Zdar, celokožená bota ještě nic neznamená. Na téměř identických itlaských Grisportech mi na jedné botě už praskla kůže v ohybu. Každá bota byla z jiné kůže – ta zdravá rostla asi pěkně na hřbetě, ta prasklá byla o dost měkčí, rostla asi blíž břichu nebohého zvířete, které za mé pohory položilo život.
Nošeny: jen o víkendech necelé 2 roky, ale pravda, každý víkend nejméně 20 Km a víc lesem a poli se psem. Takže fakt pravidelně.
Špičky se okopou, to je jen estetická záležitost, stačí větve a kameny. Ale ta kůže, to je průser. Chtělo by to vybrat lépe, nebo v nich chodit jako většina paďourů jen 4x do roka. Jsem docela rozladěný z toho, že boty do přírody před pár lety vydržely mnohem víc než ty dnešní do outodooru. Vybírej pečlivě, myslím, že všechny značky dnes děkají asi ze stejných materiálů. tom