S Pavlem Žofkou jsme si před festivalem Obzory povídali především o skialpinismu a profesi horského vůdce. Víte, kam chodí horský vůdce, když má volno?
Pavle, horských vůdců je v Česku stále jen něco přes dvě desítky. Jak a kdy jsi se pro tuto profesi rozhodl?
Pro profesi horského vůdce jsem se rozhodl okolo roku 2004, popostrčil mne k tomu hlavně Dušan Stuchlík, který mne zval na první běh vzdělání horského vůdce u nás. Už před tím jsme se spolu o tomto povolání několikrát bavili. To jsem ale neměl splněny ještě všechny podmínky k účasti. Ty jsem si splnil až za tři roky, kdy jsem úspěšně vykonal přijímací zkoušky. Licenci horského vůdce mám od roku 2010.
Myslím, že každý (nejen) horský vůdce má některé aktivity v horách raději než jiné, čemu dáváš přednost ty a kdy raději pošleš klienty ke konkurenci? A které geografické oblasti jsou ti nejbližší?
Moc to nerozlišuji, je to práce, která mne baví a nějak zatím naplňuje, moc si nevybírám. Ale nejbližší mi je lezení, jelikož jsem „původem“ překližkář a hlavně lezec. A taky skialp, prožil jsem si začátky skialpinismu v Československu.
Kolik dní ročně zhruba trávíš jako horský vůdce „v práci“, tedy s klienty na horách?
Každým rokem to je víc a víc, tento rok by to mohlo být i 100 až 150 dnů. Dělat tuto práci každý den se nedá, je náročná nejen fyzicky, ale někdy i psychicky, je to práce s lidmi. Ideální je k tomu dělat ještě nějaký doplněk, abys nebyl závislý jen na vodění.
Když ti napíše neznámý klient, jestli bys ho vzal třeba normálkou na Matterhorn, na co se ho budeš ptát a co by měl umět?
Dobrá otázka. Prvně jak je na tom s fyzickou kondicí, jestli je to jeho první podobná tůra, jestli o kopci už třeba něco ví, má zkušenosti se čtyřtisícovými vrcholy, svou aklimatizací, atd. Měl by zvládnout 1000 výškových metrů lezení ve skalním terénu obtížnosti III+ UIAA, základy z jištění. Dobré je, když už ví, jak slaňovat. Určitě si takového klienta, pokud ho neznám, snažím prověřit na túře, která je tomuto výstupu podobná.
Vylezl jsi nespočet skalních cest a alpských vrcholů, sjel na lyžích sedmitisícovku. Kterých svých výstupů či počinů si ceníš nejvíce?
Jejda, cením si asi všeho, co jsem dělal, všude najdeš něco. Rád si vzpomenu na přelezy cest jako je Hrana 1624 na Sulově nebo Návrat Krále v Labáku. A vlastně všech přelezů na písku… Když se nad tím zamyslím, tak si cením nejvíc toho, že na ty hory, skály, kopce a lyže ještě furt jezdím!
Na podzimním festivale Obzory se budeš ve své přednášce věnovat skialpinismu; která místa máš nejraději a proč? Když jedeš někam sám pro sebe, ne pro klienty, dáváš přednost spíše delším přechodům typu Haute Route, kterou jsi šel letos na jaře, nebo máš skialpy především jako přiblížení k zajímavým a jinak těžko dostupným sjezdům?
Jak mám na co chuť zrovna, kdysi jsem vyhledával extrémní sjezdy na lyžích, časem se pak člověk trochu zklidní, párkrát jsem byl i na skialpových závodech. Dlouhé přechody mne baví, ale musí být u toho vždy aspoň kousek pěkného sjezdu. Na akci typu „na skialpech na severní pól“ bys mě musel dlouho přemlouvat. Rád bych se zas k extrémním sjezdům vrátil, když to půjde a bude mne to naplňovat.
Kromě horského vůdce jsi i grafik a dohromady to spojuje tvá záliba ve focení na stěně i v přírodě. Jaké vybavení používáš a na jaké fotky se můžeme těšit na tvé výstavě na Obzorech?
Grafik už jen pro zábavu a fotograf v poslední době taky málo, chce to změnu. Používám momentálně tělo Nikon D810, je to novinka, která umí i parádně video, takže zas pro mne něco nového. Skla používám od Nikonu, hlavně ty s nízkou světelností. Mé oblíbené sklo je ale hlavně manuální 50.
Více o Pavlovi se můžete dozvědět na www.horskyvudce.cz.
