Na podzim se duo lezců světových kvalit pustilo do zajímavého projektu, který nazvali La Dura, Dura. Tou dvojicí byli Adam Ondra a Chris Shrama. Zatímco Adam cestu přelezl už začátkem února, Chrisovi se to povedlo teprve minulý týden. Dvojice tak udělala přelez za 9b ! Jaké jsou Adamovy pocity po tomto lezeckém maratonu?
La Dura, Dura (Těžká, těžká), sám název cesty mluví za vše a také to, že jsi v cestě strávil dohromady 9 týdnů. Jak to děláš, že dokážeš být i po delší době stále stejně motivovaný a koncentrovaný?
Vzhledem k tomu, že ve Španělsku nebydlím, občas zajedu domů, potrénuju a nemyslím na projekt, tak s motivací nemám problém. Zatímco pro Chrise je to daleko náročnější, protože i když si řekne, že si dá na tři týdny od projektu pauzu a bude trénovat lezením jiných cest, tak odolat pokušení hodit tam jeden pokus, když to má v podstatě „za barákem“, je téměř nemožné. A když se ten pokus nevyvede, tak je to frustrující a demotivující. Zatímco já se vždy vrátím s čerstvou motivací, s nově natrénovanou silou a dobrou kůží. Horší jsou konce výjezdů po dvou týdnech, zvláště když se nedaří udělat pokrok. Ale na nějaké vycouvání nikdy nebylo ani pomyšlení. Prostě bylo příliš pozdě na to vzdát se.
Zmiňoval jsi, že raději projekt na čas opustíš a vrátíš se později, protože už v projektu nesílíš a jde spíš o psychiku. Jak to bylo v LDD, cítil jsi, že tě cesta stále silově posunuje nebo tě motivovalo, že jde o nejtěžší cestu světa?
Myslím, že po dvou týdnech už si člověk cestu vyladí a vypiluje. A pokud není blízko přelezu, je lepší si uvědomit, že takové formy je cesta pravděpodobně nelezitelná. V LDD jsem se na každý trip cítil v tréninku silnější a silnější, ale byl jsem velice překvapený, o jak málo jsem se poté v LDD cítil lépe. Musel opravdu hodně zesílit, abych se dostal o ty dva kroky dále. Když se tak koukám zpět, tak musím objektivně zhodnotit, že na těch předchozích čtyřech tripech jsem na to prostě neměl. Ale každý neúspěch mě motivoval dál. Že to by to byla nejtěžší cesta světa – to nebylo až tak klíčové. Důležitější bylo, že to byla pro mě nejtěžší cesta a další pokrok v mém lezení.
Takže jedeš podle plánu? Každý rok se zlepšit o jeden stupínek…
Tenhle plán už se výrazně zpomalil… 9b a 9b+ mi trvalo dva roky, 9a+ a 9b taky dva roky, 9a a 9a+ taky dva roky…
La Dura Dura začíná poněkud svižně: 15 kroků 9b/b+, mizerný rest za koleno, 8c+ a 8b. V posledních pokusech si padal v druhé části. Takže jsi spíš dojížděl na vytrvalost?
Spadl jsem z konce 8c+ části čtyřikrát. Není to typicky vytrvalostní cesta, jsou to dvě sekvence extrémně intenzivních pasáží za sebou s blbým restem. Zvláště v té druhé se hraje o všechno, každý mikrodetail a zpomalení hraje roli, ale já už jsem ji měl tak nachozenou, že jsem si mohl dovolit jít extrémně rychle při zachování plynulého pohybu bez přílišného rvaní za chyty. Dojížděl jsem na nedostatek síly, ale nepadal jsem s bandaskama tvrdýma jako šutr. Kdybych je měl, spadl bych již dřív. Ale každý pokus mě unavil víc než cokoliv jiného. Na další seriózní pokus ten den již nebyla síla.
V létě jsi v Norsku vylezl svůj prvovýstup Change 9b+. Potvrdil sis přelezem LDD klasu?
Myslím, že oběma cestám obtížnost 9b+ sluší. Cesty jsou odlišné, Change odpovídá daleko více mému stylu, v LDD jsem strávil více času. Když vezmeme nějaký prototyp lezce, tak s myslím, že bude mít stejný problém zopakovat Change jako LDD.
Těsně před přelezem z HUDY frčela zásilka několika párů lezeček Miura. Po přelezu jsem si všimla na fotce, že tvé lezečky vypadají jako nové. Nelezeš raději v zajetých lezečkách?
Lezu raději v mírně zajetých, ale pro odpočinek v koleni v LDD je potřeba co nejtvrdší lezečka, tak proto jsem musel lézt v takřka funglovkách.
Kolik vlastně párů za rok slezeš?
Zhruba 14 párů. Není to samozřejmě tak, že bych je slezl do díry na palci. Lezečky by ještě mnoho lezeckých dní sloužily, ale na nejtěžších cestách to prostě jde znát.
Ještě by mě zajímalo, jak vypadá tvé lano po 9 týdnech zkoušení?
Lano samozřejmě v průběhu roku stále měním, takže jsem cestu lezl na čtyřech různých lanech. Ale na poslední měsíční trip jsme měli nové Beal Joker 9.1mm s úpravou UNICORE a musím říct, že jsem nezažil, abych po měsíci intenzivního lezení neřezal lano ani na jednom konci.
Materiál si asi dost vychytáváš, každý gram navíc je na obtíž a tření je také třeba vychytat. Jaký bílý prášek používáš?
Používám „bílé zlato“ od Black Diamond. Je hrubé, nezanechává příliš velkou vrstvu magnézia na rukou a vysušuje dobře kůži.
A na závěr. Zase míříš do Norska. Vezeš si kromě vrtačky i rybářské vybavení?
Asi jo.
Díky za rozhovor
