Po dvanácti letech, tisíci kilometrech po horách…

Po dvanácti letech, tisíci kilometrech po horách několika kontinentů, totálně prochozené podrážce a mnohokrát spravovaných švech si dovolím pár bodů:
1. do takovýchto bot jsou dvoje silné ponožky nutností – kdo to neví, ať si nestěžuje na boty;
2. nikde v článku ani v komentářích NENÍ ZMÍNĚN ZÁSADNÍ HENDIKEP TĚCHTO BOT a to je právě jazyk z jednoho kusu kůže. Jazyk vytváří takový záhyb – jamku, kam neustále zapadá sníh a zapadá tam i pod návleky. V jamce potom odtává. Je to zoufalé, zkoušel jsem jamku voskovat, igelity jsem do ní v zimách cpal, ale prostě ten sníh tam pořád zalézá a odtává (samozřejmě v teplotách nad -5, v silnějších mrazech to prašan dělá míň). Takže naposledy se mnou na sněhu byly někdy na začátku tisíciletí, pak už ne.