HedvabnaStezka.cz SvetBehu.cz Pohora.cz SvetOutdooru.cz TuleniPasy.cz Pádler.cz Festival OBZORY Expediční kamera SNOW Film fest

Recenze dětských pulek Fjellpulken Childern's Pulk Classic

Recenze dětských pulek Fjellpulken Childern's Pulk Classic

Měli jsme možnost krátce vyzkoušet dětské pulky Fjellpulken Classic - saně polárního typu pro přepravu dětí v zimě. O praktických zkušenostech našeho testera z používání těchto saní v Krkonoších se dozvíte více z naší recenze.



Údaje výrobce:
Rozměry: délka:131 cm; šířka: 53 cm; výška: 50 cm
Hmotnost: 11 kg
Materiály: trup – polyester s vyztuženými vlákny, kryt - polyester
Příslušenství (v ceně): saně, čelní plexisklo s UV filtrem, krycí látka, protiskluzová podložka,  ochrana proti převrácení, standardní postroj se zkříženými popruhy, opěradlo, standardní lyžařské skládací oje
Infocena: 24 626 Kč

Příslušenství za příplatek:
Dětský spací pytel 120 cm, infocena: 2 396 Kč
Dětský spací pytel 140 cm, infocena: 2 710 Kč
Flísová vložka do spacího pytle: infocena 933 Kč
Transportní vak: infocena 1 192 Kč
Dodává: North Trappers

Jako člověk se zkušenostmi z polárních expedic jsem zvyklý na relativně pohodlný transport těžkých nebo rozměrných nákladů na saních skořápkového typu, označovaných ve Skandinávii jako pulky. Následkem toho mám při pohybu v zimní přírodě sklon k určité nezávislosti, které se nechci vzdát ani jako otec.

Přivítali jsme proto možnost otestovat originální norské sáně Fjellpulken vyrobené přímo pro transport dětí; já zvenku a můj patnáctiměsíční syn zevnitř. Já s ohromným polárním entuziasmem, Honzík s podstatně menším nadšením...

Saně jsme používali při desetidenním pobytu v Krkonoších denně, jako nezbytný transportní a dopravní prostředek při cestě k chalupě, při vycházkách a na konci při svozu dětí, materiálu a odpadků do údolí.

Pohodlný transportér

Na protaženou cestu s plně naloženými, spíše přeloženými saněmi, jsem zvolil běžky se stoupacími pásy, které považuji při delších jízdách s nákladem za nezbytné. V této fázi jsem zřejmě nejvíc ocenil široký, pohodlný a polstrovaný bederní pás. Nikde netlačí a váhu saní rovnoměrně roznáší okolo celého trupu. Všechny pevnostní popruhy jsou několikrát prošité, nítě nikde nekoukají a netřepí se. Pás je dost pevný i na tažení těžkého nákladu. Proti posunu a sklouzávání je bederák zajištěn jednoduchými nepolstrovanými kšandičkami z popruhu, které tak nebrání nasazení běžného batohu. Na bederním pásu jsou připevněna kovová očka, kam se pomocí malé kovové karabinky zapřahají tažné tyče. Pravda je, že očka jsou umístěna v místě ideálním pro tah, ale zároveň také v místě špatně přístupném. Velikost oček spolu s velikostí karabinky dělají ze zapřahání nepříjemnou vyčerpávající záležitost, obzvláště ve větru, kdy není vhodné sundávat rukavice a balancujete přitom na lyžích s těžkým batohem na zádech. Navzdory počátečnímu chvástání o nezávislosti jsem v takové chvíli býval rád, když mě zapřahal někdo jiný a mně stačilo jen zvednout ruce. Čtyřkilometrová, asi hodinu a půl trvající cesta potvrdila, že bederní pás je skutečně komfortní, nevytváří otlaky ani odřeniny.

Jako kočárek
Během vlastního pobytu sloužily prázdné saně k výletům, ať už krátkým či dlouhým. Na tyto výlety jsme vyráželi nejčastěji do volného terénu, na běžkách bez tuleních pásů. Vlivem proměnlivého počasí jsme měli možnost vyzkoušet saně na různých typech podkladu, jak v prašanu, tak v rozbředlém, vodou nasáklém sněhu, i na tvrdé, umrzlé krustě. Mou radost z pestrosti podloží Honzík nesdílel.

Při transportu dítěte je na prvním místě bezpečnost (dítěte), na druhém komfort (dítěte) a teprve na třetím komfort tahouna. První bod splňují Fjellpulken stoprocentně: protože se po sněhu táhne přímo vanička, je těžiště nízko položené a sáně nevykazují žádnou snahu se převracet. V návějích se projevila dobrá průchodnost a velice nás potěšila stabilita při přejíždění podélných hran, kde se běžné pulky na transport materiálu převrací velmi ochotně. Na bocích pulek jsou přimontovány boční lišty, jakoby vahadla, která rozšiřují základnu nízko nad terénem a převracení tak prakticky vylučují, i když při dostatečné rychlosti a správné expozici terénu jsme je dokázali položit alespoň na bok, což bylo taky asi to jediné, co Honzíka dokázalo probudit, pokud už usnul.

Korpus saní je dobře vyvážený, oblé nájezdné hrany se nikde příliš nezachytávají, i když při překonávání velkých výškových rozdílů se můžou bořit předkem a nabírat sníh. Při jízdě po tvrdém podkladu (led, zmrzlý firn) jsou v kontaktu s terénem jen dvě úzké sanice, které mají minimální tření a saně se tak znenadání výrazně odlehčí.

Řízení a tažení saní zajišťuje důmyslná konstrukce obdélníkového tvaru z kombinace kovových prvků a laminátových tyčí. Více než dvoumetrové tyče jsou, zřejmě z důvodu snadné přepravy, kloubové. Při sestavování se rychle a lehce zaaretují kovovou sponou, která ve své jednoduchosti vylučuje jakoukoli poruchovost či nespolehlivost. K saním se konstrukce montuje pomocí plastových držáků a kožených řemínků. Je tak pevně přichycena k přední hraně saní, čímž je přímo vyloučen boční či předozadní pohyb tyčí vůči saním. Pevná kovová příčka uprostřed sice zvyšuje hmotnost konstrukce, ale účinně brání vzájemnému posunu tyčí například při brzdění, zatáčení, či jiném pohybu těla tahouna. Z tohoto hlediska nelze než obdivovat léta vývoje skandinávských saní.

Procházeli jsme lesem, při sjezdech kličkovali mezi stromy, přecházeli potoky po úzkých dřevěných lávkách. Vždycky jsem se mohl spolehnout, že saně drží stopu, že jsou za mnou a nesjíždí do strany. Na koncích tyčí jsou pružinové tlumiče rázů, které pohlcují zbytkovou energii z trhů vzniklých samovolně ze setrvačnosti při pohybu saní vpřed. Není to úprava nezbytná, ale rozhodně to přináší velký komfort a dynamiku do kroku lyžaře. Během širokých oblouků při sjezdech, které jsou s jinými systémy prakticky vyloučené, drží Fjellpulken stopu i při jízdě po vrstevnici a mají tendenci zatáčky spíš řezat (zkracovat), než smykovat na vnějším oblouku. Pouze s touto konstrukcí jsem si mohl dovolit nechat oje při sjezdech cvaknuté na bederním pásu a věnovat se řízení lyží namísto řízení saní.

V tomto ohledu bych dokonce řekl, že výrobce posloupnost priorit zaměnil a komfort tahouna je výrazně vyšší, než vlastní komfort dítěte.

Dítě na palubě
Ačkoli se pulky prezentují od začátku do konce jako saně vyvinuté speciálně pro děti, nemohu se zbavit dojmu, že jde spíš o modifikaci turistického modelu k transportu materiálu upraveného pro děti. Hlavní požadavky lyžaře – držení stopy, nepřevratitelnost saní, přenos energie, tlumiče rázů, komfortní bederní pás, konstrukce dna a přídě saní, připojení tyčí, konstrukce tažného systému (stejné u lyžaře otce jako u lyžaře turisty) jsou splněny do písmene.

Požadavky dítěte jsou ale diametrálně odlišné od požadavků běžného materiálu. Co tedy odlišuje transportní saně od dětského modelu? Tepelně izolované dno, sedačka, kryt z plexiskla a hlavně spacák s flísovou vložkou.

V pokynech výrobce se praví, že Fjellpulken Childern's Pulk Classic jsou určeny pro děti od šesti měsíců, jinými slovy, že pro mladší děti je nevhodný. Patnáctiměsíční kluk se potýkal jak s velikostí spacáku, tak s velikostí saní, kde se mu ani za mák nelíbilo a v jeho věku ještě nebylo možné mu báječné výhody pulek vysvětlit, natož aby sám docenil obdivné pohledy kolemjdoucích či kolemsenesoucích děvčátek. Spací pytel je každopádně dostatečně rozměrný i na podstatně větší dítě. Pro snadný vstup má dva postranní zipy s knoflíkovou pojistkou proti samovolnému rozepnutí. Spacák, z venku v nepromokavé úpravě, je naplněn dutým vláknem a kapuce je přizpůsobena k uchycení na opěradlo sedačky, aby spacák nesjížděl do útrob saní.

Sedačka je vlastně jen opěradlo, dovolující nastavení dvou poloh – sed a leh. Nastavitelnost obstarávají dvě proti sobě působící pružiny, poté se opěradlo zaaretuje popruhem. Dítě sedí přímo na tlusté pěnové karimatce, která vystýlá celé dno. Protože je dítě navíc zabaleno ještě v kvalitním teplém spacáku, nezdá se mi to jako zápor, i když mluvit o polohovatelné sedačce v případě tuhého nepolstrovaného opěradla, umožňujícího polohu v sedě nebo v leže, mi připadá zbytečně optimistické. Upřímně řečeno, dodnes nevím, jestli poloha v leže není určena jen pro transport saní, aby opěradlo nepřekáželo, protože manipulace vyžaduje značnou sílu, aretace je neobratná a hlavně následky opakované změny polohy byly na izolační podložce dost zřetelné.

K opěradlu je dítě ve spacáku připnuté dvoubodovým širokým textilním pásem s přezkou. Zapíná se přes spacák a dvoubodové upevnění kolem pasu je naprosto nedostatečné zejména pro menší děti, kterým často prochází až přes ramena. Když se při překonávání řady terénních nerovností saně zarážely předkem do sněhu, dítě sjíždělo stále níž, až mělo pás přes ramena, přes krk či přes obličej. Protože ve spacáku není dítě fixováno vůbec, stávalo se často, že zajíždělo i stále hlouběji do pytle, což považuji za ještě horší zejména v nepříznivých klimatických podmínkách, kdy není možné mít dítě odkryté a neustále pod kontrolou, zda spí nebo se dusí. Nemohu se zbavit dojmu, že obyčejná autosedačka by zde plnila funkci lépe.

Před povětrnostními vlivy chrání dítě štít z plexi, připevněný plastovými přezkami zvenku k postranicím saní. Sklo je zabarvené do zelena a poskytuje dokonalou ochranu před větrem. Na dolní okraj je možné třemi druky připnout ochranný vak, zakrývající celé saně, takže na dítě nefouká ani při jízdě proti větru. V případě deště, sněžení či zadního větru lze celý „kokpit“ utěsnit přetažením šusťákového lemu vaku zezadu a shora přes plexi a stažením na tlačku.

Plexi drží na kloubu a je proto polohovatelné. Utažením velkých plastových matek se štít zaaretuje a jeho náklon má zřejmě kopírovat náklon opěradla sedačky, nicméně: štít se pod náporem větru samovolně skláněl stále blíž k obličeji sedícího dítě, a tak jsem utahoval a utahoval, až jsem už nikdy nebyl schopen matky povolit, takže polohovatelnost štítu, jinak velmi vítanou, jsem z vlastností pulek vyškrtl. Dalším problémem, který se vyskytl ještě před montáží štítu, bylo vyskočení plexi z hliníkového dolního rámu. Dalo se sice bez větší námahy zasadit zpět, ale oprava neměla nikdy dlouhého trvání, takže jsem ji záhy přestal provádět. Druky na upevnění vaku naštěstí nejsou na duralovém rámu, ale na plexiskle, tudíž několikacentimetrová „fuka“ mezi rámem a okrajem plastu funkčně ničemu nepřekážela.

Celé pulky jsou kryté kvalitním potahem, označovaným běžně jako „vak,“ z hrubé pevné a voděodolné látky. Není snímatelný a je připevněn přímo do horního okraje postranic okolo celého korpusu sáněk. Vpředu nalezneme dva podélné zipy kryté légou, kudy je možné se dostat buď k nohám dítěte nebo – v případě že vlastníte dosud malé dítě – k nákladu, jehož množství je nepřímo úměrné velikosti potomka. Za problematický bod vaku bych označil příčný otvor na předku saní, který spojuje konce obou zipů. Výrobce zde spoléhal pouze na suchý zip, jehož pevnost, vzhledem k exponovanosti dané části pulek, je hrubě nedostatečná.

Při stejném manévru, kdy je dítě nárazy přídě postupně zaráženo do útrob saní či klouže do nitra spacáku, může horní část, a právě suchým zipem uzavřený vak, nabírat sníh, který se dokáže protlačit dovnitř.

Vak ostatně považuji za největší nedostatek pulek. Látka není přetažena přes okraje, ale je ukotvena do nejvyššího bodu postranic. Látka není z pochopitelných důvodů vodotěsná, ale pouze voděodolná (a větruvzdorná). Při dešti ale voda nemá kam odtékat a zejména pokud zrovna nejsou saně plně naložené, vzniká před dítětem louže plná vody, které se nelze za jízdy zbavit. Při pokusu o vyzdvižení dna jezírka a vylití vody jsem docílil pouze toho, že všechna voda natekla dovnitř zmíněným předním otvorem se suchým zipem. Honzíka jsem musel ve spacáku vědomě posadit do louže a veškerý tepelný komfort pak závisel na nepropustnosti spacáku, která je naštěstí značná. Honzík, jestli vás to zajímá, nijak nadšený nebyl.

Nepochybuji o tom, že Fjellpulken má detaily Childern's pulek vyzkoušené, zejména uvážíme-li téměř hysterickou péči Norů o děti; pro tuhé skandiávské zimy s prachovým sněhem a teplotami hluboko pod bodem mrazu jsou nepochybně dokonalé, ale na českých horách, kde prostě musíme počítat s nízkými teplotami minimálně stejně často, jako s vydatným deštěm, citelně chybí nějaká spolehlivě nepropustná vrstva, třeba podobná přetahu z pevného igelitu na dětském kočárku. Po zmíněném výletě, kdy mě zastihl déšť, jsem ze saní vylil přes dva litry vody!

Nadměrný náklad
Ocenil bych vnější fixační šňůry přes vak, jež by umožnily upevnit navrch nějaký matreriál poté, co je vnitřek saní již plný. Co je platné, že dokážete zabezpečit dítě na dlouhý výlet, když pak nepoberete základní potřeby pro život v přírodě. Úložného prostoru je totiž v saních proklatě málo – najdeme ho jen vpředu, kde mají větší děti nohy. Další, podstatně menší úložný prostor, se nachází za opěradlem, ovšem pouze v poloze v sedě. Tento prostor je zpřístupněn horem nebo při zavřeném kokpitu zadním horizontálně uloženým příčným zipem opět krytým légou. Tímto zipem se kromě jiného dostaneme k popruhové aretaci opěradla a dlouhé šňůře připevněné za střed saní, která, podle mého názoru, slouží k přibrzďování saní v prudkém terénu druhým lyžařem. Sám za sebe musím říct, že ani při největším zatížení a dokonce transportu soupravy dvou pulek jsem přibrzďovat nepotřeboval, protože tažné tyče jsou tak důmyslné, že saně nemají nejmenší tendenci lyžaře předjíždět a tím přetáčet. Je ale pravdou, že těžké náklady jsem svážel na sjezdových lyžích, zatímco na běžkách je situace přece jenom výrazně horší.

Jakkoli chovám respekt k norským konstruktérům pulek, považuji ochranu dítěte před povětrnostními vlivy pro nevyzpytatelné české hory za nedostatečnou. Samotné saně mohu prohlásit za nejdokonalejší, jaké jsem kdy za sebou tahal. Z dětské „výbavy“ musím za nejlepší prvek prohlásit spacák. Ačkoliv jde o krátkou recenzi, kde obvykle hodnocení neděláme (pozn. redakce - termín krátká recenze se vztahuje k délce praktického zkoušení, nikoliv k délce článku - pokud je o čem psát, délku neomezujeme), vyzkoušel jsem pulky dost, abych mohl udělat předběžné hodnocení, které najdete na konci článku.

Navzdory některým negativním postřehům a zkušenostem považuji Fjellpulken Childern's Pulk Classic za nejlepší zimní dopravní prostředek pro dítě, jehož jízdní vlastnosti a komfort se nedají srovnat ani se zimními variantami přípojných vozíků za bicykl, ani (a to už vůbec ne) s krosničkami a různými otevřenými nosítky. Nemohu se nicméně zbavit dojmu, že všechny tyto prostředky by – zejména v zimě – měly sloužit výhradně k nezbytnému transportu a ne k výletním či sportovním ambicím rodičů. Protože z vlastní zkušenosti teď můžu říct, že ani sebelepší ochrana před větrem, sebeměkčí a sebeteplejší spacák nezaručí, že dítě bude v sáňkách šťastné. Pozn.redakce: na příští rok připravuje výrobce nový vylepšený model.

© Svět outdooru, krátká recenze leden 2012, text i foto Jan Šťovíček

 

Placené odkazy k tomuto článku:
Zde můžete zakoupit dětské a expediční saně Fjellpulken přímo od distributora.

Zde může být váš odkaz! Napište nám.

08.02.2012, Jan Šťovíček


Diskuse


Maja
Maja

Pozdravujem vas,chcem sa spytat,ci by ste nemali na predaj detske sane fjellpulken?vdaka

29. 11. 2015, 14:58:59

Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 

RSS této diskuze