Túra drsnými traverzy úbočím Scex Rouge ve švýcarském Les Diablerets

Rozložitý masiv Les Diablerets s přehledem ovládá krajinu východně od Ženevského jezera ve Švýcarsku. Tato zdaleka viditelná dominanta Vaudských Alp skýtá spoustu možností pro vysokohorskou turistiku. Když stoupáte po silnici nebo železnici nad skalnatou soutěskou v dolní části údolí Ormont od řeky Rhôny, jako byste projížděli mezi dvěma úplně jinými světy. Úrodné, vinicemi pokryté svahy v teplém údolí Rhôny za chvíli zůstanou jen vzpomínkou, a když se údolí před vámi konečně rozevře, uvidíte již přesvědčivě horskou scenérii.

Při trvarzu úbořím Scex Rouge vám žádná lanovka nepomůže, všechno si budete muset odšlapat sami. Jediný záchytný bod, chata Pierredar, je navíc otevřená pouze od června do září – vybavte se proto na cestu veškerým proviantem a počítejte s tím, že v případě změny počasí tu není mnoho únikových cest.

Z obce Les Diablerets (1200 m) vyražte raději již za úsvitu, túra je totiž dlouhá – podle značení vás čeká více než osm hodin pochodu. První asi dva kilometry vedou po asfaltce údolím směrem k pozoruhodnému skalnímu kotli, nad nímž se zvedá hrozivá severní stěna Les Diablerets.

Po ránu tu bývá stín a zima, ale záhy se zahřejete: po slabé hodině pochodu, když se dostanete do skalního kotle Creux de Champ, se stezka začne prudce zvedat a kličkuje četnými serpentinami nejprve lesem a posléze dlouho po pastvinách až k rozcestí pod chatou Pierredar. Tady překonáváte hranici 2000 metrů a zatravněné stráně začínají pomalu ustupovat kamenitým pustinám. K chatě Pierredar (2300 m), která je mimo sezonu zavřená, si můžete vystoupit alespoň pro vyhlídku. Tím si túru prodloužíte nejméně o hodinu, ale vyplatí se to: rozhled odtud je nejlepší z celého dne, a navíc získáte dobrý přehled o tom, kudy budete pokračovat dál.

Od chaty se vraťte na rozcestí a zvolte cestu mířící do sedla Col du Pillon. Ta je značená modře, což ve švýcarské nomenklatuře znamená nejtěžší, ryze alpínskou stezku. Vyložené nebezpečná místa tu sice nenajdete, ale cestička je to místy uzoučká sotva na šířku pohorky a hlavně zpočátku traverzuje velmi strmé svahy. Buďte obezřetní především za vlhka. Mnoho lidí tu nepotkáte; tato stezka – znovu vybudovaná teprve v roce 2009 – dokonce ještě není vyznačena ani v některých oficiálních informačních materiálech oblasti.

První hodinu od odbočky procházíte pod kolmými skalními útesy a cítíte, jak vás západní stěny vrcholu Scex Rouge přímo drtí. Prudší sestup vás pak přivede k salaši Le Lécheré, která leží při horní hranici lesa. Tady máte volbu: jednodušší varianta směřuje strmě dolů zpět do Les Diablerets, ale hezčí (byť o něco delší) cesta vede do sedla Col du Pillon. Pokud vám to čas dovolí, zvolte druhou možnost. Je ale třeba mít na paměti, že tato trasa, která se na mapě může jevit jako snadná, vede po vrstevnici jen velmi „zhruba“ a skýtá řadu nástrah v podobě sestupů do bočních údolíček i prudkých výšvihů na skalní žebra, taky není těžké se tu ztratit. Když vyjdete z lesa a obzor se před vámi otevře, budete mít vyhráno: ke stanici lanovky v sedle Col de Pillon, které vidíte pod sebou, zbývá už jen asi půl hodiny chůze s výhledem na protilehlý hřeben Tournette.

Ze sedla jezdí do vsi Les Diablerets autobusy, jízdní řád si zjistěte předem. Pokud by vám poslední spoj ujel (obvykle navazuje na poslední lanovku ze Scex Rouge), nezbývá než zkusit štěstí s palcem nahoru u krajnice, aut tu jezdí poměrně dost.

Na tlustých gumách

Po náročné túře vám možná přijde vhod relaxační den. Pro tyto účely existuje v Les Diablerets vybavení více než slušné. Z těch aspoň trochu pohybových aktivit můžete zkusit třeba „horské koloběžky“ zvané Monster Bike. To je, jak název napovídá, dost divoká zábava: monstrum připomíná svojí konstrukcí a mohutnými gumovými koly spíše motorku, která ovšem postrádá motor, a moc se nepředpokládá, že na něm budete šlapat.

Zato je nutné si dobře osvojit brzdění, protože na tomto vehiklu se jezdí výhradně z kopce. Mikrobus vás vyveze někam na kopec v okolí a pak se pod dohledem průvodce spouštíte dolů cestou a dost často také necestou. Víc než o fyzickou kondici se jedná o rovnováhu, cestou budete přejíždět všelijaké můstky a sklon je místy tak prudký, že jej musíte vyvažovat tělem.

chata Pierredar

pohostinství Buvette TONI – v údolí na začátku výstupu

Obvyklé věci na turistiku včetně trekových hůlek a pohorek. V létě nezapomenout na sluneční brýle a opalovací krém.

Až do Les Diablerets vedou koleje perfektně fungující sítě švýcarských železnic (jízdní řády veřejné dopravy najdete na www.sbb.ch). Z letiště v Ženevě (spojení z Prahy se společností Swiss) do Les Diablerets jede vlak ve 2.15, přestupuje se v Aigle. Cesta autem vede z Prahy po dálnici přes Norimberk a Basilej a měří téměř 1000 km.

možná varianta na dva dny:

1. den – osada Les Diablerets – chata Pierredar

2. den – chata Pierredar – salaše Le Lécheré – sedlo Col du Pillon

Výstup na Ďáblovu kuželku neboli Sommet des Diablerets ve švýcarských Alpách