Ze světlem v podzemí jsem začínal s…

Ze světlem v podzemí jsem začínal s karbidkou v ruce. Pak přišly různé reflektůrky na přílbě s plochými bateriemi. To stačillo na Český kras, kde jsou tak malé prostory, že světlo se odráží od stěn a vzniká takové příjemné rozptýlené osvětlení. To vydrželo do roku 1975, kdy jsem byl poprvé v Rumunsku. Od té doby jsem chodil s karbidkou s hořákem na přílbě. Až do nedávna upředňostňovaném osvětlení jeskyňáři po celém světě. Zase krásné měkké rozptýlené teplé světlo (1500 K ?). Elektrika byla jenom jako rezerva, případně na posvícení do dálky (Duo). Pakk přisly první bílé ledky. Zpočátku ošklivě namodralé, studené. Měly výhodu malého odběru, tak se stejně začaly používat. Stále jako rezerva. První LED světlo použitelné jako hlavní byla Nova (www.speleo.co.uk). Pak přišly různé variace na Apex, ovšem ty se dostatečně nechladily. Většina jeskyňářů stále upřednostňovala karbidku právě kvůli tomu měkkému, rozptýlenému světlo. Nikdo hold neměl chuť si zlomit nohu kvůli nějaké LED lampě, s kterou nebylo moc vidět. Zlom nastal v podstatě s příchodem Scurionu, první LED lampě, která dokázala nahradit karbidku a hořák na přílbě. Dneska je těch variant hodně, včítaně slovenské http://www.krasnohorskajaskyna.sk/svetlo.html
Tož tak, V Českém krasu je to jedno, ale v pořádných prostorech, kde musíte skákat z bloku na blok, to jedno není. Na kole v noci a v lese je to určitě něco jiného, ale zkoukněte tu slovenskou variantu. Možná by stála za hřích. 🙂