HedvabnaStezka.cz SvetBehu.cz Pohora.cz SvetOutdooru.cz TuleniPasy.cz Pádler.cz Festival OBZORY Expediční kamera SNOW Film fest

To základní o vodáckých doplňcích

V článcích "To základní o ..." můžete najít přehledně zpracované ty nejzákladnější informace, které by měl každý člověk zajímající se o vybavení do přírody znát. Postupně by se zde měly objevit základní informace ze všech oblastí. Tento článek na toto téma je o vodáckých doplňcích.




PROSTŘEDKY OSOBNÍ BEZPEČNOSTI A DALŠÍ VYBAVENÍ NA VODU

Plovací vesta
Pomáhá při plavání jak na jezeru uprostřed vln, tak na divoké vodě, navíc chrání při nárazu na kameny, hřeje a zlepšuje podvědomě psychiku vodáka v obtížné situaci. Pro mládež a děti je povinná na jakékoliv vodě. Nezbytná je na rozlehlejší vodní plochy, kde doplavat ke břehu může trvat i hodinu a určitě pro řeky nad WW II. Budeme-li ji vozit s sebou stále, nic se nestane. Od roku 1997 podléhají vesty povinnému schvalování a měly by odpovídat evropské normě buď EN 393 nebo 395. Vesta by měla mít nosnost alespoň 4 kg pro děti a 6kg pro dospělé.

Pro běžnou turistiku na řekách postačuje vesta, která dobře drží na těle, nebrání pohybu a nevysouvá se při plavání nad hlavu. Není na škodu, má-li více upínacích či seřizovacích prvků než jeden. Do kajaku je lepší vesta kratší, pro kánoe a rafty může být delší. Vhodnější jsou barvy, které jsou ve vodě lépe vidět, hlavně u dětí. Tkanina z níž je vesta ušita musí rychle schnout a nesmí v ní voda zůstávat, jinak by se z plovací vesty stala „kotva”. U raftingu není na škodu ani límec, který dopomáhá lidem s minimální znalostí plavání v divoké vodě k držení hlavy nad vodou. Vhodný je límec i u dětských vest.

Helma
Chrání hlavu vodákovu před nárazy o kameny a větve nad vodou. Pro začínajícího vodáka postačuje lehčí helma bez chrániče dolní části obličeje. Může být buď se seřiditelným vnitřkem nebo na míru. Skořepina bývá z různých forem laminátu nebo z termoplastu. Vnitřek pak raději z měkkého nenasákavého materiálu. Helma je uchycena na hlavě pomocí popruhu s přezkou pod bradou.

Šňůra versus házecí pytlík
Vodák potřebuje neustále něco přivazovat, připevňovat a navazovat a k tomu používá tkaničky, provázky, prádelní šňůry nebo lana všeho druhu. „Házečka” by měla naproti tomu sloužit výhradně k záchraně kamaráda nebo vyprošťování materiálu. Než přivážeme házečkou loď na vlek, vzpomeňme si, že je to lano, na němž by zanedlouho mohl viset náš život.

Házecí pytlík je vyroben alespoň zčásti z nánosované tkaniny, na dně je kousek nenasákavého materiálu, aby plaval na hladině a 15 až 25 m plovoucího lana. V případě potřeby uchopíme vyčnívající konec lana a pytlík hodíme kamarádovi. Nejprve na něj pokřikujeme, aby zaregistroval naši snahu. Pokud se trefíme, tonoucí se chytne lana, drží jej pevně na prsou v leže na zádech a my ho táhneme ke břehu.

Špricka, šprajda či krycí zástěra
Slouží k zabránění vnikání vody do lodi největším otvorem v palubě. U otvorů ve dně je nutno použít jiný způsob. U otevřených lodí se používá špricka z nánosované tkaniny, ve středu vyztužená, aby voda stékala a nedělala uprostřed „lavór”, a uchycená k límci lodě gumovým lanem nebo lankem. Vlastní komíny bývají pevně našity a je nutno při zvrhnutí z nich vypadnout. Známá legrace, kdy řekou plavou dva vodáci spojení špricdekou, ze které se nemohou vymotat, přestane být legrací, namotají-li se na překážku. U některých velkých špricek je gumový či plastový límec a na něj je uchycena klasická malá šprajda, která při opuštění lodě zůstává na těle a nebrání v pohybu.

Na kajacích a singlkánoích se používá špricka menší a jednodušší z nánosovaného materiálu nebo z neoprenu. Neoprenová je dražší, náročnější na zacházení a údržbu, zato je v lodi více sucho. U samovylévacích nafukovacích lodí se špricka nepoužívá.

Zabezpečení lodí proti potopení
Laminát ani polyetylen neplave. Proto se z různých folií či nánosovaných materiálů vyrábí nafukovací vaky ve vhodných tvarech pro všechny lodě. Musí pasovat a být dobře upevněny, aby v případě zvrhnutí lodě nezůstaly na hladině jen vaky a loď nešla ke dnu. To platí i pro jezera, kde je hluboko a loď se na dně špatně hledá.

Lodní pytel
Při vícedenním putování se již vyplatí vozit s sebou lodní pytel. Velikost je daná tím, jaké zbytečnosti a potřebnosti s sebou vozíme. Loďák může mít od 5 do 100 l, větší loďáky jsou vybaveny popruhy na přenášení od nádraží nebo přes jez. Pytle jsou svařeny z nepromokavých a u větších pak i z oděruvzdorných materiálů. Tvary lodních vaků či vodotěsných tašek jsou různé a můžeme je použít nejen na vodu, ale ty menší i třeba na spacák. Dále se používají vodotěsné konve a soudky. Jejich nevýhodou je, že se pletou ve sklepě, nejsou-li v nich zrovna naloženy švestky. Jsou vodáci, kteří bagáž do lodi jen tak nahází. Je lépe vše přivázat, v případě zvrhnutí pak lovíme jen jednu věc.


CO S SEBOU?

Na delších cestách s sebou vodák musí vozit poměrně mnoho věcí. Prostor v lodi je omezený, a tak než odpovíme na otázku „Co s sebou?“, zamyslíme se krátce, jak náklad v lodi uložit. Měl by být vždy umístěn tak, aby se nezměnily jízdní vlastnosti lodě, tj. nejtěžší věci k těžišti a podle váhových rozdílů posádky u deblkánoe. U kajaku platí podobné pravidlo. Lodní pytel vhodného tvaru většinou ukládáme do zadního prostoru. Nejtěžší vybavení opět nejblíže k těžišti. Na často používané věci, jako peníze, pláštěnka a podobně je vhodné mít při ruce ještě jeden menší loďák, který je u kajaku vpředu a u kánoe u rukou zadáka. Samozřejmě opět přivázán. Úplně zvlášť, a také při ruce, by měla být lékárna. Správné naložení expediční lodi je umění. Náš obrázek napoví více.


VNITROZEMSKÁ VODA

Nafukovací vaky proti potopení Mohou být z PVC nebo PUR folie, jsou levnější, jejich životnost je nižší a jsou náchylnější k propíchnutí. V zimě tvrdnou a mohou se při manipulaci poškodit. Stále více se používají vaky z nánosované textilie s různými výsuvnými či šroubovacími ventily. Jsou sice dražší, ale jejich odolnost je výrazně vyšší. Navíc se dají opatřit očky pro přivázání do lodi. To je v podstatě nutnost u otevřených kánoí pro divokou vodu, kde se jiné než textilní vaky používají výjimečně.
Házecí pytlík – pro všechny akce. Široké užití pro záchranu a vyprošťování. Délky od 10 do 25 m plovacího lana, u otevřených kánoí lze délku upravit až na 35 m, aby při převržení lodi šlo doplavat s druhým koncem lana až na břeh. Házečku lze mít ve vestě, uvnitř na spodní straně paluby lodi nebo na opasku „django” systému. Vhodné je občas kontrolovat lano i obal a udržovat je v pořádku.
Nůž – divoká voda, rafting. Je třeba vždy, pracuje-li se s lany. Průvodce raftového člunu a vodáci sjíždějící extrémní toky by jím měli být vybaveni vždy. Jsou případy, kdy je nutno lano uříznout velmi rychle. Vhodný je zavírací speciál nebo raftový nůž.
Píšťalka – pro všechny akce. Snadná signalizace v místech, kde se nelze jinak domluvit.
Picí vaky, lahve – všechny druhy akcí. Zvláště v místech, kde je problém s pitnou vodou. Na expedici, kdy celý den jedeme v lodi a nemáme možnost si sundat špricku a napít se z lahve, není od věci vak umístěný např. v zadní kapse plovací vesty, ze kterého se napijeme pohodlně jen skousnutím ventilu. Nedodržováním pitného režimu oslabuje tělo fyzicky i psychicky.
Nouzový balíček – pro všechny typy akcí. V podstatě je to stará známá „kápézetka”. Měl by v ní být nožík, zapalovač, baterka, na expedici případně mapka, kompas, háčky na ryby, igelitová folie a vše co dopomůže k přežití.
Opravovací soupravy – pro všechny druhy akcí. Podle toho jaké máme vybavení, potřebujeme opravárenský materiál na loď, vestu, pádlo, oblečení. V expedičních podmínkách je to nezbytností. Kousek sklotextilu a pryskyřice, tavné lepidlo, PE tyčinka, lepidlo na neopren, spousta lepící pásky, PVC, nit, jehla a další.
Baterka – pro všechny akce. Nejlépe vodotěsná, barevná pro signalizaci, malá a lehká.
Lékárnička – pro všechny typy jízdy po vodě. K minimálnímu vybavení patří záchranná alu folie proti podchlazení, obvazové balíčky, trojcípý šátek, mulový obvaz, škrtidlo, elastický obvaz, lepicí obvaz a leukoplast, náplasti a desinfekce, případně základní antipyretikum a antibiotikum na rány. Dodává se i ve vodotěsném balení, doporučujeme občas vyvětrat a sledovat expirační dobu. Na další vybavení pro první pomoc přijdete jistě sami nebo si necháte poradit v lékárnách a určíte co je třeba.
Ochrana proti chladu – pro všechny druhy akcí, je-li chladno. Neopren, suchý oblek, suchá bunda, včetně spodního termoprádla, chňapky na pádlo, rukavice, neoprenová čepička, ponožky, boty, nátepníky a další.
Karabiny – pro všechny druhy plavby. Zavírací karabina bez pojistky – praktická, relativně levná a lze ji otevřít i zmrzlými prsty. Použijeme ji k upoutání, k instalaci kladkostroje, upevnění házečky za strom, loďáku do lodi a podobně. Druhým typem je karabina na pádlo, která se liší širokým otvíráním. Karabiny s pojistkou se na vodě nepoužívají, ale jedna na náročné expedici není na škodu.
Pásková (lanová) smyčka – repšňůra – divoká voda. Nechá se s ní bleskově připevnit lano na strom, skálu nebo připevnit kladkostroj pro vytahování jezdce či lodě. Jako náhradu lze použít i hopšňůru.
Rolny a kladky – pro divokou vodu a expedice. Pro sestrojení kladkostroje jsou lepší než karabina díky menšímu tření. Dejte pozor, aby byly otevírací z jedné strany, aby bylo možno použít k sestrojení kladkostroje házečky, která nemá volné konce lana.
Hopšňůra – „Cowstail” – pro divokou vodu. Popruh uchycený na zadním oku plovací vesty a vpředu zavěšený karabinou na poutku. Užívá se jen na vestách s integrovanými popruhy. V nepoužívaném stavu visí šňůra na těle tak, aby nevadila při pádlování a nemohla se chytit za větev či skálu. Je vždy při ruce i když měníte lodě, rozšiřuje možnosti záchrany (též při pomoci z válce ze břehu) a lze ji užít i pro samozáchranu či jako „repšňůru“. Ale pozor, hrudní popruh musí být vybaven bezpečnostní přezkou! Použití je nutné trénovat! Zásadně se nepoužívá pro vlečení čehokoli na vodě.
Záchranný systém na lodi – pro divokou vodu. Lano délky 1–2 m s karabinou pro záchranu plavce nebo materiálu, pevně uchycené na lodi. Musí jít rychle uvolnit v případě nebezpečí i pokud je v tahu. Používání tohoto systému je nutno často trénovat, aby záchrana byla bezpečná.
Signalizační potřeby – moře, vodní plochy i divoká voda. Na moři, ztratím-li se musím o sobě dát vědět. Nutnost přerušení plavby v soutěsce a přivolání pomoci, to vše jsou problémy, kdy je třeba vyslat signál a situaci řešit. Lze užít vysílačky, zbraně a pyrotechnické pomůcky. Z optických prostředků jsou vhodné signální rakety nebo stroboskopy. Jejich význam je následující: červená – nouze, SOS; zelená – odvolání poplachu; bílá – „Tady jsem“. Dále lze signalizovat ohněm, kouřem, zrcátkem, píšťalkou, trubkou do mlhy atp.
Náhradní pádlo – pro všechny druhy akcí. Lépe skládací, alespoň jedno od každého typu ve skupině jako minimum. Při vícedenních akcích raději více.
Hák na pádlo – pro divokou vodu ale i jinde. Pomůže k dosažení jinak nedosažitelného, prodlužuje pádlo a lze jím vyprostit vzpříčenou loď, zachytit jezdce pod vodou atp. Nainstaluje se na list pádla (K1) utažením šroubu a je přes očko jištěn karabinou s lanem. Použití pro vyproštění člověka jen v nejvyšší nouzi, neboť může dojít ke zranění.


MOŘE A VELKÉ VODNÍ PLOCHY

Pumpa pro vypumpovávání vody z lodi – i divoká voda. Ešusem nebo houbou lze dobře vybrat vodu na klidné hladině. Při vyplavání např. na moři a následném nastoupení bez možnosti vylití na břehu je velmi vhodné použití pumpy. Nejjednodušší řešení je ruční nebo nožní pumpa. Použít ji lze i při nandané špricdece.
Plovák na pádlo. Měl by být uložen v lodi u ruky. V případě potřeby jej navléknete na list pádla a nafouknete ústy nebo plynovou patronou. Pomůže při eskymování, pádlo plave a pomáhá při plavání.
Odtahovací lano. Nemůže-li zraněný nebo vyčerpaný jezdec sám dosáhnout břehu, je třeba přivázat na jeho příď lano a odtáhnout. Používá se tenké plovoucí lano min. délky 12–15 m na bezpečnostním opasku. V nouzi postačuje házečka. Na vlečné lodi musí být lano uchyceno tak, aby jej bylo možno rychle uvolnit v případě nebezpečí ve vlnách atp.
Vlečná kotva. Při přestávce na moři ve vlnách je prima pomocí. Je to něco jako deštník s dírou ve vrchlíku. Chrání před odnesením vlnami a větrem (nikoliv proudem). Lano je dlouhé asi 10 m, kotva je lehká, odolná k slané vodě a vybavená plovákem (nafukovacím vakem).
Palubní nebo obvodové lano – mořské kajaky a rafty. Je vedeno po obvodu lodi kolem dokola. Lze jej použít pro jednotlivé záchranné techniky na vodní ploše, pro zavěšení mnoha věcí, plovoucí vodák se jej může držet a lépe se orientovat. Lze jej využít k držení lodě i v místech s obtížným vystupováním a nastupováním. Ve slané vodě lano dosti trpí, je třeba jej občas vyměnit.
Šňůra na pádlo. Aby se pádlo neztratilo a při zvrhnutí neuplavalo, je vybaveno na žerdi kouskem tenké šňůry přivázané k lodi. Využije se i při čtení z mapy, záchranné akci a podobně, vždy když jsou potřeba obě ruce volné.
Reflexní popruhy a samolepky. Zlepšují viditelnost ve tmě, užívají se na lodi, na pádle a na oblečení. Zvláště vhodné na vodách s čilým provozem.
Radiostanice – na moře a expedice. Menší zařízení u kterých není třeba licence o výkonu cca do 500 mW s dosahem od 500 do 5000 m. V úzkých soutěskách je jeho užití problematické, ale doporučuje se pro plavbu na velkých jezerech a na moři. Výkonnější vysílačky jsou čistě expediční záležitostí.


© Malý Průvodce světem outdooru 2002

PÁDLER

Nejnovější informace a žhavé novinky ze světa vodního živlu pro všechny, kteří rádi drží v ruce pádlo najdete na vodáckém webu PÁDLER.
Dále tam naleznete aktuality a novinky na českých a zahraničních řekách, rozhovory s významnými českými vodáckými osobnostmi, reportáže z významných českých i světových expedic, novinky na vodáckém trhu nebo termínovky vodáckých akcí.


06.06.2002, Redakce


Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

• KAM NA HORY

... podle webu Pohora.cz
Trek k Milamskému ledovci
Historie na vás bude při tomto treku dýchat snad v každém okamžiku, nejde totiž jen o uměle vytvořenou cestu pro turisty. Už od pradávna byli lidé Joharu, jak je oblast údolí Milamského ledovce známá v místním jazyce, obchodníci, kteří cestovali se svými karavanami z Indie do Tibetu skrz sedla Unta Dhura a Kungribingri La.