Dovolte, abych se připojil k diskusi. V…

Dovolte, abych se připojil k diskusi. V mládí jsem se zabýval modelařinou a vynalézáním, teď skoro v padesáti na to nemám bohužel čas. Dřívkáč jsem proto koupil přes internet. Otestovali jsme jej v září 2004 v partě 7 lidí. Jeli jsme autem z Calgary 7 dní do Whitehorse, pak kanoí do Dawson city 14 dní a pak do Tombstone mts. na Dempster hwy. a zpět do Calgary. Tábořili jsme na divoko nebo ve spartánsky zařízených levných tábořištích. Na dřívkáči jsme každé ráno vařili polévku a čaj, pak kafe na cestu do termosek. Večer pak polévku a nějaké gulášovité jídlo dle vlastní invence a z přírodních zdrojů. Nejnižší teplota, kdy jsme vařič použili bylo asi -5 stupňů Celsia,
často jsme museli vařit i za deště (počasí bylo na Indiánské léte“ nezvykle proměnlivé. Při tomto provozu jsme spotřebovali 1 monočlánek Duracel za 7 dní.

Na řece jsme vařič používali méně, od ohně se člověk v teplotách kolem nuly zahřeje lépe. Ale náramně so hodil i na rychlé rozdělání ohně. Nejúčinnější palivo byly borové šišky, ale hodně očadí nádobí. Velmi dobré je naplavené dřevo. Spotřeba dřeva(dřívek) je ale taková, že u vařiče musí jedna osoba stále sedět a přikládat.

Dřívkáč jsem volil především proto, že nikdo nezakazuje jeho leteckou přepravu na rozdíl od benzíňáku.

Jeden tip mimo pro milovníky neobydlené přírody. Rád produkuji filmy z přírody a cest a tak jsem tahnul s sebou trochu větší kameru Canon XM2. Na řece kde jsme měli dva úseky 7 dní bez jakékoliv civilizace (viz mapa Yukon territory) jsem musel řešit dobíjení baterií. Tak jsem si nechal firmou Tetom vyrobit solární nabíječku. A fungovalo to. Doba nabíjení oproti zdroji 220 V nebo 12 V je delší – baterii, která vydrží 5,5 hodin jsem na slunci nabíjel 16 hodin. Ale problém to vyřešilo.