Výstup na Ararat

Mohu doporucit pruvodce jmenem Sefer Tokdemir z http://www.mountararatexpeditions.com zajistuji vystupy z Dogubeyazitu a k tomu hromadu dalsiho trekovani po Turecku /Kackar, Suphan atd./ Sidli v Dogubeyazitu, tak se od nich da zjistit dostatek informaci, popripade se s niumi na Ararat ci jinam vydat. cl*********@*****il.com , mo*********@*****il.com, tel.: +90 545 610 46 40

http://www.mountararatexpeditions.com jsou naprosto vyborni nebo klidne muzete zavolat i osobne mne, zkusim to nejak s nimi domluvit, staci mi zdelit co ocekavate a ja zkusim domluvit nejakou cenu pro obe strany prijatelnou 🙂 605818732

Ahoj všem, chtěl bych přidat zkušenost z výstupu z minulého roku (srpen 2025). Jelikož jsme před cestou váhali, jakým způsobem cestu pojat a čerpali jsme právě i ze zde poskytnutých informací a zkušeností, beru to jako oplacení poskytnutých informací pro ostatní, kteří se chystají nebo uvažují nad Araratem. Jelikož většinu výprav jezdíme lowcost tak jsme i při této cestě chtěli co nejvíce snížit náklady. Zajímali jsme se proto o cestu bez průvodce, ale nakonec jsme od ní především pro nedostatek aktuálních informací a poměrnou nejistotu upustili. Původně jsme kontaktovali tureckou ambasádu v česku s žádostí o informace pro vyřízení povolení, ty nám ale sdělili, že nic takového neřeší. Následně jsme se tedy rozhodovali mezi několika agenturami – již zde zmiňovaným Seferem (agentura climbing ararat) a nějakou druhou agenturou. Sefer nám původně nabízel cenu 450 euro za osobu + 70 euro poplatek za vyřízení povolení u vlády. V ceně mělo být vyzvednutí na letiti a odvoz zpět, 2 noci na hotelu, doprava do výchozího bodu a zpět, vynesení věcí na koních, komplet jídlo a pití a průvodcovské služby včetně vybavení (matrace, mačky, případně cepíny). Jiná agentura nám nabízela 390 euro za osobu a myslím, že také těch 70 euro poplatek za vyřízení povolení u vlády. Nakonec jsme se rozhodli pro Sefera – komunikoval bezproblémově, několikrát jsem s ním před cestou volal a domlouval podrobnosti, umí poměrně dobře anglicky a slíbil, že nás bude provádět přímo on = pro nás očekávaná přidaná hodnota v tom, že umí anglicky tudíž nám po cestě bude sdělovat zajímavosti, zkušenosti atd. Také se nám povedlo smluvit cenu na 390 euro za osobu s tím, že skipneme jeden den aklimatizace + ten poplatek 70 euro. První se kroutil, že jsme na něj malá skupina (5 lidí) a neoplatí se mu to za tu cenu, ale každý telefonát i zpráva z jeho strany končili „money not problem“ takže nakonec jsme se dohodli na podmínkách 390 euro, povede nás on, vynecháme ten jeden den aklimatizace a půjdeme ve skupince pouze my a nepřipojí nás k jiné skupince a vyzvedne nás na letišti a následně nás také na letiště dopraví. Nabízel nám za 120 euro také to, že nás po sestupu 3 dny povozí po zajímavých místech v blízkém i vzdálenějším okolí a udělá nám průvodce, čehož jsme také využili (původně jsme zvažovali půjčení auta cestování na vlastní pěst).

Realita byla následující: při příletu do Igdiru nás na letišti čekal jeho řidič, pomohl nám s naložením zavazadel, zastavil nám v obchodě na vodu a dovezl nás k hotelu do Dogubaiazitu. Hotel byl čistý a se snídaní (poměrně bohatý výběr z bufetové snídaně), pomohli nám vynést věci do patra a pivo stálo 200 lir. Asi půlhodiny po ubytování za námi přišel Sefer uvítal nás, objednal nám čaj a šli jsme domlouvat plán cesty. Při domlouvání z něj vyplynulo, že on má svoje průvodce, kteří pro něj pracují a on pouze managuje tyto cesty a musí zůstat v Dogubaiazitu. Při konfrontaci, že nám slíbil, že nás povede on nám vysvětloval, jak má moc dalších skupinek a musí jim byt k dispozici atd. Slíbil, že nás povede jeho zkušený a nejlepší průvodce a on s námi potom bude jezdit na výlety po tom okolí. Nakonec jsme tedy souhlasili, i když to pro nás bylo porušení předchozí domluvy. Druhý den jsme ráno vyjeli – naložili nám batohy do pytlů pro uvázání na kole a nás vyzvedl jeho řidič s našim průvodcem v dodávce a vyvezl nás do výchozího bodu Cevrime Koy. Tento průvodce byl ale syn toho Seferova nejlepšího průvodce, kterého jsme si tedy se Seferem domluvili. Měl 20 roků, ale vypadal tak na 15 a anglicky neuměl. Bylo nám sděleno, že on nás vyvede do druhého výškového tábora a na vrchol nás vyvede ten původně domluvený průvodce Yammal. Na cestu nám dali balíčky s obědem a vodou – bylo toho až moc. Cesta byla prašná ale pohodová, žádné strmé úseky ale poměrně hodně převýšení. V prvním táboře nás již čekaly naše věci, občerstvení v podobě čaje, kávy vody a velkého množství drobných pochutin (sladkých a slaných). Následně nás čekala večeře která byla na poměry výšky a podmínek opravdu luxusní – polévka, hlavní jídlo a dezert v podobě melounu nebo sladkých pochutin. Stany byly pevné s ocelovou konstrukcí a pevnými postelemi vždy pro 2 a uzamykatelné. K dispozici bylo neomezené množství pitné vody, kterou vynesli koně a také sprcha s teplou vodou z ledovce. Ráno nám nachystali bohatou snídani a na cestu nám dali balíčky s obědem a vodou. V druhém táboře bylo k dispozici totéž a čekal nás tam náš průvodce Yammal. V táborech bylo 60+ takovýchto pevných stanů + další klasické rozkladatelné stany. Ekologie se absolutně neřeší a veškerý odpad se sype z útesu a jednou za čas se zapálí, takže jsou tam doutnající hromady odpadu. Třetí den jsme vstávali asi v po 1 hodině v noci, průvodci (Yammal se synem) nám nachystali opět bohatou snídani s výběrem z asi 20 druhů jídla a uvařili nám čaj. Vycházeli jsme kolem 2 hodiny ranní a po cestě jsme předběhli všechny skupinky, které vycházeli před námi (chodí tam hodně Rusové a Bulhaři). Cesta byla strmá po velkých balvanech, ale ledovec začínal až v posledních cca 200 výškových metrech, takže jsme mačky nazouvali až na začátku ledovce. Po cestě poměrně hodně foukalo a klukům bylo zima i v tlustých lyžařských rukavicích a také na nohy, mně zima v tenkých rukavicích nebylo. Průvodce jim tedy půjčil na střídačku svoje péřové palčáky. Na začátku ledovce nás dohnala menší skupinka Rusů, kteří nás nakonec předběhli a byli v ten den na Araratu první. My jsme na vrcholu stanuli přesně v 6 hodin ráno při východu slunce a měli jsme možnost pozorovat stín Araratu na protějších svazích. Na vrcholu poměrně hodně foukalo, takže jsme se zdrželi cca 20 minut a vyrazili jsme na cestu zpět. Cesta zpět byla v pohodě, v druhém táboře nás čekalo jídlo a odpočinek cca na hodinu nám bylo doporučeno si lehnout a zkusit spát. Následně jsme pokračovali v cestě do prvního tábora – tam nás Sefer kontaktoval a nabídnul, že buď můžeme přenocovat v prvním táboře nebo sestoupit dole a domluví nám hotel. Jelikož bylo poměrně málo hodin, rozhodli jsme se sestoupit už pouze zase s Yammalovým synem a užít si večer v Dogubaiazitu. Zbytek je na delší vyprávění – klidně se můžete ozvat.

Sefer je specifický člověk, ale to se dá u turků čekat. Nazval bych ho „pohádkářem“ hodně toho navykládá, a všechno odkýve a slíbí ale sliby chyby a splní ani ne půlku. Na druhou stranu, co jsme chtěli to nám obratem dokázal zařídit, provedl nás po Dogubaiazitu, ukázal nám nějaké restaurace a památky a všechno nakonec proběhlo bez komplikací a ve vysokém standardu. Na většinu výletů po okolí však s námi nejel. Žádal nás však o doporučení dalším lidem z česka (v česku měl prý kdysi dávno přítelkyni ze Zlína) což bych mu i ke znalosti nějakých českých slov věřil. Takže i proto píšu tuto objektivní „recenzi“ na jeho služby. Kdybych jel na Ararat znovu a chtěl bych co nejvíce lowcost, tak jdu na vlastní pěst – nikde jsme nepotkali jediného vojáka nebo úředníka, který by nám kontroloval povolení. To jsme ani sebou nedostali, ale Sefer nám to ukazoval před cestou. Je prý jeden z mála průvodců s oficiální certifikací, ale těžko říct jak to funguje protože nikde nás nekontrolovali a funguje to tam všechno na vzájemném klientelismu a nepotismu ty dohodíš kšeft mně, já za to na oplátku dohodím tobě nebo ti zaplatím, takže otázka, jestli to ze strany Sefera není jenom pohádka. Lowcost by se podle mě dalo sehnat i doprava do výchozího bodu, vzít sebou nějaké jídlo, stan a postavit ho někde na okraji táborů, možná by šlo za nějaký menší úplatek půjčit i mačky nebo se přidat k jiné skupině s průvodcem. Kdybych tam jel znovu s tím, že chci výstup bez starostí, vychytal bych pár much, sepsal nějakou smlouvu a vybral si zase Sefera s Yammalem na výstup. Tolik za mě, myslím, že je to poměrně obsáhlé ale kdyby něco někoho zajímalo víc, klidně napište na mail a můžeme se spojit.