Hedvábná stezka Pohora Svět outdooru Svět běhu Tulení pásy Pádler Festival OBZORY Expediční kamera SNOW FILM FEST Klub cestovatelů Praha a Brno

Základní vodácké záchranné pomůcky

Základní vodácké záchranné pomůcky

S rostoucí popularitou vodáctví roste také počet vodáckých úrazů a utonutí. Většině z nich lze velmi účinně předcházet prevencí – stačilo by vyhýbat se notoricky známým nebezpečným místům, kterými jsou například některé jezy na našich řekách za vyššího vodního stavu – ale i tam, kde selže prevence, zbývá většinou ještě chvíle času na rychlou a účinnou pomoc. Protože však je voda živel, kterému není radno stavět se na odpor, musí být vodák, který chce poskytnout pomoc kamarádům v nouzi, dobře vybaven a připraven. Tady je několik námětů na jednoduché a nenákladné záchranné pomůcky a jejich použití.



Házečka, typy a údržba

Házečka (házecí pytlík) je plovoucí lano z polypropylenu o průměru 8 – 12 mm, délky 10 až 25 m (výjimečně delší), v pytlíku z tkaniny výrazné barvy s kouskem nosného materiálu, který udrží házečku na hladině. Na konci lana provlečeného pytlíkem je uvázané oko, které bývá pro lepší uchopení vyztužené kouskem polyetylenové trubičky. Podobně bývá většinou zakončen i druhý, volný konec lana. Délka lana závisí na určení a způsobu použití. Házečky s tenčím lanem dlouhým 10 – 15 m se vejdou do kapsy plovací vesty a stačí na menší toky (říká se jim také „akční“). Do lodi je možno vzít pytlík s lanem dlouhým 20 – 25 m. Delší nemá pro házení význam, dál nelze s dostatečnou přesností dohodit.

Samotným zakoupením házečky se z vodáka zkušený záchranář ještě nestane. Před prvním použitím je tedy nutné nejprve se s házečkou a její funkcí důkladně seznámit. Nejprve je dobré vyzkoušet si, jak funguje její zapínání, překontrolovat všechny uzly a pokud má házečka některá vylepšení pro náročnější použití (např. upínací popruh, vlečné lano, kapsu na karabinu apod.), zjistit jak tyto doplňky správně a bezpečně používat. Dále je nutné nacvičit (a pravidelně trénovat) přesné házení na cíl a správné rychlé skládání házečky. Technik jak lano házečky znovu poskládat do pytlíku je několik a každý by si měl najít tu svou. Nejrozšířenější je zřejmě „štosování“ lana přehozeného přes rameno do svisle drženého pytlíku. Lano můžete do pytlíku pěchovat jednou nebo oběma rukama, jak to komu lépe vyhovuje. Základem je, že lano musí být volně poskládáno, nikoli zauzlováno, aby se při hodu volně odmotávalo.

Ve vodáckých obchodech se můžete setkat s několika různými typy házeček. Nejrozšířenější a nejjednodušší jsou házecí pytlíky válcového tvaru, uzavírané nejčastěji stahovačkou se silnější pruženkou. Tyto typy bývají i cenově nejdostupnější a dobře se hodí pro vodní turistiku. Obdobou tohoto základního typu jsou házecí pytlíky kónické, které usnadňují skládání lana. Pro kapsy plovacích vest jsou určeny házečky ploché. Ty se vyrábějí většinou v kratších délkách, a jsou proto kompaktnější a vhodnější pro divokou vodu a menší toky. Speciální raftové házečky jsou nejen delší a objemnější, ale bývají navíc vybaveny opaskem s rychlosponou, aby je mohl raftgiude bezpečně nosit u pasu, případně mohou mít očko pro připnutí do raftu. Někdy bývají doplněny dokonce kapsičkou na karabinu. Nakonec zmiňme ještě jeden kombinovaný záchranný systém, který zahrnuje házečku i vlečnou šňůru. Je to vlastně házečka se dvěma „volnými“ konci (jeden je „házecí“, druhý, krátký, na vlečení) na popruhu s bezpečnostní přezkou. Tento záchranný systém (někdy nazývaný Salamander, podle jeho výrobce) a systémy podobné jsou určeny pro specifické použití k záchraně na divoké vodě a jejich funkci a správné, bezpečné použití je nutné dobře znát a natrénovat. Pro běžné turistické použití nejsou proto vůbec vhodné a jejich cena tomu odpovídá.

Na vodě je důležité mít házečku připravenou v pohotovostní poloze tak, aby bylo možné ji okamžitě použít, ale aby přitom nikoho neohrožovala. Lze ji vozit v lodi tak, aby byla snadno na dosah, ale přitom nemohla uplavat, nebo se dokonce nerozmotávala. Další možností je její umístění do kapsy ve vestě nebo, pokud je k tomu určena (tzn., že má popruh s bezpečnostním zapínáním), okolo pasu či hrudníku. Vždy je nutné věnovat velkou pozornost bezpečnému uzavření pytlíku a zajištění volného konce lana, neboť jeho nepozorované uvolnění a rozmotání lana nejen zkomplikuje případnou záchranu, ale navíc může být ohrožen sám majitel házečky. Z tohoto pohledu jsou nejbezpečnější házečky uzavírané rychlosponou. Uzavírání stahovačkou, nebo dokonce suchým zipem, se uvolňuje snáze nejen při přípravě k hodu. Pro rychlou a snadnou manipulaci je přitom vhodné ponechat volný konec házečky (většinou též zakončený okem) vyčnívat ven, ovšem tak, aby nemohl vypadnout. Ploché typy házeček, určené do vest, mají většinou uzavírání řešeno chlopní, kterou je možné provléknout okem volného konce, a tím jej dobře zajistit při zachování jeho snadné dostupnosti.

Zavírání házecího pytlíku si zaslouží také patřičnou péči a údržbu. Je totiž nezbytné, aby šel pytlík snadno a rychle otevřít, třeba i zmrzlýma rukama. Proto se vyplatí uzávěr pravidelně kontrolovat a udržovat čistý. Je-li poškozen, je třeba ho ihned opravit nebo vyměnit – selže-li uzávěr a lano se z pytlíku vysype v nevhodné chvíli, mohlo by snadno dojít k neštěstí. I samotné lano je třeba stále udržovat v dobrém stavu, to znamená nevázat na něm žádné zbytečné uzly, nadměrně je nenamáhat, není-li to nezbytně nutné, a po použití je zbavit nečistot, nechat je rozmotané důkladně uschnout a teprve potom opět sbalit.

Lano házečky je uzpůsobeno pro záchranu z vody, nikoliv pro slaňování, lezení do skal, tahání či uvazování lodí apod., ale v případě nouze je lze samozřejmě použít i pro tyto účely. Házečku je možno použít ve spojení s několika karabinami pro konstrukci jednoduchého kladkostroje i jako lano pro upoutaného zachránce – ale to jen v případě bezpečného jištění ze břehu. Pokud dojde při akci k nadměrnému zatížení, je lépe házečku příště nepoužívat pro záchranu a vyměnit ji za novou i v případě, že poškození lana nemusí být viditelné. Lano, které už není bezpečné pro záchranu, může stále dobře sloužit pro všemožné přivazování nebo sušení oblečení apod.

 

Házečka v akci

Použití házečky v praxi je jednoduché, ale to, aby byla záchrana účinná, vyžaduje trochu cviku a zkušeností. Z praxe víme, že házečka v rukou nezkušeného vodáka může nebezpečnou situaci ještě více zkomplikovat, a dokonce ohrozit i ostatní (například házečka napjatá těsně nad hladinou v rychle proudící vodě a v nepřehledném místě nebo lano zachycené pod hladinou může znamenat smrtelné nebezpečí pro nic netušící pádlisty).

V případě potřeby zachránce otevře uzávěr pytlíku, odmotá pár metrů lana a připraví se k hodu. Dostatečně dlouhý volný „zachráncův“ konec lana je dobré nějakým způsobem zajistit – přišlápnout nohou, přehodit přes rameno nebo kolem pasu, aby po napnutí nedošlo k jeho vysmeknutí z rukou zachránce. Výhodou je, pokud jsou na břehu zachránci dva – jeden hází, druhý jej jistí, aby nebyl stržen lanem do vody. Tah lana, na němž visí vodák v proudu, bývá totiž tak silný, že je většinou nelze udržet v jedné ruce nebo bez dobrého jištění a snadno může způsobit pád zachránce do řeky. Právě proto je potřeba záchranu předem v klidu natrénovat. Když je zachránce připraven, dá zachraňovanému signál, že mu hodí lano. To znamená, že zakřičí na plovoucího nešťastníka a ujistí se, že jej postižený vnímá a sleduje lano! Teprve potom hodí. Hození lana tonoucímu, který je zcela dezorientovaný, nebo dokonce v bezvědomí, se většinou zcela míjí účinkem. V takovém případě je nutné vyslat uvázaného zachránce, což je mnohem náročnější a nebezpečnější způsob záchrany.

Lano v pytlíku lze házet spodem nebo horem. První způsob je přesnější, druhým lze dohodit o něco dál. Hod by měl být dobře mířený, to znamená přesně mezi ruce nebo na tělo, případně těsně před plavce ve směru proudu (lano na hladině plave pomaleji) a o několik metrů dál, než kde zachraňovaný ve skutečnosti je (proud lano rychle stahuje zpět ke břehu, navíc přehozením zachraňovaného mu dáváme lepší příležitost chytit se lana, nikoli pytlíku). Zachraňovaný může míření zachránci usnadnit tím, že zvedne obě ruce nad hladinu a rozpřáhne je co nejvíce do šířky – tím také zvýší svoji šanci na rychlé zachycení lana. Pokud je záchranářů více, musí spolu komunikovat a spolupracovat. To znamená jistit toho, kdo drží zatížené lano, nebo pokud se prvnímu hod nezdaří, házet další lano až tehdy, když je jasné, že to předchozí minulo svůj cíl, plavec na ně nedosáhne a ostatní zachránci jsou na další hod připraveni.

 

Nepovede-li se hod napoprvé a po ruce není další házečka, ještě není nic ztraceno. Jednou z možností je do pytlíku rychle nabrat vodu (není-li ze síťoviny), aby byl těžší, a hodit jej ještě jednou. Druhý hod už nebývá tak přesný a nelze ani dohodit stejně daleko jako se smotanou házečkou, ale na opětovné poskládání lana nebývá čas. Ještě rychlejší a přesnější metoda je použití opačného konce házečky – to ale vyžaduje důkladný trénink skládání i vrhání volného lana. Při přitahování odmotaného lana zpět se lano hned skládá v jedné ruce do úhledných smyček o průměru asi 30 – 50 cm. Pak je lze okamžitě znovu hodit, jakmile je poskládána dostatečná délka lana (často postačí i polovina délky házečky).

 

Několik dobře míněných rad pro zachraňovaného:

  • pokud je to možné, snaž se co nejrychleji v proudu zorientovat, nech se jím unášet v leže na zádech, nohama napřed, a snaž se komunikovat se zachránci
  • rozpažení rukou nad hladinou usnadní zachráncům míření a zvyšuje tvoje šance
  • sleduj letící lano a když ti nepřiletí přímo do ruky, snaž se k němu co nejrychleji dostat
  • chyť se přímo lana, ne pytlíku na jeho konci, jinak popluješ ještě pár metrů navíc (v pytlíku ještě určitě kus lana zbývá a dokud se celé neodmotá, břeh se nepřiblíží)
  • lano přehoď přes rameno (to, které je dál od břehu se zachráncem, pokud to zvládneš) a drž je pevně oběma rukama na prsou
  • zůstaň v poloze na zádech, abys mohl i v proudu dýchat
  • drž se lana, dokud nebudeš bezpečně sedět na břehu (neriskuj další pád do vody v důsledku náhlé nevolnosti, která může nečekaně přijít)

 

Některé další oblíbené záchranné pomůcky

Hopšňůra

Hopšňůra je trochu nelogický český název pro jisticí a záchrannou pomůcku označovanou v anglicky mluvících zemích jako „Cowstail“ (kravský ocas). Je to nejčastěji zhruba 0,5 – 2 m dutého popruhu s gumovým lanem uvnitř, který lze připojit k sdruženému bezpečnostnímu popruhu (též záchranný popruh, dále jen „SBP“) plovací vesty (více o plovacích vestách viz MP 2006). V tomto spojení se používá především pro sebejištění zachránce („nacvaknutí“ se na házečku při záchraně skokem do vody nebo zajištění se k  k pevnému bodu na břehu při záchraně házečkou apod.). Umístění hopšňůry na vestě na zádech a její často nevhodná délka občas svádí k tomu, že ji někteří kajakáři používají pro záchranu a vlečení materiálu (např. připnutí převržené lodi, pádla apod.). Tento způsob použití ale může být nebezpečný (snadno může dojít k zaseknutí SBP a hopšňůry s „nákladem“ se pak v proudu nelze včas zbavit) a způsobil už několik smrtelných úrazů. Pro vlečení lodí a jiného materiálu ve vodě by se měl používat některý z k tomu určených vlečných / záchranných systémů, které svou konstrukcí riziko zaseknutí minimalizují.

Smyčky, vlečná lana a karabiny

Smyčky a lana mohou být životně důležitými pomůckami pro záchranu na divoké vodě. Využijí je však spíše extrémní kajakáři než vodní turisté. Většinou se používají běžné dlouhé horolezecké popruhové smyčky v kombinaci s karabinou. Místo popruhové smyčky se též užívá plovoucí lano používané k výrobě házečky. Lano je na koncích opatřeno uzly a spojeno karabinou. Smyčky mají široké použití při záchraně, ať už na vodě či při jištění ze břehu. Patří ke standardní výbavě raftových průvodců, kteří je používají především k obracení převráceného raftu. Existuje mnoho možností využití smyčky na vodě, závisí jen na fantazii a zkušenostech. Příkladem může být tažení lodi při přenášení, její spouštění z prudkého srázu, uchycení předmětů v lodi či raftu, rychlá kotva pro více kánoí, při přenášení naložené lodi v tandemu apod. V případě potřeby a není-li jiná možnost, je též možno smyčky využít k výrobě provizorního sedáku (viz obrázek sedák). Pro připojování lan a smyček, případně k vytváření složitějších záchranných systémů se používají běžné horolezecké karabiny (pro jištění s pojistkou), případně vodácké se zvětšeným rozvorem (na žerď pádla).

Při záchraně a jištění se smyčky využívají nejčastějšími třemi základními způsoby:

  • jisticí kotva – nejčastějším  použitím je ukotvení házečky při záchraně ze břehu nebo při sestrojování kladkového systému při vyprošťování materiálu
  • vektorování – užívá se jak při záchraně házečkou (rychlejší přitažení zachraňovaného ke břehu), tak při vyprošťování materiálu (lepší využití poměru sil)
  • vlečení – pro bezpečné vlečení zachraňovaného materiálu za lodí

 

 

POZOR! Připoutání se k čemukoli na divoké vodě může být potenciálně velmi nebezpečné, zejména pak na členitých kamenitých tocích vyšší obtížnosti (WW III a více), kde hrozí nebezpečí zachycení vlečného lana a ohrožení vodákovy bezpečnosti. Proto užití vlečných systémů na těchto vodách rozhodně nedoporučujeme.

Nůž

Při jakékoli manipulaci a lany a popruhy na vodě by měl mít každý vodák při ruce a v pohotovosti ostrý nůž pro případ potřeby okamžitého uvolnění zamotaných lan, která by ohrožovala něčí bezpečnost. Lze zakoupit speciální vodácké nože, případně je možné použít některé typy nožů potápěčských. Použití nože zavíracího nebo pevného je otázkou osobní preference, důležité je, aby byl rychle použitelný jednou rukou a byl dostatečně ostrý pro přetnutí lana či popruhu. Pro nafukovací plavidla se doporučují nože s tupou špičkou, které snižují riziko nechtěného proříznutí člunu. Nůž by měl být upevněn na vestě nebo v její snadno přístupné kapse tak, aby byl pokud možno dosažitelný a použitelný oběma rukama.

 

© Svět outdooru, červenec 2009, článek byl převzatý z ročenky Malý Průvodce 2008, text i foto Honz

 

 

Placené odkazy k tomuto článku:
Zde může být váš odkaz! Napište nám.

05.08.2009, Jan Novotný


• KAM NA HORY

... podle webu Pohora.cz
Trek údolími Karavshin a Laylak
  Oblastem Karavshin a Laylak se také říká Asijská Patagonie, protože se zde nachází množství granitových vrcholů a stěn, jejichž parametry jsou srovnatelné s mnohem známějšími horami v jižním Chile.