Přechod západního Fagaraše aneb Deštivé hory za čtyři dny

Cesta na rumunské pohoří Fagaraš vede z malé vesnice Sebesu de Sus. Leží v nadmořské výšce 443 m. a treck z ní pokračuje do sedla Saua Surului (2113 m), odkud začíná výšlap po hřebenech až k hoře Vf. Negoiu. První den je nutné zdolat fyzicky náročný výstup se 1670 výškovými metry a to není žádný med. Z mírného stoupání podél řeky se stává drsná mokrá cesta nahoru lesem proti vrstevnicím. Během několika hodin útrpného strmého stoupání tu člověka potká snad všechno od brodění řeky, přeskakování bažin v lese, nebezpečných psů hlídající stáda ovcí až po mlhu, vlhko a nakonec liják jak z konve.

Ráno se vyráží ze sedla krásnou stezkou na vrchol Budislavu (2343 m), následuje sestup k jezeru Avrig (2007 m) a krása scenérie kolem něj si žádá o pauzu na oběd. Každou chvíli člověk narazí na pramen vody, která je čistá, takže o zásoby tu není nouze. Výstup od jezera je už o něco technicky náročnější, cesta vede mírně vzhůru podél vrstevnice pod hřebenem se srázem dolů do údolí. Zde se hodí odhodit hole a radši se přidržovat skály vedle. Výhledy jsou ale dechebroucí. Hřebenovka pohoří Fagaraš neklesá s jednou sedlovou výjimkou pod 2 000 metrů a vzdušnou čarou se táhne 70 km. Nekonečně se opakující strmé stoupání a klesání dělá tuhle cestu už celkem náročnou, vhodnou pro zkušené turisty. Zvládnout se dá ale všechno a my jsme toho zářným příkladem – jedna členka party má strach z výšek a obě jsme byly na takovém trecku úplně poprvé. Nebezpečí ale tmelí tým, v tom je ta krása hor. Cílem dne je po zdolání hory Scara (2306 m) nově postavená plechová refuge, bivak v dobrém stavu ve výšce 2146 m s další zásobou vody z pramene pod bivakem.

Domorodci přezdívají pohoří Deštivé hory, ale nedivte se, když vás v pět ráno vzbudí Slunce. Předpovědi počasí se tu tptiž nedá moc věřit, ani místní netuší, jak vlastně nad pohořím Fagaraš bude. Trek druhý den vede vzhůru směrem k vrcholu Serbota (2331 m), kde se je bezepčnější obejít hřebenovku, protože s takovou bagáží na zádech je celkem nebezpečné pro začátečníky přecházet po drsné kamenité stezce, která jako stezka vůbec nevypadá. Dá se zde sejít do údolí k vrstevnici přibližně 2000 m. Znamená to slézt prudký suťový žlab, projít se sněhovým polem a kamenným údolím a zase vylézt půl kilometru únavným „suťákem“ nahoru. Výstup je fyzicky náročný a vyžaduje už celkem lezeckou zdatnost (je hodnocen v úrovni I-II stupnice UIAA). O co hůř, vedle výstupu teče vodopád a kameny jsou kluzké. Posledních pár desítek metrů ale stojí za to. Štěrbiny v kamenech jen tak tak stačí na velikost pohorek, občas člověk musí na všechny čtyři. Támhle není kam stoupnout, tam zase překáží kluzký sníh nebo dlouhé sněhové pole. Po mokrých kamenech to jde nahoru pomalu, pod zadkem sráz jako blázen, adrenalin v žilách stoupá. Ale jak je známo, všechno jde, když se chce, a odměnou za takovou námahu je zdolaný vrchol té magické, do mlhy zahalené Negoiu. Ve výšce 2535 m. si člověk užije pocit štěstí.

Následuje sestup dolů. Soutěska Strunga Dracului s řetězy je za deštivého počasí s dvacetikilovou krosnou neschůdná a tak je nutné ji obejít přes další suťový žlab se sněhem a napojit se zpátky. Odtud se míří dolů až k jezeru Caltun (2135 m), kde se nachází další bivak. Jeho stav je horší než v bivaku prvním, ale ne na dlouho, protože o pár metrů dále se staví nová refuge a podle architekta stavby bude pravděpodobně hotová v září 2015.

Pobyt v horách končí sestupem asi 700 m do komplexu Piscul Negru s penziony a hotýlky. Sestup je nenáročný, občas se brodí řeka, ale nejsou tu žádné nebezpečné úseky. Trasu lemuje jen nádherná nedotčená příroda a masivní skály. Komplex se nachází blízko silnice Transfagarasan, kde je k dispozici opět hotel, stánky s místními pochoutkami a dá se tu napojit přes vrchol Vf. Paltinului opět na hřebenovku a dojít tak až na konec nádherného pohoří Fagaraš.

Po výstupu do sedla stany, během cesty po hřebenovce jsou k dispozici dva bivaky v dobrém stavu. Stanovat se dá prakticky kdekoli v sedle, u Transfagarašské dálnice i nahoře za vrcholy. Jídlo klasicky na treck, vysočina je základ včetně instatních snídaní a dobrá slivovička na pročištění. Voda byla na konci července dostupná několikrát denně, a co víc – krásně čistá. Jste čtyři dny od civilizace, všechno sebou.

Základem je správně sedící batoh, je nutné sbalit věci na 3-5 dní, sebou raději teplé oblečení a pevné boty. Stany jsou samozřejmostí a velmi nápomocné jsou treckové hole. Hodí se tak tři čtvrtinu celé cesty krom náročnějších horolezeckých úseků a nápomocné jsou i k zahánění zlých psů, co vás nechtějí pustit dál.

Výstup se dá začít z vesnice Sebesu de Sus, je přístupná autem z města Sibiu, které je napojeno na dálnici 1.

Na přelomu července a srpna je tu celkově málo turistů (celý den tu člověk nikoho nepotká), sezona a nejnavštěvovanější měsíc je září.

1. vesnice Sebesu de Sus (443 m) – nastoupání 1 600 výškových metrů – sedlo Saua Surului
2. Saua Surului (2113 m) – výstup na vrchol Vf. Budislavu (2343 m) – sestup k jezeru Avrig (2007 m) – výstup na horu Scara (2 306 m) – bivak Scara (2146 m)
3. od bivaku výstup na horu Serbota (2331 m) – obcházení přes údolí – výstup do sedla Kleopatry a následně na vrchol Vf. Negoiu (2535 m) – sestup ke jezeru a bivaku Caltun (2135 m)
4. sestup od jezera do komplexu Piscul Negru

Zbývá ještě druhá, východní, polovina pohoří Fagaraš. Slavná silnice Transfagarasan ho půlí zhruba v té polovině, dá se přejít vrchem a pokračovat po hřebenovce až k nejvyšší hoře Rumunska, Vf. Moldoveanu a na konec. Celé pohoří je možné projít za 7 – 10 dní.

Treky v Rumunsku