Výstup na krále pyrenejského hřebene Serra del Cadí – Pedraforca

Vápencový izolovaný gigant, vysunutý na jih od hlavního hřebene Serra del Cadí, je horským symbolem kraje Berguedà. Naše pětka se nejprve přesouvá do milé a půvabné vesnice Gósol. Stylové kamenné domy, pár příjemných barů, úchvatná poloha pod jednou z „vidlí“ – není se co divit, že si právě toto magické místo vybral sám velký Picasso, aby si zde v r. 1906 na pár týdnů odpočinul a nabral nových sil.

Výstupové cesty na elegantní vrchol Padraforca (Pollego Superior neboli Horní vidle) jsou nelehké a v některých úsecích exponované. Ideálním výchozím místem je kamenná chata Refugi Lluis Estasen (1668 m), kam lze pohodlně dorazit za dvacet minut od konce horské silničky, vedoucí z obce Saldes k hotelu – Mirador de Grasolet (severovýchodní strana masívu).

Cílem první části výstupu je sedlo Col de Verdet (2294 m), kam se však také dostaneme od západu, tedy z vesnice Gósol. Vzhledem k nedostatku sněhu na této straně hory, volíme výstup přes nádherné louky kolem koryta potoka Arravinat i my. V blízkosti skalnatého hřebene dovádějí stáda kamzíků, občasné sněhové pole zpestřují výstup. V sedla Verdet, kde se setkáváme s klasickou výstupovou trasou od chaty Lluis Estasen, se otevírají krásné pohledy do rozložité, 500 m vysoké severní stěny Padraforca, která je Mekkou zdejších horolezců. Zde končí sranda a začíná nástup po terase, vedoucí pod ostrým skalnatým hřebenem. Jde to ztuha, naštěstí sněhu není příliš mnoho, přesto několik úseků vyvolává lehké mrazení v zádech. Správný směr postupu je dán žlutými značkami, které však nejsou moc dobře viditelné. Vše je korunováno dosažením nejvyšší kóty v hřebeni Pollego Superior (2497 m), kde nás vítají cáry žlutočervené katalánské vlajky.

Výhled je díky zvětšené oblačnosti v dolinách poněkud omezený. Vesnička Gósol se dole krčí na okraji luk a působí dojmem dětské skládanky. Hřeben Serra del Cadí se odtud představuje v celé mohutnosti. Bohužel se díváme do jeho klidnější, tedy jižní tváře, která je tvořena obrovskými loukami s ostrovy sněhu. Sestup do sedla nebo lépe řečeno štěrbiny Enforcadura, která rozděluje obě „vidle“ od sebe vede velmi strmou sutí a není v těchto podmínkách bůhvíjakým potěšením.

Naštěstí je cesta zpestřena pohledy na nižší, ale ostřejší z vrcholů Kamenných vidlí – Pollego Inferior (2400 m). Ze sedla pokračuje značený chodník výrazným suťovým kuloárem Canal de la Tartera k chatě Lluis Estasen, my se však hodláme vrátit zpět na západní stranu masívu. A není to věru lehké, kotel Tartera de Gósol je značně strmý a vyplněný sněhem. Rychlý sjezd by nemusel dopadnout dobře a tak kristiánkami sjíždíme k nejbližší „pevné“ zemi. Vyhráno však zdaleka není. Přechod lesem v závěru sestupu je bojem se zrádnými kameny, šlehajícími větvemi a bažinami. Konečně silnice, sucho a hlavně rovina. Gósol je za rohem a tak to máme za sebou.

Mapy:
Celé pohoří najdeme na mapách nakl. Editorial Alpina Serra del Cadí/Pedraforca 1:25 000, dále pak na nakl. Generalitat de Catalunya č.4 Alt Urguel 1:50 000 (moc pěkná) a franc. mapě Rando Édition č.21 Cadí-Moixeró/Andorra 1:50 000

Refugi Lluis Estasen

Obvyklé věci na turistiku včetně trekových hůlek a pohorek. V létě nezapomenout na sluneční brýle a opalovací krém.

Vrchol leží na jih od hlavního hřebene Pyrenejí ve španělském Katalánsku. Přístup je snadný. Po dálnicích dojedeme až do francouzského Perpignanu. Dále po cestě č. N116 k hraničnímu městu Puigcerdá, odkud je to do hor již jen skok. Můžeme pokračovat dále na západ do La Seu d´Urgell a do hor vstoupit z jižní a tedy schůdnější strany. Návrat můžeme volit přes tunel Cadí (placený).

Přechod hřebene Serra del Cadí neboli Jalovcových hor v Pyrenejích