HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz
Treky

Výstup na Clot de la Cime, když máte jen půl dne

Fantastický labyrint štítů, travnatých kopců a údolí všech možných barev s mozaikou stínů rychle letících mraků – to je Queyras – evropský Tibet.

Kottické Alpy - Queyras – Francie

Typ
Výstup na vrchol, 1-denní
Stát
Francie
Další státy
Francie, Itálie
Počet dní
1
Vhodné měsíce
září, srpen, červenec
Délka
5 km
Nejvyšší bod
2732 m n. m.
Převýšení
500 m
Ledovec / sněhová pole
ne
Horolezecké úseky
bez lezení

Mapa oblasti

Mapa oblasti

Podrobný popis

Kottické Alpy patří rozlohou 1600 km² k plošně největším horským celkům Alp. Rozkládají se na území Itálie a Francie, přičemž na italské straně leží až dvě třetiny z celkové rozlohy horstva. Nejvyšší bodem je poslední kamenný obr Alp na jižním okraji jeho oblouku – 3841 m vysoké Monviso. Ovšem nejkouzelnější krajinu najdeme na poměrně malé výseči francouzské strany hor pod názvem Queyras. Poprvé jsem tento podivuhodný svět pouštních hor, zelených údolí a svérázných autentických vesnic navštívil již před pár lety, kdy mě doslova dostali a naprosto okouzlili. Pokud je přeneseně Tibet synonymem divoké, pusté a nedostupné krásy, pak Queyras naplní tuto představu v rámci evropských rozměrů vrchovatě.

Nejdříve Barevná poušť, pokud máte čas

Není snad krásnějšího a kontrastnějšího vstupu do hor Queyras, než cesta vedoucí přes sedlo Col de Izoard na severu území. Asfaltová silnice, stoupající serpentinami ze zelených hloubek údolí Cerviéres, se pozvolna dostává do zcela odlišného prostředí. Strmé svahy tvořené žlutočervenou sutí doplňují šedé vrásy skalnatých hor a sporá vegetace pichlavých trav. V sedle ve výši 2360 m všechna ta bizarních krása vrcholí přírodním divadlem s komparsem skalních věží před kulisou modrých hor v pozadí.

Casse Déserte znamená v překladu Rozbitá poušť a také to zde tak vypadá. Tekoucí štěrky, vybělené miliony sluncí, se zde pomalu a neslyšitelně sunou ze strmých srázů a společně s větrem a mrazem modelují věže, cimbuří a bájné nestvůry z měkkého sádrovce a vápence. Ze sedla vede k slepencovým věžím vzdušný traverz v suti a tak si můžeme pěkně zblízka prohlédnout toto podivné dítko „matky přírody“. Mnohé útvary jsou provrtané dírami jako ementál, chodníčky, které si k nim musíme vyšlapat, se vzápětí propadávají v bezedných sutinách.

Výstup na Clot de la Cime

Pěkným cílem pro polodenní výlet nad sedlem je vrchol hory Clot de la Cime. Nejprve je třeba přejít v závratném traverzu strmé východní srázy hory, pentle chodníku je navázána po obvodu kopce s velkou dávkou odvahy a tak upírám oči raději přímo pod nohy a ne do hloubky pod sebou. Závěr výstupu však již patří překvapivě trávě, která zde rozhodně nehraje první housle. Rozhled z výše 2728 m od kamenné úkrytu proti větru je skvostný. Obrovský a ze všech úhlů pohledů dominantní trojúhelník hory Rochebrune je odtud degradován do podoby šedivé, stupňovité hradby, ale nesmírně pestré okolí vše zachraňuje. Neskutečné bludiště hřebenů a barevných údolí od ledovců Écrins na severu po monumentální kamenný chrám Monviso na jihu.

Kde je sluncem pánem
Kraj Queyras patří v rámci celku „Alpes du Solei“ (francouzské jižní Alpy) k místům s největším počtem slunečních dní (průměrně 2500 hodin ročně). S kultem slunce se zde setkáme takřka na každém kroku. Ať jsou to vyřezávané dřevěná sluníčka, zdobící snad každé vrata do stavení nebo, a to především, množství slunečních hodin na fasádách domů. Nikde jinde nenajdeme tolik překrásně zpracovaných a s láskou udržovaných „cadrans solaire“, jako je tomu právě zde. Nejslavnějším „sluncařem“ byl jistý Giovanni Francesco Zarbula, původně malíř pokojů a zedník, který v letech 1830 -1870 vytvořil množství nádherných děl, mnohdy skvostně vyzdobených až exotickými malbami s fantaskními květy či cizokrajnými ptáky (signatura Z.g.F). Na jeho originální styl navazuje pan Remy Potey, který patří k největším současným mistrům tohoto umění (nebo řemesla?). „Metropolí“ nástěnných slunečních hodin je neobyčejně půvabná horská víska Saint Véran (nejvýše celoročně obývané sídlo v Evropě – 2125 m). Mimo několika ukázkových hodin zde můžeme obdivovat další ze svérázných projevů identity obyvatel Queyras – dřevěné, většinou bohatě zdobené balkony (tzv. „lobbio“), sloužící původně k sušení sena, resp. dozrávání úrody a překrásný vyřezávaný nábytek z modřínového dřeva. Pokud do Saint Véran zavítáme, rozhodně si nenechejme ujít prohlídku skromné expozice Soum Museé, umístěné v nejstarším domě ve vsi z r. 1641!

Původ nádherně znějícího názvu Queyras (čteme „kéra“) hledejme hluboko v minulosti. Údolí řeky Guil, která se jako zelená pentle vine napříč horami, bylo od nepaměti jedním z nejchudších a nejopuštěnějších míst na pomezí francouzských krajů Dauphine a italského Piemontu. V duchu hospodářského rozvoje, ale také k posílení strategicky citlivého místa byly princem Humbertem II. v r. 1343 vyhlášeny samostatné správní oblasti – tzv. „escartons“, umožňující převést část daní do vlastní pokladny pro rozvoj obcí a řemesel. Jednou z těchto jednotek se stal právě Queyras (podle zámku Château de Queyras, kde byly uloženy zakládající listiny, uzavřené osmi klíči – sedmi od každé obce a jedním správce oblasti). Přestože kraj o tuto výsadu v r. 1713 po francouzské revoluci přišel, od r. 1965 se „queyrasané“ opět hlásí k těmto historickým kořenům.

Mapy

Celá oblast Queyras je zobrazena na mapě Didier-Richard č. 10 (Queyras et Haute Ubaye) v měřítku 1:50 000, dále pak na podrobných mapách IGN č. 245 a 246 v měřítku 1:25 000. Na českém trhu se více o celé oblasti dozvíme z průvodce Hory Francie z nakladatelství Mirago (Ostrava 2004).

Ubytování a jídlo

Přestože se nalézáme na území Parque Regional du Queyras, nebudeme zde pravděpodobně problémy s volným tábořením (alespoň my jsme je nikdy a nikdy neměli). Přesto zde najdeme několik pěkných, třebaže skromnějších kempů, množství hotýlků a penzionů). Každá vesnice v pohoří má své dobře zásobené tržiště, obchody, hostince a kavárna. Prostě idyla, vždyť jsme ve Francii.

Potřebné vybavení

Obvyklé věci na turistiku včetně trekových hůlek a pohorek. V létě nezapomenout na sluneční brýle a opalovací krém.

Přístup na začátek

Kottické Alpy jsou vzdáleným a nepříliš snadno dostupným pohořím. Základní a prakticky jediný vstup do hor umožňuje silnice D 902, vedoucí z městečka Guillestre (cesta N 94 Briançon – Gap, zároveň žel. trať). Jinou lákavou variantou je příjezd přes Itálii po horské silnici přes sedlo Col de Angel (odbočka cca 80 km jižně od Torína ve směru Sampéyre, kvalitní asfalt, stoupání 12%, sedlo se nalézá ve výši 2774 m!).

Povolení, poplatky, omezení, zákazy

ne

Základní trasa

sedlo Col de Izoard - (Casse Déserte) - hora Clot de la Cime

Další možnosti túr v okolí

Trek přes Beaufortain – strakaté skály a most v oblacích

Pomoz ostatním a přidej informace o této túře

Odpovídáte na komentář: