nejvýše položené španělské vesnice Trevélez. Ideální variantou je podvečerní výjezd do Trevélez po cestě C 332 (cca 90 km z Granady, o něco méně kilometrů ujedeme při výjezdu od moře – Salobreña). Nocleh strávíme v příjemném kempu Trevélez asi kilometr nad obcí, na večeři či víno lze zajít do svérázné „šunkové“ restaurace na náměstí. Nad hlavami nám zde bude viset stovky sušených kýt této proslulé místní pochoutky (odhadem tak za „meloun a půl“). Brzy zrána vyrazíme po cestě vzhůru do výše ležící části vesnice, kde se prosmekneme úzkými vybílenými uličkami na severozápadní konec osady.

Vzhůru pokračuje široká, dobře vychozená a místy dokonce i značená stezka. Překročíme potok a velmi strmě překonáme první travnatý sráz. Cestou se otevírají stále pěknější výhledy na typickou „pueblos blancos“ – bílou vesnici Trevélez spočívající jako orlí hnízdo v náručí zelených strání a na protější hřeben Loma de Juviles. Obejdeme malou kamennou salaš (pramen vody) a táhlým traverzem na sever dosáhneme nad strží Rio Chico široké štěrkové cesty, vedoucí z dalšího možného a často využívaného výchozího bodu – vesnice Capileira (1438 m). Dostali jsem se tak na nejvyšší evropskou silnici, která v závěru své pouti dosahuje krátkou odbočkou k vrcholu La Veleta výše 3394 m!

V místech, kde se k silnici připojuje od západu boční přípoj, máme na výběr ze dvou variant dalšího postupu. Nudnou, ale spolehlivou a jasně vedenou trasou je výstup po hlavní cestě až k laguně Caldera a odtud krátce na Mulhacén severozápadním hřebenem. V případě velké sněhové nadílky to není zrovna nejlepší řešení, cesta je v závěrečném oblouku pod samotným Mulhacénem zavalena sněhovými závějemi a ve strmém traverzu hrozí nebezpečí zřícení či laviny. Jednoduší a přitom krajinově hodnotnější je výstup přímo vedoucím jižním hřebenem zvaným Loma del Mulhacén.

Tímto směrem dojdeme k vrcholu i v případě špatné viditelnosti a velkého množství sněhu. V místech u většího půdního sesuvu odbočíme ze silnice doprava a po krátkém přechodu narazíme na širokou cestu stoupající přesně severním směrem mírně vzhůru. Přechází širokým travnatým hřebenem, ve druhé půli se dostává do skalnatého kotle pod vrcholem Tajos Negros (3351 m). Bez problémů vyjdeme na závěrečný široký hřeben tvořený silně zvětralými břidlicovými deskami. Zcela pohodlně dojdeme k závěrečnému hrbu k nivelačnímu sloupku a několika ve skálách zabudovaným kapličkám. Jsme na nejvyšším bodě Pyrenejského poloostrova, jemuž do tří a půl kilometrové výše chybí pouhých 18m (nejvyšší horou Španělska je však 3718 m vysoké Pico de Teide na ostrově Tenerife v Atlantiku). Jistým překvapením je oproti mírně modelovaným jižním svahům impozantní severní, divoce rozeklaná severní stěna s relativní výškou 200 m a pod níž se nalézá tyrkysové jezero Mosca, na západní straně pak spatříme další jezero s kamenným bivakem Caldera. Výhled na hřebeny Sierry Nevady připomíná snad ze všeho nejvíce Nízké Tatry v oblasti Ďumbieru, vše je však pochopitelně monumentálnější a rozlehlejší. Také jen 33 km vzdálené Středozemní moře bychom na Slovensku hledali marně.

Zpět do Trevélez lze sestoupit přímo z vrcholu stezkou, která po hraně východního hřebene schází k přírodnímu úkrytu – bivaku v oblasti Siete Lagunas (2850 m, kapacita 6 osob, dlouho do jara zasněžený). Odtud za nějaké 2 hodiny můžeme sběhnout vcelku dobře znatelnou pěšinou traverzem bujnou vegetací kaňonovitého údolí Trevélez do výchozího bodu.

Praktické informace

Mapy

Nejkvalitnější se jeví mapa nakl. Editorial Penibetica Sierra Nevada/Alpujarras v měřítku 1:25 000 (včetně souřadnic GPS a stručného průvodce). Stejné nakl. vydalo také mapu v měřítku 1:50 000 a zimní mapu pohoří. Katalánské nakladatelství Editorial Alpina vydalo mapu Sierra Nevada 1:50 000, která však není tak přehledná. Cena se pohybuje kolem 7 €.

Vhodná doba pro výstup

Nejkrásnějším obdobím pro návštěvu Sierry Nevady je nepochybně jaro (květen – červen). Do konce dubna jsou hory pod slušnou sněhovou peřinou (až 3 m sněhu). Rovněž podzim (říjen) nemusí být špatnou volbou.

Přespat zdarma je možné v jednom ze tří bivaků po cestě na vrchol – Refugio de la Carihuela (pod vrcholem Veleta, cca 12 míst), Refugio Villavientos (v horším stavu než dvě ostatní, přesto přijatelné, cca 8 míst) nebo Refugio de la Caldera (přímo pod Mulhacénem, cca 12 míst).

Mimo bivak Caldera (3100 m) pod vrcholem Mulhacén najdeme v oblasti jedinou turistickou chatu s nepřetržitým provozem. Na západní straně masívu to je velké kamenné stavení Refugio del Poqueira (2500m, kapacita 87 míst, tel. 958-345 154, nocleh 9,60 €, členové Alpinvereinu 50% sleva). Chata stojí v závěru údolí Barranco del Poqueira, výstup z Poqueiry 3 hod., chata stojí nedaleko silnice na Veletu, ale vcelku špatně se hledá (především v hustém sněžení). Vrcholu Mulhacén odtud lze dosáhnout za 2,5 – 3 hod.).

Město Granada na severozápadním úbočí Sierry Nevady je ideálním odrazovým bodem. Lze odtud vyjet po silnici do lyžařského střediska v Pradolano. Z města Granada jezdí autobus až do vesnice Pradollano.(1x denně, společnost Alsa). Pokud není sníh, tak pokračujeme až k poslednímu parkovišti u hotelu Albergue Universitario (2500 m), případnému výjezdu pod Veletu brání zákaz vjezdu a závora. Dalším dostupnými výchozími body z Granady může být jak městečko Güejar-Sierra (17 km), tak Trevélez (90 km).

Z Capileiry je dobrá dostupnost autobusem do Granady (3x denně) i dalších měst na pobřeží.

1. Pradollano – Pico Veleta – Refugio de la Caldera – Mulhacén – Refugio de la Caldera

2. Refugio de la Caldera – Capileira

Pohoří Sierra Nevada nabízí mnoho dalších možností výstupů i vícedenních přechodů pohoří.

• Sierra Nevada GR 240 – 14denní okruh kolem nejvyššího pohoří Španělska
• Přechod podhůří Sierry Nevady v Andalusii