Přechod hlavního hřebene pohoří Hochschwab

Noční příjezd na jih masivu k alpskému hotelu Bodenbauer (884 m n.m.) probíhal standardně, tedy za deště. Na konci úzké asfaltové silničky je na začátku rozlehlé louky postave velký hotel s ještě větším parkovištěm. Skoro bychom hledali někde za smrky větší supermarket. Bylo však prázdné, a tak se noc pod širákem, za slabého mrholení, vedle auta zdála být nejlepším řešením. Hned dvě mýlky najednou. Noční klid začalo výrazně rušit troubení jelenů, kteří byly právě v říji. Nějaké to zatroubení člověk snese, kdo ale slyšel najednou řvát několik desítek jelenů najednou, několik desítek metrů od sebe, to už skorem nahání strach. Druhý omyl byl, že mrholení jen pomůže příjemnému ochlazení v zapocených péřových spacácích. Po necelé hodině začalo pršet fest, a tak jsme byli nuceni vytáhnout z auta stan a narychlo se do něj všichni nakýblovat.

Ráno nebylo o nic lepší. My jsme byli sice plni optimismu, ale holky koukaly na zataženou oblohu dost nedůvěřivě. Nicméně jsme se kolem deváté rozpohybovali od hotelu po cestě č. 839 do doliny Trawiestal. Ta začíná velmi mírně upravenou širokou cestou, která se v asi 960 m n.m. mění na stoupající pěšinu přiměřené strmosti. Po poměrně dlouhém ač mírném stoupání dorážíme k rozcestí, kde je na vybranou ze zajištěné cesty „G-Hackte“ (obt. B), která překonává jižní stěnu masivu, nebo klasické výstupovky, pokračující do horního patra doliny. Stojíme s bábama v pěti centimetrech sněhu, další nám padá za krk, před námi vysněžená jižní stěna Hochschwabu, dost mlhy a je rozhodnuto. Ještě potkáváme dva krajany, kterým celým lačným po dobrodružství radíme (jsou bez bab) cestu zajištěnou.

Pokračujeme tedy do sedla Trawiessattel, kde nás čeká nemilé překvapení. Počasí se nelepší, navíc se přidává nepříjemný vítr a my zjišťujeme, že cesta zde klesá zlomem asi 250 metrů vysokým na dno kotle Obere Dullwitz. Vysněžená cestička, místy dost prudká a překonávající skalní stupně a balvany, dává holkám zabrat. Vzduchem také prosviští několik tlumených nadávek a po asi 30 minutách jsme na rozcestí ve výšce 1750 m.n.m. Po malém občerstvení se vydáváme na stoupák směrem k hřebeni. Jdeme poměrně svižně, přesto nás asi v půli svahu dohoní skupina českých turistů, která se rozrůstá každým postoupeným metrem. Z nejprve pěti lidí viděných za skálou se stává grupa 50 natěšených turistů s průvodcem. Nekonečné zdravení, pohledy na několik exotů ve flanelkách a keckách v nás zanechal pocit, že klid od krajanů, před kterými utíkáme na víkend do Rakouska je nenávratně pryč. A taky byl !! Cesta za stádem pokračovala již bez komplikací, jen na hřebeni se přidala omrzlice hnaná pořádně silným větrem a způsobovala masáž odhalených tváří. Nahoře může být, v případě špatné viditelnosti a neprošláplé stopy, potíž s orientací. Jak jsme rádi, že v mlze a futeři nacházíme chatu Schiestelhaus (2153 m), stojící na hřebeni, 70 metrů pod vrcholem Hochschwabu.

Schiestelhaus je supermoderně zařízena a svého druhu (vytápění, bioenergie, recyklace vody atd.) je první svého druhu v Rakousku. V chatě panovala česká atmosféra. Skupina zabrala většinu míst v chatě a naprosto celou restauraci, kde k našemu zděšení vesele konzumovala své vlastní jídlo, pila své pití a co jsme považovali za vrcholnou drzost, vařila na stolech na vlastních vařičích čínské polívky atd. Chataři asi z důvodu velkého počtu hlučných turistů rezignovali. Na chatě nebyl ubytován jediný příslušník jiné národnosti, takže iluze Vosecké boudy v Krkonoších byla dokonalá. K nám do pokoje přišli dva známí co jsme je poštvali do G-Hackte s nudlemi u nosu a sněhem za límcem. Prý to bylo dobré, jen trochu víc sněhu… Po čase se ještě k naší, sice české, ale od zájezdu se distancující skupiny, přidaly ještě mladší dívky z Moravy a na pokoji bylo veselo. Chtěli jsme chataři spravit radost z ušlého zisku v hospodě a seprali se jako koně.Raní probuzení za krásně omrzlým oknem vytopené chaty bylo dech vyrážející. Absolutní jasno, daleké výhledy a slunce nad hlavou, teda…zatím ne. V poklidu se vydáváme na cestu směrem k vrcholu a poznáváme podle široké brázdy, kudy šla expedice rabijáků s průvodcem. Po chvíli jsme u vrcholového kříže a vychutnáváme za lehkého mrznoucího vánku výborný výhled a slunko, které se stále snaží. Sestup k plechovému sudu Fleischer Biwaschachtel ( 2150 m n.m. ), šel rychle a právě zde je ta pravá chvíle na svačinu a lehkou opalovačku na karimatce. Další část postupu po jakési náhorní pláni (hřebenem bych to nenazýval) je velmi příjemná a rychle ubíhá. Celou cestu jdeme sami, nikoho nepotkávajíc. Pochod touto částí je poměrně dlouhý a až k chatě Häuselalm ( byla zavřená ) nám trval zhruba 3 hodiny. U polany, vzhledem k provozu turistů, nekoketujeme s přenocováním ( je taky málo hodin ) a sestupujeme po cestě č. 840 zpočátku celkem prudce serpentinami k již z dálky viditelné louce s blýskající se střechou hotelu Bodenbauer. Sestup bych hádal na další 1,5 hod. Když jsme odcházeli v pátek ráno, bylo parkoviště prázdné. V sobotu navečer zde odhadem parkovalo 100 aut. Hotel pulzoval v rytmu Udo Jürgense a všude byly davy lidí. Po závěrečném cigárku a posledním pohledu na krásný Hochschwab odjíždíme domů.

Článek byl převzat ze spřáteleného webu SuperVHT.com

Možností je vzít si jídlo jen částečně a „dojíst se“ na chatě Schiestelhaus, anebo nabalit batoh až po vrch řízky a chlebem :-). Záleží na vás.

Spaní na zmiňovaně chatě Schiestelhaus.

Obvyklé věci na turistiku včetně trekových hůlek a pohorek. V létě a na jaře nezapomenout na sluneční brýle a opalovací krém.

K hotelu Bodenbauer se dostanete jedině autem.

1. den – hotel Bodenbauer – Trawiessattel – Schiestlhaus

2. den – Schiestlhaus – Hochschwab – Häuslalm – hotel Bodenbauer

Okruh v pohoří Hochschwab.

Túra do pralesa přes vrchol Zlaken Kogel v pohoří Hochschwab.