REPORTÁŽ: Outdoorová první pomoc se nejlíp učí na vlastní kůži – vyzkoušeno na kurzu HORAL

REPORTÁŽ: Outdoorová první pomoc se nejlíp učí na vlastní kůži – vyzkoušeno na kurzu HORAL

Zastavení krvácení, vytvoření dlahy, transport raněných, hypotermický balíček, resuscitace… Tak, ruku na srdce, věděli byste si rady? Já už bych si po kurzu outdoorové první pomoci Horal od organizace ZDrSEM v případě nouze poradila.

Pocit totální bezmoci, nejistota, panika, strach, abyste nemocnému ještě víc neublížili. Možná už jste to zažili, takové pocity člověka při nějakém neštěstí často dostihnou. Základy první pomoci by měl znát každý, podle pravidla, že nevíme, kdy to sami budeme potřebovat. Čím dál do hor a od civilizace ale vyrážíme, tím víc platí, že bychom měli být připravení řadu situací vyřešit sami.

Prohlédněte si další fotografie k článku…

Učení v praxi

Jako nadšený milovník hor, trekování a ferat, ale naprostý laik v první pomoci, jsem po nabídce zúčastnit se outdoorového kurzu první pomoci Horal, s délkou 5,5 dne, nejdelšího kurzu outdoorové první pomoci pro širokou veřejnost u nás, vysloveně skočila. První pomoc jsem se učila asi naposledy na gymplu a moc jsem si toho, podobně jako ostatní účastníci kurzu, nepamatovala. Organizace ZDrSEM zastává heslo „Kurzy první pomoci zážitkem“, a právě praktickými ukázkami se člověk vše nejlíp naučí a zapamatuje.

Ryze outdoorové znalosti

Řadu dovedností, jako je tvorba tlakového obvazu, fixace dlahy, provedení hypotermického balíčku, schopnost transportovat raněného nebo příprava expediční lékárničky, v bezpečí civilizace a dojezdové vzdálenosti sanitky potřebovat nebudete, zato na horách ano.

Vše jsme si několikrát při simulacích vyzkoušeli na vlastní kůži, dokonce jsme pár simulujících raněných odnesli na svých bedrech a zjistili, že to není žádná sranda. Až v praxi často vyvstanou důležité otázky, i při simulacích se dělají chyby, ze kterých jsme se poučili. Díky opakování a praktickým simulacím jsme si principy záchrany opravdu zafixovali.

Vlastní bezpečnost především

Jakmile na zemi uvidíte zakrváceného upícího člověka, mozek reaguje zkratkovitě, přichází panika. A to i když podvědomě víte, že se jedná o simulaci v rámci kurzu.

Na prvním místě nám tedy lektoři kladli na srdce vlastní bezpečnost. Než se vrhneme do záchrany, je potřeba zkontrolovat, jestli ze skály nepadá kamení, nehrozí uvolnění další laviny nebo se na nás neřítí rozběsněný pes. Zraněnému totiž moc nepomůžeme, když sami budeme potřebovat zachraňovat.

Resuscitace je základ

Jak se pozná, že člověk v bezvědomí potřebuje resuscitaci? Zkontrolujeme po dobu 10 sekund, jestli pravidelně dýchá (lapání po dechu není pravidelně), pokud ne, zahájíme resuscitaci a voláme záchranku. A jak často mačkat hrudník a jak často dýchat? Víte? Správný poměr je 30:2 – tedy 30 stlačení a 2 vdechy.

A jestli v tomhle nemáte jasno, stejně jako já před kurzem, je nejvyšší čas se to naučit! Základní dovednosti resuscitace, kontroly dechu, stabilizované polohy a kdy ji použít, prevenci zapadnutí jazyka atd. si na kurzu zkusíte tolikrát, až si budete stoprocentně jistí, že víte, jak na to.

Neurčujeme diagnózu, hledáme řešení

Příznaky nemocí či zranění se často hodně podobají, jako laici tedy často nemáme velkou šanci určit přesnou diagnózu. Pokud jsme někde daleko od civilizace, je potřeba umět se správně rozhodnout a vyhodnotit situaci, s čím si poradíme sami, co vyžaduje transport (třeba vlastními silami během pár dní) k doktorovi a kdy budeme volat záchranu (pokud v oblasti něco takového vůbec funguje).

Na kurzu jsme prošli všechny možné běžné problémy, jako je bolest hlavy, břicha, průjem, rány, popáleniny, omrzliny, alergie, křeče, otravy, podchlazení, výšková nemoc apod., a máme jasno, s jakými příznaky si poradíme sami, a kdy naopak můžeme mít podezření na vážnější problém a je potřeba vyhledat pomoc. Např. riziko vnitřního krvácení, pokud se člověk uhodil do břicha třeba trekovými hůlkami při chůzi z kopce, jaké příznaky mají závažné stavy jako mrtvice, infarkt, hypoglykemie u cukrovkářů nebo velmi nebezpečné silné podchlazení apod.

Být připraven, ne překvapen

Pokud se pohybujeme v horách na vlastní pěst, patří první pomoc k základním dovednostem stejně jako výběr správného vybavení, čtení mapy nebo základní techniky jištění (ať už na feratách, ledovci či ve skalách). Po 5,5 dnech pod taktovkou ZDrSEMu v krásné krajině Vysočiny jsem si odvezla sebedůvěru, že dokážu v případě nouze pomoct a nebudu si připadat bezmocná. Kurz tak můžu všem milovníkům hor vřele doporučit.

zdrsem

ZDrSEM– první pomoc zážitkem z.s. je druhou nejdéle působící organizací v oblasti výuky první pomoci v České republice. V našich kurzech používáme prověřenou metodiku práce se simulovanými situacemi, které jsou následně reflektovány lektory. Praktické nácviky jsou doplněny teoretickými bloky z oblasti první pomoci. Těžištěm naší výuky jsou život zachraňující dovednosti a jejich nácvik. Po skončení kurzu by účastníci měli být schopni poskytnout první pomoc i v emočně vypjatých situacích.Kurz Horal je s délkou 5,5 dne nejdelším kurzem outdoorové první pomoci pro širokou veřejnost u nás.Více na www.zdrsem.cz nebo kontaktujte vedoucí lektorku kurzů první pomoci zážitkem Mgr. Ditu Podhadskou, DiS. na [email protected].

Autorka: Natálie Kohoutková

Natálie vystudovala žurnalistiku a mediální studia na Karlově univerzitě. Ve volném čase s oblibou vyráží ven na vícedenní treky, kolo nebo na feraty. Ráda cestuje a poznává nová místa a kultury, dovolenou nejradši tráví na horách s batohem na zádech. Na pozici šéfredaktorky časopisu Svět outdooru se jí podařilo skloubit práci s láskou k horám.

Zkušenosti čtenářů

Václav Burle burle.blog.cz.

Asi je to důležité.
2 nebo tři, jak je v titulku: Děj se odehrál v minulém roce, rovněž na začátku července. A jako na potvoru opět ta náhoda. Představitele jednotlivých rolí se letos opět čirou náhodou ve zdraví sešli. To byla sláva…

Říká se, že zmije dospělému a zdravému člověku neublíží. Není to pravda. V roce 2017 na stejnou horskou chatu přijela výprava několika botaniků, fotografů. Vydala se jako parta k vrcholům hor. Zpáteční cesta už tak veselá nebyla. Většina byla po dlouhé a obtížné štrapaci unavená, a tak se pospíchalo do zázemí chaty na jedno zlatavě napěněné. To by jeden nevěřil jak velká chuť je na pivo když už je nejhůře. Tak se stalo, že jeden brach zůstal více pozadu.

Jak se tak občas přidržoval skal, tak kouká, že mu na ruce visí zmije. A byl to neskutečný macek. Netrvalo dlouho a začalo mu být zle. Možná svojí roli sehrála i nadmořská výška. Cítil, že dál už neudělá ani krok. Začal odcházete na onen svět. A nikde nikdo. Už ve skautu, ale i v pionýru, na vojně, se do nás neustále mordovala informace, že nikdo nesmí přírodou se toulat sám. Doporučuje se pravidlo tří. Jeden ošetřuje, pomáhá a ten třetí běží pro pomoc. V době mobilu by se možná mohlo zavést i pravidlo dvou. Jenže jednou je prázdná baterie, podruhé není signál.

Z ničeho nic, jako anděl z nebes, se u něho zjevil mladý pohledný chlapec. Jak se později zjistilo zanícený botanik. Jenže náš ležící a sténající chlap mu nerozuměl. „Říkej si co chceš já ti stejně nerozumím.“ V ten okamžik mladík promluvil perefektní češtinou. A proč ne když byl ze severních Čech. Bez mrknutí oka přivolal záchranáře. Vrtulník přiletěl během několika minut. Piloti okoukli situaci, přistáli na louce v údolí a přidělali podvěs. Pak to šlo, jak se říká u dělostřelců, ráz na ráz.

Český amatérský botanik a fotograf, jeho snímky jsou úžasné, strávil pak dvanáct dnů v rakouské nemocnici. Lékaři z něj byli na mrtvici. Dělali co mohli, ale stejně se obávali, že příjde o ledviny. Tak zlé to po jednom uštknutí bylo!!! A on nebyl, tu chybu nikdy prosím neudělejte, připojištěný. Měl u sebe pouze průkazku zdravotní pojišťovny. Asi očekáváte, že následně zaplatil miliony. Nikdo neví jak se to stalo, ale následně od něj nikdo peníze nepožadoval. Vše to uřadování se vyřešilo rozumem.

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: