HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

K neznámé Chvojnici

Od každého trochu okusíme při následujícím výletu – město (Velká Bíteš), které lze dnes označit za výstavné, dvojí „protažení“ pod dálnicí, nečekaně pěkné přírodní partie bez turistického značení (tady nabírá sílu Chvojnice), pozoruhodné památky v Jinošově, lesy, skvostný rybník…

Na dohled dálnice se prostírá městská památková rezervace Velká Bíteš, zmiňovaná jako osada r. 1240 a r. 1408 povýšená na město s právem hrdelním. V 15. stol. bylo město opevněno jedním okruhem obvodových hradeb se třemi věžovými branami opatřenými padacím mostem. V hradbách byly prolomeny fortny – k nim vedly z náměstí mezi domy úzké uličky, dodnes zachované. V třicetileté válce bylo město zničeno Švédy. Do r. 1960 bylo sídlem okresu.

Centrum tvoří pěkně upravené protáhlé náměstí podél bývalé hlavní silnice z Brna do Jihlavy, v minulosti sloužilo jako tržiště. Hlavní památkou je opevněný původně raně gotický kostel sv. Jana Křtitele  ze začátku 13. stol. na místě románské svatyně. Ve 2. polovině 15. stol. vzniklo pozdně gotické dvoulodí, další přestavby následovaly v 16. a 17. stol. a barokní úpravy v 18. stol. Nejstarší stavební období připomínají okna bez kružeb a presbytář se žebrovou klenbou, v něm jsou zachovány gotické portálky. Na městské opevnění navazovalo opevnění kostela – jeho součástí byla kostelní věž s podsebitím a střílnami, polokruhové bastiony se střílnami a věžovitá brána (zvonice).

Radnice z 15. stol. byla přestavěna r. 1886. Socha sv. Jana Nepomuckého na náměstí pochází z r. 1714. V bývalém kostelíku českých bratří z r. 1414 je Městské muzeum s expozicemi věnovanými historii, řemeslům, pivovarnictví (ve zdejším pivovaře se r. 1842 vyučil sládkem budovatel plzeňských pivovarů František Poupě), spolkům aj. (otevřeno: květen – září ÚT–PÁ 8–11 a 13–16 h). Z Velké Bíteše mj. pocházeli vlastivědný badatel Jan Tiray (1835–1925) a architekt Lev Krča (1902–45). (Ubytování, stravování: hotel Jelínek 9–21 h; penzion a restaurace U Raušů PO – PÁ 7–22, SO, NE 8–20 h; Lesácká restaurace PO–PÁ 7–20, SO 7–17 h;restaurace Máj PO–PÁ 9–22, SO, NE 9–13 h aj.)

Z náměstí jdeme po červené turistické značce – scházíme k mostu přes Bítýšku a za ním uhneme ze značky vlevo na silnici č. 395 (směr Rosice). Podejdeme dálnici D1 a mírně vystoupáme na rozcestí, odkud pokračujeme do vsi Košíkov. Scházíme k původně gotickému kostelu sv. Bartoloměje  z 15. stol., přestavěnému barokně v 17. stol. Povšimneme si hřbitovní zdi – ve středověku sloužila jako opevnění.

U kostela odbočíme ze silnice vpravo a zpevněnou komunikací scházíme mezi domky do údolí – u studny na volnějším prostranství jdeme mírně vpravo a hned vlevo, stoupáme k zemědělskému objektu a za ním přímo k lesu. Vlevo kousek pod námi jako malý potok nabírá dech Chvojnice, levý přítok Oslavy. Naše cesta klesá úvozem do údolí, zatočí se esovitě a stále lesem pokračuje dál, až vyjde z porostu. Po naší levé ruce je údolíčko jako obrázek, lemované břízkami a šípkovými keři. Travnatá cesta nás přivádí na okraj Krokočína, u zemědělského objektu se mění na zpevněnou komunikaci. Přicházíme do středu vsi, přetneme silnici a pokračujeme pohodlnou asfaltkou (pozor, vjezd povolen) údolím Chvojnice.

Je to nádherný úsek cesty, meandrující potok či říčka je obklopena zelenými lukami i zalesněnými svahy na obou březích. Silnička nás provede lesem a volným terénem dospěje k soukromé zemědělské farmě. Na prvním rozcestí hned u farmy zatočíme po vedlejší komunikaci vpravo po severním okraji vsi Hluboké. Sejdeme k silnici a po ní se dáme vpravo. Volným terénem stále po silnici pokračujeme do Jinošova. Ves leží v mělké proláklině, v níž pramení Jinošovský potok, přítok Chvojnice. Poprvé se připomíná v r. 1349. Jinošov byl brzy rozdělen mezi dva majitele, stály tu dvě tvrze.

Horní tvrz vybudoval vladycký rod z Kralic před r. 1368, ale již r. 1418 byla tvrz prokazatelně pustá. Stála ve středu obce, v zahradě domu čp. 14 ji připomínají nevelké stopy v terénu. Dolní tvrz postavil měšťanský rod z Eberhardu, kterému Jinošov patřil v letech 1494–1535. Tvrz prodělala četné přestavby, tu nejvýznamnější v pozdní renesanci r. 1581. Po splynutí statku s Náměští zůstala opuštěná a dnes slouží jako fara (čp. 21). V prvním poschodí se dochoval gotický portálek z r. 1537.

Vedle fary stojí kostel sv. Petra a Pavla  s pozdně románským jádrem snad ze 2. čtvrtiny 13. stol., k němuž bylo v 15. stol. přistavěno nové kněžiště se sakristií a bočními kaplemi. Následovaly další úpravy v r. 1783, 1890 a ve 20. stol. V interiéru jsou renesanční náhrobníky ze 16. stol. Kostel obklopuje hřbitov, uzavřený kamennou zdí, přerušenou mohutnou věží. Ve zvonici, otevřené lomenými okny, je zavěšen původní renesanční zvon ze 16. stol

. Celý areál na nás neobyčejně zapůsobí. Asi 0,5 km jižně od kostela stojí klasicistní zámek Šenvald, který vznikl v letech 1826–29 přestavbou původní budovy z let 1795–98 na letní sídlo Haugwitzů. Sál původního zámku vymaloval v r. 1797 J. Winterhalder ml. Zámek není přístupný, je v něm umístěn Ústav sociální péče. Současně s přestavbou byl v r. 1827 upraven anglický park na půdorysu pěticípé hvězdy a vyzdoben drobnými empírovými stavbami.Ze středu obce (stravování, občerstvení: restaurace U Kryštofů PO–ČT 10–22, PÁ 10–23, SO 11–24, NE 11–22 h) se vydáme po červené turistické značce vedlejší silnicí (směrem na Pucov) podél kostela a fary.

Po necelém kilometru zatočíme vpravo po vedlejší komunikaci k zemědělskému objektu a dál často už rozblácenou cestou k lesu. Zdoláme mírné návrší a obloukem vlevo klesáme k rybníku Bělizna . Vpravo od cesty je pramen, kolem malebného rybníka chatová osada. Projdeme po hrázi – po pravé ruce vidíme pamětní kámen a dvě lipky, zasazené osadníky při příležitosti přechodu z 2. do 3. tisíciletí. Pohodlná široká cesta nás vede po okraji chatové zástavby k lesu – v něm zatočíme doprava a vzápětí doleva, jdeme širokou zpevněnou komunikací napříč Jindřichovskou oborou.

Vlevo mimo značenou trasu se v lese skrývá přírodní památka Olšoveček – dva malé rybníčky se vzácnými druhy ryb a obojživelníků. Přímá cesta nás přivádí až k turistické orientaci u Klusácké aleje. Pokračujeme po červené značce a dáme pozor – na dalším rozcestí ze široké komunikace odbočuje vpravo užší cesta. Po ní se také pustíme (byť v době přípravy průvodce bez informace v terénu – značku jsme objevili až po delším úseku) – je to příjemný kout, pískem vysypaná cesta lemovaná břízkami mezi jehličnatými stromy. Dorazíme na širší cestu, tu přetneme a úzkou pěšinou vysokým lesem zamíříme k hájence při silnici do Velké Bíteše.

Po poměrně frekventované komunikaci spojující Velkou Bíteš s Náměští nad Oslavou se dáme vlevo, podejdeme dálnici a vracíme se do výchozího místa našeho putování – na náměstí ve Velké Bíteši. (Při použití vlastního dopravního prostředku doporučujeme po prohlídce Velké Bíteše vynechat úseky po silnici kolem dálnice a dojet do Košíkova, kde pohodlně zaparkujeme. V závěru pak z červené značky a silnice odbočíme vedlejší silničkou přímo do Košíkova.)

(Doporučujeme průvodce Pojihlavím a Pooslavím ze Zelené edice.)

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: