Přírodní krásy Zillertalu vystihuje legenda, kterou s naivní hrdostí vyprávějí místní: když Stvořitel modeloval nejkrásnější kouty Země a zrovna nevěděl, jak dál, tak se na chvilku zastavil a přemýšlel. Jak pokračovat? Snad mořem s krásným písčitým pobřežím, lemovaným palmami? Dostal ale lepší nápad, jak dotvořit pozemský ráj. Vymodeloval překrásné hory, zčásti zaledněné, zčásti skalnaté, vystupující vysoko nad údolí, a tomuto ráji dal jméno Zillertal.
Přitažlivost okolních hor je dána především smělou a mohutnou stavbou vrcholů a hřebenů, které ostře kontrastují s rozsáhlými plochami firnovisek a ledovců. Nejmarkantnějším vrcholem je Olperer, vysoký 3476 m.
Zillertalské údolí je téměř 30 km dlouhé. Nachází se ve východní části Tyrolska a táhne se podél stejnojmenné řeky, chráněné ze všech stran třítisícovými Zillertalskými Alpami, pouze na jih je otevřené do údolí Innu. Horní část Zillertalu se rozděluje na čtyři údolíčka, kterým místní říkají Gründe: Zillergrund, Stillupgrund, Zemmgrund a Tuxertal. Ve dvou z těchto údolí byly vybudovány přehradní nádrže, napájené vodou z ledovců.
Ledovec Hintertux je využíván lyžaři po celý rok. Lanovka zde vede až do výšky 3250 m – nejsou to snad ideální předpoklady pro prašan? Ledovcový areál je vybaven 18 vleky a lanovkami s kapacitou 25 000 lyžařů za hodinu. Hintertux lze navzdory subjektivním námitkám vyhlásit za krále mezi rakouskými ledovci. Ze zmíněné výšky 3250 m vedou jak náročné, široké byť kratší severní svahy (Gefrorene Wand), tak i mírnější jižní, pěkný, ledovcem dobře pokrytý svah až k restauraci Tuxerfernerhaus. Na Tuxerském ledovci si slunce a sněhuchtiví lyžaři mohou prodloužit sezónu až do léta; nedočkavci a trénující závodníci ledovec „okupují“ od časného podzimu. Lyžaře překvapí nejen promyšlený řád skibusů, které zdarma pendlují celým Zillertalem a do Hintertuxu mezi penziony, hotely a dolními stanicemi lanovek, ale i skutečnost, že lze zdarma místo skibusu využít nostalgické úzkokolejky, která spojuje Zillertal s údolím řeky Inn. Tam mohou zájemci přesednout na jednu ze tří rakouských zachovalých „zubaček“, a sice na ozubnicovou dráhu v Jennbachu k největšímu tyrolskému jezeru Achenskému. Dodnes zde jezdí parní lokomotivy, vyrobené v roce 1889 ve Florisdorfu, který je dnes vídeňským předměstím. Prastaré mašinky jsou zážitkem technicko-historickým i přírodním – vždyť Achenské jezero leží na úpatí velehor ve výšce 930 m! Ale zpět do Zillertalu: Promyšlená síť skibusů, železnice, spolehlivá infrastruktura, ale zejména nekonečné lyžařské terény, čítající celkově 400 km sjezdovek propojených 154 lanovkami, na kterých platí jediná lyžařská permanentka, činí lyžování v Zillertalu bezkonkurenčně různorodým, kvalitním a přitom cenově výhodným.
Zillertal je jedním z rakouských středisek s nejstarší tradicí. Sami Rakušané ho nazývají mekkou lyžařů. Kromě lyžařů si zde dostaveníčko dávají i sáňkaři, které zde očekává 18 drah o celkové délce téměř 40 km. Není to záležitost pouze pro „profíky“. Romantikové i celé rodiny sjíždějí za měsíčního svitu či umělého osvětlení nebo s hořícími pochodněmi, často posilněni svařeným vínem, z horské chaty dolů do údolí. Západem slunce nekončí díky umělému osvětlení den ani pro lyžaře. Osvětlený je vlek Hinteranger, Tuxu, kde se ve čtvrtek scházejí snowboardisté, a denně sjezdovky v Hochfügenu a noční lyžaře nezklame ani Mayerhofen. Jsou to v neposlední řadě i horské chaty, které získávají srdce příznivců lyžování v Zillertalu.
Obyvatelé Zillertalu jsou známí svou pohostinností. Návštěvníkům neunikne jejich upřímná srdečnost, vynikající a bohatá kuchyně, ani pálenka obstler. Nezapomínají na dávné tradice předků a většina z nich se neděli co neděli obléká do lidových krojů a navštěvuje bohoslužby ve zdejších kostelíčcích. Boží svatostánky jsou roztroušené po celém údolí a jejich štíhlé i baňaté kostelní věže ční vysoko nad vesnicemi. Někde mají červenou, jinde zelenou střechu. To proto, že kdysi tudy probíhala hranice mezi salcburskou a brixenskou diecézí. Červená střecha označovala příslušnost k brixenské oblasti, zelená k salcburské. Tak jako dříve, jde se i dnes z kostela do hospůdky na obstler a trochu si popovídat. Třeba o lovu, protože většina mužů se hrdě hlásí k mysliveckému, nejoblíbenějšímu z četných spolků. Při takových ale i jiných příležitostech si rádi zazpívají i zajódlují. Chloubou místních vesniček jsou stará selská stavení s malovanými fasádami, kterým se říká Lüftlmalerei. Průčelí domů oživují výjevy s náboženskými, loveckými či přírodními motivy i pestré ornamenty a k tomu v létě rozkvetlé květiny v oknech.
V dřívějších dobách, kdy hory představovaly spíše drsné překážky než lákavý turistický cíl, byl život v Zillertalu opravdu těžký: neúrodná půda, minimum pracovních příležitostí. Mnoho lidí proto údolí opouštělo, aby hledali práci jinde, anebo se mimo rodné údolí snažili prodávat hospodářské přebytky jako sádlo, sýr, ale i celý dobytek. Značné oblibě se těšila zillertálská pálenka obstler. Její výroba dávala práci kořenářům, paličům, obchodníkům i pašerákům. I za hranicemi Rakouska byli známí zillertálští obchodníci s rukavicemi, které se však vyráběly v Bavorsku. Později, v 17. a v 18. století, prosluli zdejší mastičkáři, kteří nabízeli masti, oleje, tinktury pro lidi i jejich dobytek. Zdroj obživy představovala do minulého století těžba rud i vzácných kovů. V hoře Hainzberg se těžilo zlato, v Roßruggu se těžil granát, který se posléze prodával českým sklárnám. Až do druhé poloviny našeho století se těžila měď a magnezit.
V samém centru údolí leží Zell am Ziller, městečko s 1800 obyvateli, které je nejstarší obcí Zillertalu. Jak již název napovídá, je jeho historie spjata s klášterem a kostelíkem (z latin.= cella). O něm se dochovaly zmínky v nejstarších salcburských kronikách z doby kolem roku 1200, kdy byl Zell významným sídlem probošta. Náboženskou i správní důležitost si Zell udržel dodnes. Zell se rovněž může pochlubit bohatými tradicemi, které jeho obyvatelé po celá staletí ctí. Obzvláště oblíbená je velká lidová slavnost, zvaná „Gauderfest“. Na programu je hudba, tanec, zápasy muže proti muži i proti kozorohu, ale samozřejmě nechybějí klobásy (Gauderwurst), ani pivo (Gauderbier), které se vaří ve speciálním pivovaru od roku 1500 a jehož původní majitelé jsou duchovními otci těchto bujarých slavností. Stručně řečeno – historie a tradice vás v Zell am Ziller doprovází na každém kroku. Nikterak však nebrání sportovnímu vyžití, především lyžování. Vysoko nad Zell vás vyveze ve dvou sekcích moderní kabinová lanovka. Ocitnete se v blízkosti třítisícovek a údolí, tvořené říčkou Ziller, vám připadne nicotné oproti báječným možnostem lyžování v této aréně, nazvané podle jejího dominantního vrcholu Kreuzjoch (2559 m). V sezóně 1999-2000 se lyžaři zaradovali z průlomu v letitém zákazu výstavby nových lanovek v Rakouských Alpách – otevřena byla nově propojená tyrolská lyžařská střediska Kreuzjoch nad obcí Zell am Ziller Königsleiten a Gerloßem s novým názvem „Zillertálská aréna„, čímž se stává nejrozsáhlejší a nejatraktivnější oblastí Zillertalu se 135 km sjezdovek a se 47 lanovkami! Lyžování v nově vzniklé aréně je zaručeným zážitkem díky šťastné souhře kvality tratí, sněhové jistoty a nádherných výhledů na okolní třítisícovky.
Zell am Ziller obklopuje z jedné strany romantická vesnička Aschau a z druhé světoznámý bombastický Mayrhofen. Předkové dnešních obyvatel mu dali do znaku kozoroha se zlatými rohy, inspirováni spoustou zvířat, která se kdysi na okolních skalách pásla. Dnes žije v Mayrhofenu 3300 obyvatel, kteří se rádi chlubí tím, že v jejich obci je více turistických cest než silnic a více horských vůdců než policistů. Mayrhofen vznikl ve středověku jako součást Zell am Ziller, od něhož se oddělil již v 17. stol. Dnes je jeho nejslavnějším občanem, horolezec Peter Habeler, který zdolal v roce 1978 spolu s Reinholdem Messnerem Mount Everest bez kyslíku a na svém kontě má i další, mezi horolezci ceněné výstupy: severní stěnu Matterhornu, „velké stěny“ Yosemittech včetně pověstného El-Capitana a celé řady himalajských osmitisícovek. Své zkušenosti nyní předává žákům ve své horolezecké škole. Lyžařské terény obklopují Mayrhofen po obou stranách údolí. Na jedné straně lze kabinovou lanovkou vyjet na Ahorn a zde vychutnávat mírné slunné svahy s vleky, a nebo se vrhnout vstříc dobrodružství na nefalšovaně černé sjezdovce. Na druhé straně se otevírají rozsáhlejší lyžařské terény, tvořící lyžařskou houpačku mezi Mayrhofenem a Schwendau přes vrchol Penkenu, vyhlášený v roce 1956 za přírodní rezervaci, jejíž smysl zpochybnila pozdější výstavba lanovek.
Rozsah lyžařských i jiných možností Zillertalu ve všech jeho 11 střediscích a ohromující panorama hor si člověk bez vlastní zkušenosti těžko představí. Návštěva Zillertalu není pro našince problémem, vždyť jej od Prahy dělí jen něco málo přes 500 km, tedy přibližně 6 hodin jízdy.
Délka sjezdových tratí (km) 448
Těžkých 48
Středních 295
Lehkých 105
Počet lanovek a vleků: 148
Kapacita (os./hod.) 181.600 =údaje zahrnují celý Zillertal
Autorka je majitelka sportovní CK Trip
