Přechod ostrova Sokotra

Největší jemenský ostrov je skutečným unikátem. Jeho příroda má blíže k Africe než-li k Arabskému poloostrovu. Fauna i flóra se vyznačuje velkým množstvím endemitů. Proto bývá toto místo občas nazýváno Galapágami Indického Oceánu. Symbolem ostrova je tzv. strom dračí krve neboli dračinec (dracena). Ten neroste nikde jinde na světě (má pouze vzdáleného bratrance na Kanárských ostrovech). Další bizarní rostlinou je adenium obescum, kterému se pro nepřirozeně baňatý kmen říká také „sloní noha“ nebo lahvovník.

Tento sukulent roste sice i v jemenských horách a ve východní Africe, ale zde dosahuje jinde nevídaných rozměrů – běžné jsou i přes tři metry vysoké exempláře. Zatímco pobřeží ostrova se začíná pomalu civilizovat, odlehlé vnitrozemí je stále zapomenutou divočinou, kam se zatím podívalo jen málo Evropanů. Dvojnásob to platí o horách na západě ostrova, které bývají na mapách označovány jako pohoří Hajjar (1500 m). Tady ještě žijí poslední Sokotránci, zvláštní etnikum, jehož původ není zatím úplně objasněn. Tito domorodci nehovoří arabsky, ale zvláštním dialektem, který je zvláštní směsí orientálních jazyků a osahuje stejně tak perské, řecké i arabské prvky.

Jsou to lidé poměrně uzavření, kteří obvykle nevědí, jak se vlastně při setkání s cizinci chovat. Mimořádně neradi se fotografují, což není důsledek islámu, ke kterému se sice hlásí, ale jehož podstata je jim ve skutečnosti cizí. Přechod napříč ostrovem není běžnou turistickou akcí, ale spíše expediční záležitostí.A bez místního průvodce je to podnik prakticky nerealizovatelný, proto nemá cenu v popisu trasy zabíhat příliš do detailů. V minulosti naštěstí působil na ostrově řadu let tým českých vědců, kteří sem byli vysláni v rámci rozvojové pomoci, takže našinec se s žádostí o pomoc se může obrátit na jejich bývalé domorodé spolupracovníky. Trek, při kterém lze spatřit prakticky všechny hlavní zajímavosti ve vnitrozemí ostrova, začíná na jeho jižní straně.

Malebnými kaňony Dirhur a Esgego vystoupáme na náhorní planinu Dixam, prohlédneme si přilehlý les dračinců zvaný Firmihin a zamíříme do nejvyšších partií hor, na místo kterému se mezi domorodci říká Skant. Odtud pokračujeme přes bujný dračincový porost téměř neschůdným terénem na východ až k přírodní rezervaci Humhil, která se pyšní jediným souvislým lesem kadidlovníků na celém ostrově. Dále pokračujeme na planinu Moomi, nakoukneme do několikakilometrové jeskyně Hoq a poté následuje velmi obtížný sestup po silně erodovaném skalním svahu na sněhobílé pobřežní duny v místě nazývaném Erher. Závěrem se odměníme relaxací na pláži. Pokud jsou vlny v moři příliš velké, můžeme trek zakončit koupelí v přilehlých vývěrech horké vody. Náročnost treku závisí do značné míry na kvalitě průvodce. Některé úseky vyžadují zapojení všech čtyřech končetin. V horách je možné se při ztrátě správného směru snadno dostat do velmi nebezpečného terénu. Cestu usnadní najmutím nosičů z řad Sokotránců.

Nezbytný je vlastní stan. Ideálně takový, který lze postavit i bez tropika.Většinu jídla je nutné nést sebou. Od domorodců ve vnitrozemí lze získat základní potraviny spíše výjimečně. Občas lze koupit kozu a nechat z ní připravit společnou hostinu (asi 25 EUR). Relativně nezávadné zdroje vody se nachází pouze v nejvyšších horách.

Kvalitní stan, lehké trekové boty, čelovka. Trekové hůlky jsou na větší části trasy spíše na překážku, neboť terén je zarostlí bujnou vegetací, kudy vedou jen nízké tunýlky.

Na každou cestu z Hadiba do vnitrozemí je nutné najmout auto.Veřejná doprava na ostrově prakticky neexistuje.

1. kaňony Dirhur a Esgego
2. Firmihin a planina Dixam
3. výstup na Skant
4. přechod pohoří Hajjar
5. rezervace Humhil a planina Moomi
6. jeskyně Hoq – Erher

Ať se vydáte na Sokotře jakýmkoli směrem, nemůžete šlápnout vedle. Pro pěší turistiku se však hodí pouze vnitrozemí, neboť na pobřeží panuje po celý rok nesnesitelné horko.Bez místního průvodce je orientace v terénu velmi nesnadná, hrozí nejrůznější komplikace a vyloučit nelze ani konflikty s domorodci.