V posledních několika letech došlo k obrovskému rozvoji pohybu na tuleních pásech po upravených sjezdových tratích. Na stoupání na lyžích nebo splitboardu se vrhlo velké množství lidí, kteří chtěli využít výborných sněhových podmínek a nechtěli být zavření mezi čtyřmi stěnami. Všudypřítomným fenoménem se tak stal fitness skialp po sjezdovkách.
Co je to fitness skialp?
Do kategorie fitness skialp můžeme zařadit aerobní aktivity spočívající v jednom či opakovaných výstupech s tuleními pásy (skialp, telemark nebo případně i splitboard) po upravených sjezdových tratích s následným sjezdem. Před pár lety bylo možné zahlédnout na sjezdovkách lidi stoupající na lyžích jenom na začátku a konci sezóny, kdy ve volném terénu nebyl sníh. Potom přišel rok 2020 a s ním COVID-19, který nastartoval obrovský boom fitness skialpu. V „covidových zimách“ byl plošně zakázán provoz lyžařských přepravních zařízení, ale individuální pohyb na sněhu byl omezen jenom dočasně a lokálně. Zájemci o pohyb na sněhu tak doslova vzali útokem prodejny a půjčovny skialpinistického vybavení. Některé lyžařské areály tak byly dost přelidněné.
S odezněním COVIDu-19 zájem o pohyb vlastními silami do kopce opadnul, ale i tak je nesrovnatelně vyšší oproti tomu, co bylo před pěti lety. Adekvátně na to zareagovali i v řadě lyžařských středisek, kde v provozní době umožňují stoupání na tuleních pásech vyznačeným koridorem nebo po okraji sjezdovek. S množstvím lidí se k tomu ovšem přidalo placení za vstup na sjezdovky pro výstup, které je někde dobrovolné, jindy vyžadované a kontrolované. Placení za využití upravených sjezdovek je více než pochopitelné, neboť výroba technického sněhu je dost náročná na zdroje a následná úprava sjezdových tratí je nutná každý den.
Fitness skialp a základní výbava
Zjednodušeně se jedná o pohybovou aktivitu, kdy jsou k výstupu využity tulení pásy a sjezd je po sjezdovce. Variant fitness skialpu je několik, od základní aerobní pohybové aktivity, kdy cílem je pouze výstup a sjezd je podružný, až po maximální tréninkovou zátěž ve výstupu a co nejrychlejší sjezdy. Od toho se odvíjí také použité vybavení a výstroj. Z povinné výbavy je možné vyloučit lavinovou trojici, lavinový batoh i velký batoh. K výstupu a sjezdu je možné použít samozřejmě jakékoliv skialpinistické vybavení od těžkých lyží a rámových vázání až po ultralight. Pro aerobní procházky můžete použít opravdu cokoliv, ale jedete-li na výkon, je vhodné maximálně odlehčit.
Skialpinistické boty se tak používají lehké až závodní se stahováním Boa bez ohledu na flexi – na hodnoty 110-130 u fitness skialpu zapomeňte. Vázání je převážně pinové a co nejlehčí. Výhodou je použití některých ultralight závodních vázání o hmotnosti několika desítek gramů na kus. U fitness skialpu je sjezd podružný, takže brzdičky klidně nechejte doma a používejte pojistné řemínky.
Nevýhodou řemínků je ovšem o něco delší manipulace s nimi při přepínání mezi výstupem a sjezdem a naopak. Lyže na fitness skialp jsou nejlepší lehké a krátké závodní, na kterých do libovolného kopce doslova poběžíte. Ve sjezdu po sjezdovce sice budete „vydrncaní“, ale to nevadí. Jen pro „extrémisty“ jsou určené závodní lyže na vertikál, které nejsou doporučované ke sjezdu. To znamená nahoru na tuleních pásech a dolů lanovkou.
Jelikož se fitness skialp provozuje v lyžařských střediscích, nepotřebujete ani batoh. Nahoře sundáte tulení pásy a po jejich smotání je strčíte pod kombošku nebo pod bundu. Dole tulení pásy vytáhnete, nasadíte a můžete zase „běžet“ vzhůru. Občerstvení máte k dispozici v restauracích v rámci lyžařského střediska nebo ve svém vozidle na parkovišti.
Potřebujete na fitness skialp umět lyžovat?
Obecně lyžovat nemusíte umět vůbec. Samozřejmě se ale předpokládá, že dokážete svah alespoň sesunout nebo zplužit. Fitness skialp má pro mnohé velkou výhodu v tom, že se provozuje na upravených sjezdovkách, takže se dolů dostane každý, kdo se udrží na lyžích s menším množstvím pádů. Stoupací koridory nebo rolbou upravené pásy na stoupání mají většinou sklon modrých až červených sjezdovek, takže nejsou nutná ani stoupací železa na vázání.
Kde a jak se pustit do fitness skialpu?
Předchůdcem fitness skialpu v České republice byl skialpinistický areál Skialp nad Hrobem v Krušných horách, kde byly vyznačeny výstupové trasy různé náročnosti ve vzrostlém lese s následným sjezdem po sjezdovkách. Vzhledem k převýšení cca 280 metrů od parkoviště na vrchol bylo vhodné absolvovat tři až pět výstupů, aby došlo k únavě.
V současné době je pro fitness skialp asi nejpřívětivější lyžařský areál Bílá v Beskydech, kde se pořádá i řada denních i nočních závodů. V rámci Koruny Beskyd je to třeba závod, kdy se měří pouze čas výstup při více kolech, takže nezáleží na sjezdu. Ačkoliv mají vyznačeno, že pohyb vzhůru je možný pouze okrajem jedné sjezdovky, řada návštěvníků to nedodržuje.
V Krkonoších je tradiční závod Noci tuleních pásů, kde je trať jen částečně vedená po sjezdovkách. Za ryzí fitness skialp je možné považovat skialpinistický Den nahoru a dolů ve Špindlerově Mlýně, kde se opakovaně stoupá od dolní stanice lanovky na vrchol Medvědín a sjíždí se libovolně po sjezdovkách.
V zahraničí je možností nesrovnatelně více a s větším převýšením než v České republice. Například na Slovensku je na obou stranách Chopku vyznačeno několik výstupových tras. V rakouském Totes Gebirge je potom populární fitness skialp na Wurzeralmu, kde je rolbou upravený samostatný pás pro základní výstup 600 výškových metrů. Podobně je upraven pás i ve středisku Pischa ve švýcarském Davosu, kde se ale pro sjezd předpokládá spíše freeride. V německé části Šumavy, hned za hranicemi s Českou republikou, je populární lyžařské středisko Grosser Arber, které jako jedno z mála má otevřenou alespoň jednu výstupovou a sjezdovou trať až do deváté hodiny večer právě pro fitness skialpinisty, kteří se na lyže chtějí dostat ve všední den po práci.
Platit, nebo neplatit za využívání sjezdovek?
V mnoha lyžařských areálech pochopili, že pohyb na tuleních pásech je dalším v řadě, s nímž se musí počítat stejně jako dříve s akceptací snowboardingu. Tato nová zákaznická skupina může být lokálně dost velká, a proto se začal vybírat poplatek za využití upravovaných sjezdovek, které je nutné rolbovat, a v současné době je nepostradatelná také výroba umělého sněhu. Vše z tohoto je finančně náročné, a proto někde zavedli dobrovolné příspěvky, jinde vyvěsili cedule s QR kódem na placení, a někde to i striktně kontrolují. Příspěvky se obvykle pohybují v rozmezí 100-200 Kč na den. Dosud není známo, zda v ČR nebo v blízkém zahraničí je možná i měsíční nebo celosezónní permanentka.
Fitness skialp ano či ne?
Fitness skialp je možné vřele doporučit jako další z mnoha aerobních pohybových aktivit pro období se sněhovou pokrývkou. S jeho provozováním se pojí pouze jediná nevýhoda, kterou je omezení možného využití na dobu otevření lyžařského střediska. Není totiž nic horšího, než když do čerstvě urolbovaných svahů najedou za svitu čelovek lyžaři, kteří je rozjezdí, a návštěvníci lyžařského střediska druhý den místo na „manšestru“ jezdí v oraništi.
Pravidla pro fitness skialp se můžou lišit, ale obecně jsou základní tato:
- Pohyb na tuleních pásech pouze po okraji sjezdovky nebo ve vyhrazeném koridoru
- Vstup na sjezdovky v omezenou dobu v denních hodinách
- Zákaz pohybu po sjezdovkách, když jsou upravovány rolbou
- Zvýšená opatrnost v případě terénních nerovností a u křižování sjezdovek či tras
POZOR: Před provozováním fitness skialpu v jakémkoliv lyžařském středisku se nejprve seznamte s podmínkami, které provozovatel střediska stanovil pro výšlapy na tuleních pásech a následné využití sjezdových tratí.
Tip: Zajímá tě, proč platit za fitness skialp? Přečti si náš článek na www.tulenipasy.cz
