Články

Na italské straně „krále hor“ – Monte Bianco najdeme jen málo snadno dostupných turistických cílů. Hlavní alpský hřeben zde spadá svými impozantními jižními srázy, které jsou doménou především horolezců.

Cesta plná kontrastů – od vápencových věží Pressolana přes žulovou „tatranskou“ krajinu centrálních Orobských Alp s malými ledovci a jezery až po zelené obzory západní části v blízkosti Lago di Como s bujnou, již výrazně středomořskou vegetací.

  I kdyby Karel Hubáček nepostavit nic jiného, za Ještěd mu právem náleží místo na pomyslném architektonickém Olympu. Mimochodem, víte se na úbočí hory ještě pořád dají najít zajímavé trosky bobové dráhy?

Příjemnou rychlostí, bez nástrah v podobě náročných stoupání či špatného povrchu, celou svou myslí se můžete oddávat vnímání přírody a kulturních památek cestou… Nemusíte si lámat hlavu orientací na křižovatkách a záludných odbočkách – celá stezka je totiž dokonale značená, a tak stačí jen sledovat zelené tabulky s obrázkem cyklisty<, (který na první pohled vyzařuje spokojenost…,) a s nápisem např. „Donauradweg“, většinou doplněným i údajem o vzdálenosti do další obce.

Tauernská cyklostezka sleduje tok řeky Salzach a hlavní hřeben Vysokých Taur. Po rovině napříč Alpami? To zní podezřele… Ale skutečně: Nejen po rovině, ba přímo s kopce projíždíte úchvatnou krajinou Salcburska po svěže zelených loukách a pečlivě udržovaných pastvinách, mezi seníky, selskými usedlostmi, jejichž dřevěné balkóny a okna zdobí rozkvetlé okrasné květiny.

Vzpomínáte na ženskou proradnost, kterou popsal Alois Jirásek v Dívčí válce? Divoká Šárka v ní „ulovila“ Ctirada a zmasakrovala jeho družinu. Na území Prahy 6 je dnes Přírodní rezervace Divoká Šárka. Dostanete se tam snadno – i tramvajová zastávka č. 26 a 20. Neváhejte a nastupte.

    Výstup na čedičový vrch Raná nedaleko Loun není nijak náročný. Přesto by jej návštěvníci Českého středohoří neměli minout. Místo má v sobě cosi nepopsatelného. Prostě genius loci.

    Nejvyšší vrchol Beskyd, Lysou horu zná snad každý, kdo pravidelněji obouvá pohorky. Ale s hospodou U Veličků, už to tak slavné není. Až půjdete na mohylu s podivným jménem  Ivančena zastavte se cestou na jedno, nebo na dvě… Nebudete litovat.

S chutí a pocitem zasloužené pauzy se zakusuji do Bockwurstu, uzeného dědictví NDR. S úlevou si zouvám své velmi pohodlné brusle a vychutnávám si pohled na hladinu jezera Senftenberger See, které ve mně evokuje vzpomínky na mé předrevoluční surfařské mládí na tomto jezeře. Trpce úsměvné bylo čekání na směr větru – foukalo-li od elektrárny, hladina jezera, jakož i moje a ostatní plachty plavidel, byly pokryty černým popílkem. Vítr v opačném směru nám dával spatřit vodu až k nevíře průzračnou. Ačkoliv se neřadím mezi pamětníky, byla to přeci jen nostalgie a zvědavost, která mě přiměla ověřit informace o skvělých in-linových trasách v tomto regionu.

  Fascinující kombinace lehkosti jízdy po rovinaté cyklostezce a panoramatu velehor učinila z rakouských cyklostezek, lemujících alpské řeky, nedostižný cykloturistický fenomén. Což potom na dohled od rakouské nejvyšší hory Grossglockneru.