Capatani a Paring: Túra zapomenutými kouty rumunských Karpat

Louky a strmé srázy národního parku Buila

Po celodenním kodrcání se vlakem vyskakujeme v rumunském Ramnicu Valcea a taxíkem se přesouváme do vesničky Babratesti, jež je vstupním místem do národního parku Buila. Po pár kilometrech necháváme za sebou poslední domky i zpevněnou cestu a míříme k horám kousek před námi. Už první den pociťujeme, že tento výlet nebude úplně zadarmo, když několik hodin stoupáme lesem ke klášteru Patrunsa, zasazenému do krásné krajiny přímo pod horami.

Po potyčkách s místní krávou, jejíž útoky celou noc odrážíme, vstáváme ráno nevyspalí a žlabem přes les šplháme do sedla na hřebeni národního parku Buila. Krásné vápencové stěny se blýskají na slunku a kontrastují se svěže zelenou trávou. Pokračujeme na nejvyšší vrchol národního parku – Vanturarita Mare (1885 m).

Buila je malý, přesto nádherný hřeben pohoří Capatani. Na jednu stranu se svažují travnaté pastviny a na straně druhé padá ostrý zlom a stometrové skalní stěny desítky metrů dolů. V dáli na obzoru už můžeme spatřit náš cíl pro několik dalších dní. Sestupujeme pod hřeben a nocujeme u kláštera Pahomie.

Nástrahy rokle Cheia

Následující den sestupujeme k řece Cheia a proti jejímu proudu zvolna stoupáme hlubokým údolím. Cesta nás dovede až k několik set metrů hluboké rokli, kudy řeka protéká. Za slušného počasí jde soutěska Cheia projít po jejím dnu. My volíme značenou cestu zhruba v polovině její stěny, ke které se musíme vyškrábat lesem. Úzká pěšinka se vlní ve skalní stěně pár set metrů nade dnem i pod vrškem propasti. Není divu, když jde o nejhlubší soutěsku v Karpatech. O nějakém jištění si můžeme nechat zdát.

Zrovna když jsme uprostřed soutěsky, začne se z temné oblohy valit déšť. Kameny a kořeny se tak stávají ještě zrádnější. Naštěstí necháváme exponovaná místa za sebou a stezka nás svádí k vodopádům na dno rokle, kde pod skalním převisem přečkáváme liják. Z mokrého lesa se kouří a skalní stěny se halí do mlžného závoje. O necelý kilometr dál se rokle rozestupuje a my zůstáváme na noc u chaty Cheia.

Opuštěné pastviny pohoří Capatani

Celý příští den stoupáme vzhůru k vrcholu Gera (1886 m) na dalším z hřebenů pohoří Capatani. Široká cesta se vlní krásným listnatým lesem. S přibývající výškou dostává krajina jinou podobu. Buky nahrazují smrky. O kus výš řídnou a objevují se mýtiny plné borůvek a brusinek. O dalších pár set metrů výš už stromy mizí úplně a vycházíme na travnatý hřeben s vrcholy kolem dvou tisíc metrů. Bohužel tu zrovna fučí ledový vichr a po kopcích se válí husté mraky. Na opuštěných kopcích potkáváme jedině pastevce se stády ovcí.

Tábořit se tu dá téměř kdekoli, každý večer ale preventivně odcházíme kus od stanů pověsit na strom potraviny. Přece jen jsme v krajině velkých šelem. Jedinou noc nocujeme ve volně přístupné turistické boudě Ursa pod stejnojmenným vrcholem. Ačkoli jdeme po hřebeni, za den nastoupáme okolo kilometru převýšení. Nádherná krajina a výhledy ale stojí za to.

Do výšin národního parku Paring

Po několika nádherných dnech plynule přecházíme do národního parku Paring, který ukrývá stejnojmenné druhé nejvyšší pohoří Rumunska. Charakter krajiny se nemění, celé dny se touláme travnatými pastvinami, jen vrcholky jsou vyšší a vyšší a přibývá vykukujících skal. Reliéf krajiny nejednomu připomene slovenské Tatry. Před sebou ještě pořád nejvyšší bod celého přechodu – Parangul Mare (2519 m).

Škoda, že slunečné počasí odvál silný vítr. Na severní straně se drží omrzlá tráva a kousek pod vrcholem se povaluje sníh. Počasí trochu kazí výhledy, a tak rychle sestupujeme do nižších poloh. Poslední večer táboříme přímo na hřebeni, kde si užíváme západ i východ slunce. I dnes ráno mrazík čaroval a tráva je plná třpytivých krystalků. Dole v údolí se povalují mraky a zakrývají město Petrosani, kde odpoledne ukončujeme přechod této krásné a málo navštěvované části Karpat.

Mapy: Mapy NP Buila a hřebene Capatani se prakticky nedají sehnat. Překvapivě jsme se k nim dostali v klášteře Patrunsa. Mapa oblasti Paring je k sehnání v Praze.

Počasí: Přechod je vhodný od brzkého léta do podzimu. My zvolili přelom září a října, kdy je ráno třeba počítat s mrazíky.

Voda a jídlo: Veškeré zásoby jsme si nesli v batohu. Jídlo se dá občas pořídit v klášterech nebo na chatě Cheia, ale rozhodně na to nespoléhejte. Na vodu jsme vždy alespoň jednou denně narazili.

Obvyklé věci na turistiku včetně trekových hůlek a pohorek. V létě nezapomenout na sluneční brýle a opalovací krém. Dále pak věci na spaní (stan, spacák, karimatka) a vaření (ešus, vařič, plynová kartuše atd.)

Nejlépe vlakem přes noc, zpáteční jízdenka vyšla na 3500 Kč.

Kamenné mohyly na nejvyšším vrcholu hřebene Capatani – Nedeia (2130 m)