HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Dědictví Karla Reitenbergera – trasa historickým jádrem lázní

Lázeňská čtvrť Mariánských Lázní, rozložená v údolí po obou březích Třebízského potoka, ale i blízké lesnaté okolí s výletními restauracemi, hotely, pavilonky, vyhlídkami a minerálními prameny nabízí možnosti nepřeberného množství pohodlných procházek. Lázeňským hostům tu slouží několik krátkých okruhů se zvláštním značením (svislé barevné pásy), které je možné vzájemně kombinovat. Naše trasa, která vám představí historické jádro lázní a východní okraj města, je jen jednou z mnoha možností, jak se seznámit s pozoruhodnými stavbami a historií, uzavřenou do jejich zdí.

Dějiny Mariánských Lázní jsou poměrně mladé. Ještě před čtvrt stoletím tu převládaly neprostupné bažiny, porostlé hustým lesem. Pěšiny směřovaly jen k některým minerálním pramenům, známým pouze lidem z okolí. Zásluhy o založení lázní připadají klášteru v Teplé, na jehož území zdejší vřídla po staletí ležela.Za hlavní zdroj léčebné síly jsou považovány zdejší minerální prameny, kterých na území města vyvěrá několik desítek.

Vlivem různorodého složení hornin se značně liší svým chemickým složením. Pramení z různých hloubek a jejich celková vydatnost je 400–600 litrů za minutu. Některé vytékají ze země spontánně, jiné se čerpají z vrtů. Všechny obsahují značné množství oxidu uhličitého (více než 1000 mg v litru) a proto se nazývají přírodní kyselky. Většina zdejších minerálních vod má i větší obsah železa, vytvářejícího u vývěrů rezavé povlaky. Různorodost chemického složení mariánskolázeňských minerálních vod nemá na tak malé rozloze ve světě obdoby.

Které ze zdejších pramenů jsou nejznámější? Křížový pramen vyvěrá pod Masarykovou ulicí v horní části Skalníkových sadů, obdobného složení je i pramen Ferdinandův v Úšovicích. Nejde o jeden, ale několik pramenů, Ferdinand VI je známý jako stolní voda Excelsior. V Úšovicích vyvěrá i Rudolfův pramen, užívaný k pitným kúrám u urologických chorob. Karolinin pramen vyvěrá ve Skalníkových sadech při Reitenbergerově ulici. Ambrožovy prameny jsou někdy také nazývané Prameny lásky.

Vývěry celkem tří pramenů v parku mezi Casinem a Centrálními lázněmi se užívají k pitné léčbě u některých urologických chorob a chudokrevnosti. Lesní pramen pod Třebízského ulicí má alkalické účinky.

Antoníčkův pramen vyvěrá při Palackého ulici v Úšovicích. Je to osvěžující kyselka. Mariiny prameny, vyvěrající na dvoře budovy Centrálních lázní, jsou suché vývěry (mofety) kysličnímu uhličitého, které se rozpouštějí v mělké podzemní vodě. V Mariánských Lázních se dnes léčí vybrané nemoci ledvin a močových cest, pohybového ústrojí, dýchacích cest a otylost. Léčbu tvoří koupele v minerálních vodách, pití léčivých vod, masáže, inhalace, slatinné zábaly, plynové injekce apod.

Významné jsou i vycházky do lesnatého okolí s čistým tonizujícím vzduchem.Na následující procházce se seznámíme se středem lázní a jejich severovýchodním okrajem. Na cestu se vydáme od turistické orientace na Hlavní ulici poblíž Infocentra. Pokud přijedeme vlakem, vystoupíme na žel. stanici a dáme se vpravo Nádražním náměstím, pak vlevo ulicí Hlavní k parku ve středu města a k Infocentru. Pokračujeme stále po Hlavní ulici při kraji Skalníkových sadů. Mineme hotel Bohemia a někdejší Anglický dvůr, v němž v roce 1891 pobýval Mark Twain, dále pak hotel Polonia, v minulosti známý svou košer stravou pro židovské hosty.

Podrobně si všimneme následujícího domu Chopin, původně U bílé labutě. Tady pobýval v r. 1836 Fryderyk Chopin; jeho pobyt připomíná nejen pamětní deska, ale i Chopinův památník uvnitř. V domě sídlí Kulturní a společenské středisko. Mineme rohový dům Sanssouci, kdysi majetek knížete Metternicha. O kus dál se dáme cestou vpravo krajem parku volným prostranstvím nazývaným Arnika.

Prázdná plocha po naší levé ruce zůstala po areálu dvanácti domů, který po 2. světové válce zchátral natolik, že se v roce 1977 přistoupilo k jeho demolici. Jeho horní okraj lemuje mohutný hotel Pacifik s monumentálním průčelím, který mu dala přestavba na počátku 20. století. Bydlel tu mj. ruský spisovatel I. A. Gončarov, který zde napsal část románu Oblomov. S hotelem sousedí nenápadný evangelický kostel z roku1857 v novorománském slohu, jehož výstavbu financoval pruský král Fridrich Vilém IV. V r. 1923 tu měl varhanní koncert slavný AlbertSchweitzer. – Za Arnikou se dáme vlevo a vystoupáme k pavilonu Křížového pramene. Je to empírová stavba z roku 1818, citlivě přestavěná v letech 1911–12 a 1980–92.

Pramení tu nejznámější mariánskolázeňská léčivá voda. Na pavilon navazuje půvabná kolonáda v novobarokním stylu, vybudovaná klášterem v Teplé v letech 1888–89. Je to mimořádně cenná ukázka typické lázeňské architektury minulého století, jakých se u nás mnoho nedochovalo. Její litinová konstrukce byla rekonstruována v letech 1973–81 (včetně promenády) podle projektu arch. O. Kúči. Na prostoru při jižním konci kolonády byla v r. 1986 dokončena Zpívající fontána, která citlivě dotváří lázeňské centrum.

U fontány stojí původní socha tepelského opata K. Reitenbegera z r. 1879.Od fontány se dáme vlevo po schodech ke Goethovu náměstí, v jehož dolní části stojí kostel Nanebevzetí P. Marie. Je to mohutná stavba v novobyzantském slohu z let 1844–48, postavená A. Thurnerem a J. Krannerem podle plánů mnichovského architekta J. J. Guthensohna. Fasády i interiér zdobí sochy J. Maxe.

K hlavnímu vchodu vede 33 schodů, symbolizujících 33 let Kristových, nad vchodem je erb kláštera v Teplé.V horní části Goethova náměstí stojí Goethův dům, v němž slavný básník bydlel při svém třetím pobytu. Dům pochází z r. 1818 a dnes je v něm městské muzeum. V původním stavu se tu zachovaly Goethovy pokoje i s předměty, které používal. Východní straně náměstí dominuje lázeňský dům Kavkaz, dříve Klebelsbergův palác, v němž v letech 1821–22 bydlel J. W. Goethe a v letech 1897–1909 anglický král Eduard VII.

Pod Kavkazem je nárožní hotel Hvězda z r. 1819, přestavěný v r. 1905. Mezi jeho hosty patřili hudební skladatel J. V. Tomášek, buditel J. Dobrovský, za 1. republiky pak členové světových multimilionářských rodin. – Vstoupíme do Karlovarské ulice, vlevo míjíme dům Wagner (č. 2).

Jak napovídá jméno, bydlel tu v r. 1845 německý operní skladatel Richard Wagner a právě tady vznikaly základy jeho oper Lohengrin a Mistři pěvci norimberští.Dojdeme k rozcestí a zahneme vpravo do Dusíkovy ulice. Obejdeme dolní stanici lanové dráhy (mimo provoz), za ní se pak stočíme vlevo na asfaltovou cestu, zvolna stoupající do svahu Zádubské výšiny. Asi po 400 m se dáme vpravo na cestu do lesa (provází ji místní značení). Stále mírně vzhůru dojdeme k horní stanici lanovky a za ní se napojíme na asfaltovou cestu.

Pokračujeme vpravo k mohutné budově hotelu Krakonoš. Je to zajímavá architektura, vystavěná v letech 1902–03 v novoromantickém stylu A. Heymannem a J. Königem pro hoteliéra Georga Zischku, původně číšníka. Hotel v pohádkovém prostředí inspiroval majitele k vybudování tzv. pohádkové cesty, která sem přiváděla hosty z lázní a byla doplněna plastikami s výjevy z pohádek.

Dnes už cesta bohužel neexistuje, zbyla z ní jen mohutná socha Krakonoše za hotelem, sousoší skřítků a na hotelové střeše čapí hnízdo. Už v roce 1910 přijížděly na výšinu ke Krakonoši autobusy; linku, zajišťující spojení s lázněmi, provozoval pan Zischka. (Stravování: restaurace a kavárna denně 7–22 h, v PÁ–NE odpolední čaje.)Od Krakonoše pokračujeme po asfaltové cestě kolem areálu Marienland k samotě Ticho. Za ní odbočíme na lesní cestu vlevo. (Kdybychom pokračovali silničkou, přišli bychom k rozlehlému komplexu hotelu Panorama z r. 1872 a nad ním stojící vyhlídkové věží)

Po chvíli dojdeme ke krátké odbočce na Novou vyhlídku. Pokud ji vynecháme, nestane se nic. Někdejší výhledové místo s altánem je dnes z větší části zarostlé stromy. Stále klesající cesta nás vede lesem do Pottova údolí, protékaného Pottovým potokem. Dojdeme až na kraj loučky, kde stojí pavilon Prelátova pramene. Původně se jmenoval pramen Potta, dnešní název má až od r. 1902, kdy jej zásluhou preláta dr. Helmera získal tepelský klášter. Pramen je dnes bez vody, pavilon zůstává neudržovaný a pustne.

Za pramenem jdeme krátce údolím po asfaltové silničce, která se před tratí zatočí vpravo. Na nejbližším rozcestí se dáme doprava na stoupající cestu, která serpentýnou míří ke kdysi proslulému a hojně navštěvovanému místu, bývalé výletní kavárně Červená Karkulka, původně Café Washington. Milovaly ji zejména děti, na které tu čekal pohádkový domeček s vlkem, Karkulkou a myslivcem. Objekt bohužel nedávno vyhořel a zvolna se mění v ruiny.

Stejnou cestou se vrátíme k silničce nad tratí a pokračujeme v přímém směru. Na rozcestí u trati jdeme mírně vpravo – v parku po levé ruce zůstává dřevěný pavilon Rudolfova pramene, nově zachycený v r. 1902. O kus dál sestoupíme z cesty a dáme se doleva ke kolonádě Ferdinandova pramene, přesněji Ferdinandových pramenů. Pěkná empírová kolonáda byla zřízena v r. 1826 opatem Reitengerberem. Nevracíme se na silničku, ale jdeme šikmo přes park k zatáčce Máchovy ulice, po ní pokračujeme vlevo přes potok a dál kolem výrobny oplatek Kolonáda k velké křižovatce při Hlavní ulici.

Odtud můžeme jít buď vpravo do středu lázní k Infocentru, nebo vlevo k nádraží. (Ubytování, stravování: v Mariánských Lázních jsou desítky hotelů, penzionů, restaurací i kaváren. Jejich výčet je nad možnosti tohoto průvodce. Podrobnější informace v Infocentru v Chopinově domě na Hlavní ulici. Tel. 0165/622 482.)

(Doporučujeme Slavkovským lesem ze Zelené edice.)

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: