Proprietární lahev nevidím jako problém, nutnost většího…

Proprietární lahev nevidím jako problém, nutnost většího pumpování působí spíše jako strašák na papíře. V praxi mi to o mnoho náročnější zatím nepřišlo (mám i MSR Whisperlite). Pravda ale, že ve fujavici jsem zatím nepumpoval. Zase se člověk zahřeje. Pokud člověk oželí nějaké ukápnutí z přívodu, tak lze nechat lahev po skončení vaření natlakovanou (zamknout ventil do polohy Lock) a následně jen dotlakovávat. Ano, nemyslím že by v tom byl celý fígl, ale je to o palivu a větším tlaku + mimo to i konstrukčním řešení (pumpa, namíchání a rozprášení palivové směsi). O tom, že je vařič technicky složitější není pochyb a ano to je jeho možné úskalí. Ostatně je to v textu zmíněno. Na Sibiř bych si ho asi nevzal (bez zálohy). Na druhou stranu, z jiného oboru, uvádí se, že japonská auta patří k nejspolehlivějším. Naopak jako podnětné připomínky beru možnost klouzání nádobí (hladké podpěry) i když se mi to zatím nestávalo (může být náhoda) a otázku jak se bude vařič chovat s horším palivem (běžný nebo nějak ošmelený benzín). To bychom mohli ještě zkusit. Každopádně ale musím říct, že ten vařič je děsně návykový a velmi rychle si na jeho komfort zvyknete. Přirovnal bych to asi k přechodu na samonafukovačku. Pak už se člověk jen s nechutí vrací k rozhicování XGKčka nebo Whisperlite 🙂