Uprostřed ledových plání

Přinášime unikátní článek ze Špicberků od našeho spolupracovníka Kima Sengera, účastníka mezinárodní expedice Frozen Five, psaný exkluzivně pro Svět Outdooru. Málokterý web může nabídnout čtenářům článek psaný obyčejnou tužkou ve stanu za sněhové bouře uprostřed ledových plání. Článek dorazil se sněžným skútrem do Longyearbyenu a poštou přes anglický Saffron Walden do Prahy necelý měsíc po napsání.

Milí čtenáři Světa Outdooru,

srdečně vás všechny zdravím ze Špicberků, jmenovitě z ledovce Hansbreen. Tímto nekonvenčním článkem (v prvé řadě ani nevím, jak a kdy se k vám dostane, ale pevně věřím, že nás během následujících dvou měsíců ještě někdo navštíví) bych se rád podělil o zážitky z první etapy naší 11 týdenní expedice kolem Špicberků. A jelikož nás dnešní sněhová bouře ukotvila ve stanu, naskytla se optimální příležitost zamyslet se nad naším vybavením a jak se během prvních dvou týdnů mezi Longyearbyenem a polskou vědeckou základnou v Hornsundu osvědčilo.

Musím se přiznat, že nás podmínky během první etapy velice překvapily. Teplota v podstatě nevystoupala nad -15 stupňů C, v noci jsme naměřili až -30 stupňů C. Takové teploty jsou na Špicberkách vcelku normální, ale nikdo z nás (všichni členové expedice zde alespoň rok bydleli a studovali na Špicberské univerzitě) si nepamatuje tak vytrvalou zimu.Ve třech týdnech před začátkem expedice, které jsem strávil kvůli přípravě v Longyearbyenu, neklesla teplota pod -10 stupňů C a několikrát zde i pršelo. I v místním tisku se psalo o nejteplejším březnu za posledních sto let. Není proto divu, že jsme byli připravení spíš na středozemní podnebí než na krutý mráz. Hned první noc v teplotách pod -21 stupňů C jsme ale ožili a začali si zvykat. Rychle jsme oblepili veškeré kovové věci (např. lžíce) sportpáskou, abychom se vyvarovali omrzlinám. Už před odchodem jsme upravili veškeré vybavení (např. stan, zipy, foťáky), aby se dalo použít i s péřovými palčáky.

Základ úspěšné túry na Špicberkách je určitě solidní stan, který umožní zázemí před větrem. Důležitý je i komfort (komfort = prostor), a proto jsem velice rád, že jsme si vybrali pravděpodobně nejlepší stany na světě (Hilleberg Keron GT 4). Tunelové stany jsou sice náchylné ke změnám větru, jelikož zde ale většinou fouká ve směru ledovců, není to takový problém. Navíc využíváme dvojité tyče (každý stan má čtyři oblouky, tři nad vlastním stanem a jeden na prodlouženou předsíňku), které se osvědčily už v jedné bouřce. Osobně mi ale nejdokonalejší připadá způsob přepravy stanu. Jako švédský dobrodruh Ola Skinnamo máme tyče na jedné straně pevně přišité a navíc až na prostředek pevně spojené páskou. Při balení stanu tudíž stačí tyč vytáhnout, v půlce přehnout a stan zarolovat do dlouhého "buřtu", který se jednoduše připevní na boby. Náš dosavadní časový rekord na postavení stanu jsou 2 min, ale věřím, že to můžeme i zlepšovat.

  

V takovém mrazu je velmi důležité udržovat sucho, neboť zmrzlý spacák (hlavně péřový) se při -20 stupních C těžce suší. Kromě Matse používáme všichni silikonové pytle uvnitř spacáku, které udržují pot na těle a nepropustí vlhkost do spacáku, kde může zamrznout. Osobně do "odpadkového pytle", jak pytlům žertovně říkáme, vkládám i tenkou hedvábnou vložku. Rychle se usuší a navíc je pocit spánku příjemnější, igelit přímo na propocené kůži není optimální. Podobné pytlíky používáme s Ullim také na nohou, abychom omezili navlhnutí bot a tlustých ponožek. Igelitové sáčky vkládáme mezi tenkou a tlustou vlněnou ponožku a zatím strategie funguje skvěle. Až na pach, ale s tím nic neuděláme ...

(pozn. red. - více o odpařovací bariéře viz To základní o spacích pytlích nebo článek Propocené boty v zimě a POB)

Dobrý pocit na nohou je, alespoň v mém případě, daný obuví. Boty Crispi Top Expedition jsou vysoce komfortní a až překvapivě teplé. V porovnání s koženými botami, které využívají Mats s Hellou, jsou moje boty naprosto jiná liga. V pohodlí v nich sedím i několik hodin (večeře vařím já, spolubydlící Lucas má na starosti snídaně) bez pocitu chladu. Rozsáhlé recenze obuvi a vlněného prádla Devold (bez něj bychom už byli všichni podchlazení) naleznete po skončení expedice na Světě Outdooru.

Další zajímavostí této expedice je i možnost sledovat náš postup na stránce www.frozenfive.org. I pro nás je zajímavé, když nám přicházejí gratulace na telefon po překročení fjordu nebo dosažení významného bodu. Nevýhodou však je, že se nemůžeme jen tak flákat.

Závěrem bych rád dodal, že dobré a prověřené vybavení není jediný klíč k úspěchu při dlouhém putování Arktidou. Pohoda v týmu dokáže někdy více než sebelepší stan, neboť správná parta stan dokáže i spravit. I když je naše skupina poměrně velká (5 studentů a náš věrný pes Ondra - Andree), nálada je náramná. Abych vám to trochu přiblížil, cituji mého spolubydlícího Lucase, který jako poznámku k tomuto článku o vybavení měl jenom toto: "No, nefungujou mi saně a to jsem si pečlivě vybral ty s motorem ...". Posuďte sami, ale s žertem se dolyžuje vždycky nejdál.

Přeji všem krásné jaro, jménem všech účastníků F5 děkuji za satelitní zprávy a hlavně posílám srdečné pozdravy z Arktidy.

Text Kim Senger (881631578544, senger.kim@gmail.com), doplnila redakce Světa outdooru, foto archiv expedice Frozen Five
 

---

...návrat zpět | všechny články autora: K.Senger